“Nemohu spát, probouzím se
a zase se nemohu ubránit myšlence,
vrátit se o nějakej ten rok zpátky,
bejt zase malým klukem,
kterej si rád hraje, který je s tebou.”
Nádherný a hluboký text, který má na svědomí Jiří Smetana, netuším v jakém kontextu text vznikl, ale přesně vím co ve mě tento hit v podání Blue Effect vyvolává, je to nostalgie, úzkost, smutek a touha prožívat život tak jako dítě či dospívající kluk.
Čím je člověk starší, tím více se naše vnímání mění, možná za to může práce, shon této doby, odpovědnost, kterou si neseme, ale já chci být zase ten malý kluk, chci si zase užívat života plnými doušky, chci žít okamžikem a ne už jen vzpomínat.
Tento postoj a touha vrátit se zpět je mým hnacím motorem projektu carpblogger.
Vím, že se opakuji, ale už jsem přežraný tím vším kolem nás.
Jsem otrávený dobou, která určuje směr, sračkama, kterých je plný internet i svět.
Mám plný zuby všech těch specialistů a profesionálů ve všech diskuzích.
Potkávám dnes a denně lidi, kteří chytají ryby týden i s cestou a už radí ostatním co mají dělat, na to jim stačil jeden kapr ze soukromáku a pár videí a ejhle je tu profík.
Další zářný příklad, který nemálo irituje kolegy fotografy, jsou profíci se zrcadlem.
Výrobci fotografické techniky natolik cenově zpřístupnili některé modely, že si je nyní může dovolit úplně každý. Z většiny z nich se již po prvních snímcích v plně automatickém režimu a za podpory svých nejbližších opět stávají neúprosní profesionálové a dokonce jsou schopni se vrhat i na fotografování akcí ve svém okolí.
Chudáci novomanželé a nebo čerstvý rodičové, i když tam se to povětšinou schová, neboť zákazník je ovlivněn emocionálně a cenově. Jen nikomu nedochází, krom lidí kteří vědí co dělají a mají svou tvorbu pod kontrolou, jak celé odvětví degraduje.
Tento článek však není o nápravě světa a nebo brekotu nad rozlitým mlékem.
Je o dalším rybářském dobrodružství a proč tedy takovýto úvod?
Jak jsem již zmínil, jde o změnu postoje a myšlení.
Projektem se chci nejen odlišit, ale i vrátit zpět všechny ty pocity a touhy, které mě a věřím, že i vás provázeli v dětství či začátcích rybařiny.
Inspiraci nehledám jen u sebe, ale u mnohých z vás, kteří už pochopili, že rybařina není o bivaku velikosti hangáru s autem za pr…. Není o poslání bojky někam do středu rybníku a zasypání pytlem koulí, pak sednout do deluxe sedačky a čekat až přijde záběr.
A hlavně, že už dávno nejde o velikost ryb, ale příběh, který se k lovu váže.
Možná mé příspěvky nebudou mít tisíce příznivců jako lov extrémních úlovků, na extrémní vzdálenosti, s extrémníma koulema.
Ale vždy budu moci být hrdý na to co dělám, jak to dělám a proč to dělám.
Chci rybařinu cítit jako dříve, chci si užívat každou vteřinu v přírodě při tom co mám rád.
Doufám, že byť jen na okamžik se mi podaří vás přenést do následujícího děje a při troše štěstí zasadit semínko změny vnímání tohoto krásného koníčku, pokud již tedy vaše vnímání na lepší cestě dávno nekráčí.
Divoká řeka
Dovolená se mi rychle chýlí ke konci a já místo rybářské výpravy likviduji svá záda pracemi kolem domu, je na čase se utrhnou a alespoň na přesnočku vyrazit k vodě. Na výpravu někam dále je to moc málo času, takže není o čem přemýšlet, “řeka”.
Tentokrát bych ale rád zkusil jiný úsek, ten můj je sice fajn, ale chci někam ještě do většího klidu a změna je prostě život.
Výpravu plánuji na víkend a těsně před samotným lovem podniknu ještě malý průzkum ze břehu.
Den před tedy vyrážím na vybraný úsek.

Na procházce kolem řeky mě doprovází moje největší podpora, má žena a naši věrní zabijáci.
Takže vše v jednom, výlet, procházka, venčení a průzkum řeky.
