Dokonalá ryba

Někdy mi přijde, že čím více se člověk snaží něco v životě stabilizovat tím více se vše sype. Letošní rok je toho v mém podání zářným příkladem. V práci trávím celé dny a když už mám konečně volno tak jen leje a leje. Když už konečně neprší (takovýchto víkendů tedy zatím moc nebylo) tak se pro změnu snažím dohnat resty na domě a když už to konečně vypadá, že bude chvilka pouze pro mě a mé koníčky, přidají se další problémy. Myslím, že snímek níže je dostatečně vypovídající.

Tento rok už ani nespočítám kolik mám nových věcí na rybaření a nebo pro tvorbu videa, většinu jsem ještě ani nevybalil, začíná mě to ubíjet. O to více je to zřetelné, když si uvědomím, že u vody jsem již nebyl nějaký ten měsíc. Nejspíš už je na čase se zastavit a začít žít život takový jaký by si člověk přál, jenže na to je v hlavě moc pomyslných “ale”. Zvláštní, většina z nás ví co chce, ale skoro nikdo není schopen se hnout z místa, očividně včetně mě. Naštěstí pro vás mám ještě trochu času kdy mohu přemítat sám nad sebou, stále je co vytáhnout z pomyslného archivu a zároveň mě to alespoň donutí zpracovat starší snímky a trochu provětrat paměť.

Přejdeme tedy k výběru vhodného materiálu. Nebudu lhát, vybral jsem si okamžitě, což nebylo v tomto případě tak složité, prostě sáhnu po srdcovce, po výpravě, která je vrytá hodně hluboko v mé paměti a na kterou i po letech moc rád vzpomínám a to hned z několik důvodů.

1. Jedná se o jednu z prvních vícedenních výprav na svazovou vodu, na kterou mě doprovázela má drahá polovička, do této doby jsem ji bral pouze na klubové vody z důvodu většího soukromí.

2. Jde o jednu z top úspěšných výprav, i když nyní ji asi úplně zabila výprava “Příběh jedné zapomenuté vody”.

3. Výprava proběhla v mém nejoblíbenějším období a tím je již zmiňovaný květen.

4. Na této výpravě jsem ulovil zatím svou nejkrásnější rybu.

Je květen, květen roku 2017 a já každý den sleduji vývoj počasí a sbírám informace z okolních lokalit, letos mám stejně jako vždy stejný cíl, chytit si pořádného kapra těsně před třením. Jenže trefit tu nejlepší část roku, přesně ten čas a místo, snad nejtěžší úkol ze všech. Tentokrát jsem však připraven, zatím pravidelně každý víkend trávím u vody a jen čekám na ten správný čas, na tu vhodnou chvíli.

Letošní sezónu jsem zahájil opravdu velmi aktivně a zároveň i produktivně. Ihned jak led opustil vodní hladinu, již jsem stál na břehu s pruty a pokoušel štěstí. Pokoušel a vítězil, jsou sezóny kdy dostat se k úspěchu stojí hodně času a úsilí, letos však jako by to šlo vše samo.

V průběhu loňského roku jsem si velmi oblíbil montáž Chod Rig a musím uznat, že s ní opět boduji již od samého startu, možná je to právě tím a nebo možná jen štěstí (na štěstí nevěřím, to jen na okraj).

No uvidíme zda se úspěch udrží i na vodě kde plánujeme strávit víkend, opět jde o vám již známou přehradu na Vysočině, pokud mám totiž vybrat vodu, kde je relativní šance na soukromí a pěkný úlovek, je to právě tam.

Počasí se zatím vyvíjí slibně, teplota vzduchu i vody se postupně dere výše a každou chvilku se kapři pustí do tření, odhadem mám před sebou maximálně týden než to začne, je tedy ten správný čas.

Jak jsem již zmínil, na tuto výpravu se chystám s manželkou a našimi trhači, dříve jsme v tomto složení navštěvovali spíše jen klubové vody a ještě pouze vybrané, ideálně pouze vody kde se na jednotlivé stanoviště dostanete pouze lodí. Psy v tomto případě můžeme nechat běhat na volno a sami si užívat pohodu srovnatelnou s letní dovolenou.

Když jsem tedy vybíral svazovou lokalitu, musel jsem zohlednit i toto vše, nebo jsem si to alespoň myslel, nakonec se ukázalo, že ani manželka a ani naši hafani zas tolik komfortu nepotřebují a že má přehnaná starost může být spíše na škodu. V dobrém duchu jsem totiž zajistil na celý víkend plně vybavenou maringotku, chtěl jsem pro manželku to nejlepší a jak to nakonec dopadlo?

Zjistil jsem, že má raději bivy a lehátko, že ji to v maringotce vůbec nebaví a že jsem pouze vyhodil peníze z okna. Musím uznat, že je má žena v tomto směru opravdu skvělá a nejen v tomto, za to jsem opravdu rád.