Musím uznat, že úsek řeky je opravdu nádherný, žádný upravený kanál jak v okolních vesnicích a městech.
Ve vodě traviny, keře a spadlé stromy. Místy podemleté břehy a přístup je tedy omezen pouze na pár místech.
Přístupné fleky jsou více či méně zarostlé v závislosti na návštěvnosti místních rybářů. Na úseku cca 2 km se dá lovit pouze na 4 místech, nejspíš by šlo upravit břeh i na jiných místech a vytvořit místo nové, ale upřímně nechci zasahovat do okolních porostů a cokoli tu měnit.
Je tu krásně, vše tak jak má být, čisté a jen v režii přírody.
Procházím tedy místo po místu a v hlavě zpracovávám informace a plánuji taktiku lovu.
Na jednom z míst se zastavuji u kapraře, což je na této vodě lehce nezvyklé, nezvyklé o to víc když mi sděluje, že už tu loví dva týdny v kuse.
Prohodíme pár slov a já získávám další potřebné informace, narazil jsem na fajn chlapíka, který tu loví celý svůj život a řeku dobře zná.
Jsem rád za seznámení s podobně smýšlejícím dobrodruhem.
Na celém úseku mě zaujala pouze dvě místa, nejsem si jist, které v závěru vyberu, každé má něco do sebe, uvidíme ráno.
Teď rychle domů připravit vše potřebné, mám rád vše do detailu nachystané a nic nenechat náhodě.
Vím, že hodně lidí věří na štěstí a osud, já ne, dle mého jde vždy o přípravu a rychlost adaptovat se v závislosti na měnících se podmínkách.
S ironií se dá konstatovat, že štěstí přeje připraveným.
Má taktika je následující
Připravuji partikl ze směsi tygřího ořechu, řepky a pšenice, tentokrát vynechám kukuřici, chci spíše menší částicové krmení s primárním lákadlem v podobě fermentovaného tygřáku.
Partiklu připravuji celý 17 l kbelík a k tomu 5 l směsi pelet a boilie.
Celý proces balení mi trvá do jedné hodiny ranní a budík mám na pátou, “super”.
Ráno se budím tak rozbitý, že bez výčitek posouvám na sedmou, manželka říká, že jsem ostuda.
O něco méně rozbitý přenáším postupně věci do manželčina Golfu, tam kam se chystám bych svým vozem určitě nedojel, velkou část cesty pojedu po louce a dokonce tam je i brod. Bavorák je mimo silnici mrtvej, ten nedá ani zpevněnou polňačku.
Naloženo a vyrážím, po pár kilometrech se dostávám k úseku řeky kde hodlám lovit, zastavuji vůz na louce kousek od řeky a jdu rovnou za kolegou rybářem se kterým jsem mluvil včera.
Už když se k němu blížím, tak vidím, že jeden z fleků, který jsem si vybral je obsazený, sice je to jen místní domorodec a určitě za pár hodin končí, ale čekat nebudu, je rozhodnuto.
Flek, který je obsazený je poslední dostupný proti proudu, nad ním je už jen panenský úsek, druhý volný je cca o 700 m níže.
Prohodíme tedy opět pár slov a já zabírám spodní úsek.
Flek je přesně vyšlapán pro můj Tempest s tím, že cesta prochází skrze něj a před vstupem zůstane tak metr, ideální.

Řeka je tu široká zhruba patnáct metrů a na obou stranách jsem uzavřen překážkami, vlevo je to ve vzdálenosti deseti metrů keř a za něj se stáčející tok a na druhé straně tak na dvaceti metrech strom ve vodě.
Lov bude opět na krev
Rozbaluji tedy celý tábor a připravuji marker.
Kompletně mapuji dno na celém úseku a moc nadšený nejsem.
Na obou stranách u břehu je metr hloubky a smrduté bahno, lehce přes dva metry od protějšího břehu a něco přes tři od mého (uzavření mezi překážkami tvoří vracák) spadne dno na 1,4 – 1,6 m. Jediná nerovnost je v protějším levém rohu kde je díra o 20-30 cm hlubší než okolní terén.
Jak jsem již zmínil, hrany koryt jsou pokryty bahnem, koryto samotné je však tvrdé, kamenité.
Zkusím využít zkušeností ze svého úseku a jeden prut pošlu do prohlubně, druhý půjde rovnou do koryta. Ještě než se pustím do samotného vnadění a lovu, mrknu co nám nabízí samotné dno.
Navazuji Grappling Marker Leads, tento speciální typ olova má po svém obvodu čtyři hroty, které zachytí při markerování části dna a krom informací o nerovnostech ještě přinesou informace o složení. Místa s kameny jsou jasná, jsou relativně čistá, pouze pár lupenů, které nese proud.
Příbřežní partie jsou krom bahna plné tlejících zbytků listů, trav a větviček, ale zároveň přináší menší překvapení.
S tlejícími zbytky se na olovu svíjí množství patentek, tohle místo musí kapři zbožňovat.
Jdeme tedy na vnadění
Levý prut pošlu do prohlubně k protějšímu břehu jen s pár kuličkami v PVA, tam tedy vnadit nechci.
Druhý dám na rozhraní koryta a bahna, když se neosvědčí, půjde do bahna s přirozenou potravou.
K tomuto prutu vnadit budu, rozkrmím úsek o šířce cca 4 m napříč celým tokem řeky.
Kapři na řece žijí nomádský život a já je touto závorou z krmení chci zastavit a chvilku udržet.
Dle informací od lovícího rybáře jsou tu tři vlny, jedna brzy ráno před sedmou hodinou, další kolem poledne a závěr v osm večer.
Budu tedy připraven.
Na prut do prohlubně jde má klasika na kterou lovím standardně.
Odyssey XXX s tygřákem na klasické jednoduché montáži.
Na druhém prutu budu lehce experimentovat, zkusím tu pro mě novou montáž Slip-D Rig a pod háček bude putovat letošní test Scopex Squid s růžovou plovkou Citruz.
Místo připraveno, pasti položeny.

Usedám před brolly a začínám vnímat ten všudypřítomný klid, občas hladinu prorazí pár rybiček a výpad dravce. Kolem poletují včely a čmeláci a opilují různobarevné květy, po zemi a v trávě se prohánějí ještěrky, tolik jsem jich neviděl ani nepamatuji a ve stejném množství myši, zřejmě potravní ráj.
Postupně přečkávám bez jediného pípnutí celé odpoledne, teploty atakuji 27 stupňů Celsia, mám štěstí, že mě chrání množství stromů mezi kterými jsem schovaný, kolega rybář je na na tom hůře, jeho úsek je celý otevřený.
Jeho výprava je již u konce, ještě se zastavuje na pár slov a jde balit, za celých 14 dnů zdolal sedm kaprů, to není úplně povzbuzující.
U vody tedy zůstávám sám a mé vlasce jsou teď jediné, které křižují vodu.
“No křižují”, vzhledem ke vzdálenostem, na kterých lovím, používám metodu povolených vlasců a nechávám vlasec klesnout ke dnu, bobbin tedy leží takřka na zemi.
Používám boční závěs pro olovo a pevně ho fixuji, při následném záběru se ryba přisekne váhou olova a v případě potřeby se olovo vypne, indikace bobbinu je vlivem váhy vody stejná jako když je vlasec dopnutý.
Každopádně den utekl jako voda a krom jednoho pípance se nic neděje.
Chci počkat do půlnoci a následně pokračovat ve čtyři ráno, jenže už v deset jsem tak grogy, že neudržím víčka a nakonec stahuji pruty už o půl dvanácté.
Samozřejmě sotva lehnu tak se mi náhle spát nechce. Naštěstí mě po chvíli opět dohání únava a asi po hodině bojování sám se sebou a neustálém vyhánění myších návštěvníků z bivvy, usínám.
Sotva tedy zaberu už mě ve 3:45 budí budík, zapisuji tedy další den a posílám oba pruty na svá místa, tedy skoro. Tentokrát jde levý na hranu koryta a pravý do bláta k protějšímu břehu, na pravém zároveň měním nástrahu na Equinox v Hot Chorizu se žlutou plovkou NS1.
Jdu si opět lehnout a trochu se dospat, v tom mě v pět ráno probouzí záběr na levý prut.
Podle boje se jedná o menšího kapříka, boj netrvá moc dlouho a kapr se mi vypíná.
Vyměním tedy nástrahu a montáž jde zpět, opět zabírám a přesně v šest mě budí záběr na druhý prut. Tentokrát jde o větší kousek, ryba mi opakovaně zajíždí do rostlin u protějšího břehu a následně do stromu po pravici. Občas se mi daří získat převahu a lehce si kapra přitáhnout, je to krásný zlatý šupík odhadem 6 kg, ale řádný bojovník. Bohužel mi ryba po několika minutách končí ve zmiňovaném stromu a vypíná se, druhá ryba pryč, to není dobrý začátek.
Opětovně dokrmuji a jdu se dospat.
Po pár hodinách neustálého otáčení se v polospánku, vstávám. Od rána se honí mraky a občas spadne pár kapek, je zřejmé, že se rybí aktivita mění, doufejme , že je to jen začátek. Poslední záběr byl v šest a teď už bude půl jedenácté, takže za chvilku pojedu domů a mám na kontě jen dva zpackané záběry, co víc si přát! Změna v aktivitě ryb se tedy zřejmě nekoná.
Po snídani a kávě koukám na předpověď počasí, od patnácté hodiny má přijít déšť, takže opět budu sklízet v dešti. Nakonec se rozhoduji, že to ukončím dříve, počkám do 13 hod a když už nic nepřijde tak ve dvě balím a jedu.
Je 11:30, občas spadne pár kapek a já si krátím čas natáčení shotů v tom mi popadne o pár centimetrů bobbin na pravém prutu, pár minut nic a znovu, následujících deset minut se nic neděje a pák brutální jízda, než však sáhnu po prutu, ryba se opět vypíná.
Tohle už není smůla, to je holé prokletí
Chvilku ještě prut nechávám, ale za okamžik jde stejně pro jistotu ven.
Po výměně nástrahy jde zpět na bahno.
Jsem zmatený, nevím co si myslet, prostě to nedopadlo a jede se domů, proradná začarovaná řeka. Začínám být více a více zničený, po těch všech vycházkách a minimálních výsledcích podělat tolik záběru v jeden den, je to ubíjející.
No nic, dotočím ještě pá záběrů a jdu balit.
Je to zhruba půl hodiny co jsem nahodil zpět pravý prut a zrovna když si hraju s kamerou přichází další jízda, nemusím vám ani říkat jak jsem nervozní z potencionální ztráty ryby.
Kapr bojuje statečně, opět to párkrát pošle do travin u břehu a následně i do stromu, moc dobře ví co dělá. Na místní rybáře s klasickým cajkem to možná stačí, ale moje 0,55 na posledních pár metrech je trochu jiná káva.
Kapra se mi podaří navést do podběráku a radostně si oddechnu.
Ranní změna nástrahy a místa nese své ovoce.
Kapr možná není žádný obr, ale po všech těch útrapách a množství vycházek je cennější než dvacka na Orlíku a to bez nadsázky.
Neuvěřitelně vydřená ryba o váze lehce přes tři kila.

Po nezbytném fotografování s tímto místním obrem posílám montáž zpět na své místo.
Kapr, kterého jsem zdolal, smazal veškeré předchozí prohry, jsem nadšený, mám opravdu upřímnou radost. Teď už můžu jet v klidu domů.
Ale toto je teprve začátek
Z ničeho nic začíná být celkem dusnu, na obloze se honí mraky a vzduch více a více postrádá kyslík.
Náhle se začínají dít věci na této řece dost nezvyklé, začínají se mi nad prokrmeným místem doslova házet kapři.
Tohle znám ze stojáku, ale řeka, masakr.
Doufám, že tohle je dobré znamení, opravdu doufám.
A zřejmě je, pravý prut není ve vodě ani dvacet minut a brzda zas opět kvílí.
Po krátkém souboji v podběráku končí další kapřík, kapříka jen v rychlosti vážím a ihned vracím zpět vodnímu živlu. Tento byl menší, lehce pod tři kilogramy, ale na tom mi moc nesejde, krásný záběr i souboj.
Rychle měním nástrahu a zpět.
A v tuto chvíli začíná rodeo, sen každého rybáře.
Vše pouze na pravý prut, všechny záběry v rozmezí deset minut až půl hodiny po náhozu, po každé rybě lehce dokrmit a takto stále a stále dokola.
Ryby nejsou žádní obři, vše šupináči od dvou do 3,5 kg, ale ne vše je ideální.
Několik ryb mi bohužel při zdolávání padá a ty které skončí v síťce podběráku jsou všechny píchlé v pravém koutku.
Začínám ztrátovost přisuzovat novému typu návazce. Vážu tedy svou ověřenou klasiku a uvidíme.
Je půl třetí a já hodlám klidně zmoknout, mé plány jet domů jsou ty tam a užívám si tento rybářský sen plnými doušky.
Takovýto rybolov již nepamatuji skoro dvacet let, ale stejně tak jako to rázem začalo, stejně rychle to i utichá.
Po výměně montáže za klasickou, ověřenou, zbraně utichají.
Nechávám tedy pruty nastražené a mohu si udělat pozdní oběd a kávu, poslední záběr přišel někdy po čtrnácté hodině a dále nic.

Využívám tedy volné chvilky a blbnu v okolí trochu z fotoaparátem.
Hodiny ukazují půl pátou, skoro tři hodiny se už nic neděje a nebe se barví do černa.
Vše musí jednou skončit a já začínám balit.
Ani si nevzpomenu kdy naposledy jsem zažil takovýto radostný pocit z vítězství a lovu, radost ze záběru vymodleného kapra a souboje jak se patří. Tohle jsou ty ztracené a utlačené pocity, jsem znovu jako malý kluk, celý se třesu pod návalem emocí a užívám si každý okamžik stejně jako dříve.
To je to co jsem si přál, tohle je můj opět oživený a rázem splněný sen.
Dnes jsem zažil lepší pocit než za posledních x let, opět.
Tohle je má cesta, tohle je můj směr.
Tím nemyslím lov násaďáků někde na nějaké kaluži, tím myslím dobrodružství a lov s příběhem, lov vydřený a se zdárným koncem.
Lov na čistých a lidmi relativně nedotčených místech, na místech kde velikost ryby je až druhořadá.
Dnešek jsem si opravdu užil, dnešek byl dokonalý.
Veškeré věci jsou již sbalené a ze zvyku už zůstávají na zemi pouze samotné pruty s povolenými brzdami.
Již od malička takto končím a říkám si co kdyby, ale většinou se nic neděje.
Koukám na pruty a rozhoduji se, kterému věřím méně, samozřejmě levému, vždyť celou dobu mlčí.

Beru ho tedy do ruky a v tu chvíli se mi začne u nohou svíjet prut druhý a brzda jen kvílí.
Tohle je neskutečné, neuvěřitelný den, neuvěřitelný závěr.
Kapřík je opět stejné váhové kategorie, ani ho nevyndavám na břeh a zbavuji ho háčku rovnou v podběráku a pouštím.
Jedna malá zvláštnost, háček je opět v pravém koutku i po změně návazce. Možná Slip D Rig není špatný, možná tu jen takto berou.
Uklízím poslední zbytek věcí a vyrážím domů.
Celou cestu jedu jak důchodce padesát a z obličeje nedokáži sundat úsměv, jestli mě někdo potkal tak si musel myslet, že jsem si něco před jízdou dal a vlastně by měl pravdu, poslal jsem tam pěknou dávku endorfinu a přikrmil hudbou z Beatu.
Ještě teď když to píšu jsem rozjetý jak vlak, ale už musím brzdit, je to článek a ne kniha.
Ještě bych rád zmínil jednu malou drobnost.
Úsek, na kterém jsem lovil, je dlouhý něco kolem třech kilometrů, rybářský tlak pouze ve spodní části a to minimální.
Ryby tu mají tolik přirozené potravy jako nikde a v tomto úseku se ryby nevysazují, tudíž jsou tu pouze kapři, které přinesla voda a pár původních veteránů.
O to je můj zážitek a výsledek cennější, tedy minimálně pro mě.
A ještě jedno malé doplnění, tentokrát jsem celý pobyt u vody strávil s podběrákovou tyčí u lehátka kdyby opět přišla nečekaná noční návštěva. Pro ty z vás, kteří teď netuší, přikládám odkaz na článek s názvem Fox Attack.
A stejně jako obvykle.
Pokud se vám mé články a stránky jako takové líbí, budu rád za sdílení a případné kladné hodnocení. Pokud je něco co by jste zlepšili, určitě se nebráním doporučením nebo i kritice.