Už ani nevím jak utekl den za dnem, ale pracovní týden je ve finále a já trávím jak je již zaběhlým standardem večer před odjezdem střídavě u plotny a balením věcí. Stejně jako vždy vařím partikl a věci balím do poslední drobnosti, následně až zítra dorazím z práce vše jen přenesu do auta a můžeme jet. Takto to dělám snad odjakživa, tedy pokud vyrážím na víkend v pátek po práci.

Po pár hodinách příprav jsem stejně jako vždy totálně KO a skoro o půlnoci jdu na chvilku spát. Ráno a dopoledne i přes mou nedospalost uteklo jako voda a já rychle chvátám z práce domů pokračovat ve své kaprodřině. Pomocí vozíku vše na x krát navozit k autu a následně důmyslným způsobem narovnat vně s minimální ztrátou prostoru. Když někam jedu sám stačí jen sklopit sedačky, vyrovnat a jet, ale když jedeme celá rodina, to už je jiná.

Den před akcí jsem ještě musel zajistit střešní box na delší věci jako brolly, pruty a tak, no a zbytek kousek po kousku systematicky všude. Bagáže do kufru, lehátka na zadní sedačku vedle našich trhačů a všechno ostatní do každé volné mezery jak v autě tak v boxu.

Nejspíš si někdo z vás nyní klade otázku proč lehátka a bivy když máme maringotku, stejné dotazy mi klade i žena. Je to jednoduché, jsem asi magor a nic neponechávám náhodě. Nebude se nám tam líbit, odjedeme. Nebude to pohodlné, máme své a to jsem ještě nezmínil, že nám tam nechávají k dispozici loď a já i přesto beru svůj člun, jen dodávám – stejný důvod (magor).

Konečně máme vše namačkáno v autě a můžeme vyrazit. Je lehce po čtrnácté hodině a k vodě to máme tak hodinu cesty, počasí nám přeje a před námi je opravdu pěkný a prosluněný víkend. Vyrážíme!!

Po pár zastávkách na venčení a doplnění zásob nakonec dorážíme před 16 hod na místo. Ihned po zaparkování namísto kontroly bydlení vyrážím prozkoumat břeh ze kterého budu chytat. Na tomto místě jsem ještě nikdy nebyl a již předem vím, že není úplně dle mých představ. Rád si vybírám místa, kde hladina a břeh jsou nejlépe v jedné rovině, místa kde se vejdu i s brolly hned vedle vody a prutů. Někomu je jedno kde chytá a i já se přizpůsobím pokud si to okolnosti žádají, to co jsem popsal je můj stav ideál.  Toto loviště je však ve vztahu k mému ideálu přesný opak. Místo, ze kterého budu lovit je široké sotva 70 cm a je tak metr nad vodou, celý tento flek je vytesán ve skále i s lavičkou a jediný větší prostor je plovoucí molo pro lodě. Od mola k maringotce vedou schody tak 50 m opět vytesané do skály a jen nanosit věci dolů bude opravdu zábava, co dolů, následně po ukončení vždy večer zpět nahoru.

Jdu tedy vybalit celé auto a připravit vše potřebné, tma sice přijde až tak za čtyři, pět hodin, ale raději vše za světla než za tmy. Po cestě k vozu ještě navštěvuji rybáře tak 50 m po své levici. Vždy je výhodou zajistit si maximum informací o dané lokalitě, i sebemenší drobnosti nám mohou ušetřit dost práce a nebo alespoň navést správným směrem. Bohužel kolega rybář tu sice chytá celý život, ale nikdy se nedostal přes klasické násaďáky, které ještě občas chytne víceméně náhodou, ale jednou tu prý viděl vytáhnout nějakého kapraře rybu tak osm kilo skoro pod nohama, možná se to nezdá, ale i to je celkem cenná informace, záleží jen jak se zpracuje.

Vracím se tedy zpět k autu vybalit věci k maringotce, následně rychlá povinná svačina, to se musí když sebou berete ženu, a alou na vodu. Nafukuji tedy člun, připevňuji echolot a během pár chvil již brázdím celý prostor před sebou.

Jak jsem již zmínil, jedná se o přehradní nádrž, dno je tu povětšinou tvrdé, kombinace jílu a písku a kolem mého břehu díky skále kamenité. Ke druhému břehu je to tak 170 m, mé stanoviště je v ostré zatáčce a druhý břeh díky tomu  vypadá skoro jako poloostrov. Dle očekávání se z druhého břehu táhne písčitá mělčina tak 70 m, na této mělčině chytají místní domorodci menší kapříky a bílou rybu. Pod mým břehem padá dno rovnou do 4 m a skoro až k mělčině je pořád stejné. “Skoro”, tedy až na dvě podstatná místa, přímo pod mělčinou je zanesené koryto, které se liší jen strukturou dna a zhruba 40-50 m před mým břehem je kupodivu další malinké koryto s rozdílem hloubky skoro 50 cm a šířkou tak 2 – 3 m. Když začínám kroužit nad menším korytem, upozorňuje mě kolega rybář, že jsem moc blízko, že musím na koryto pod pláž, že tam chytají všichni, ale to mi je upřímně jedno. Hned jak jsem našel toto své místo mám jasno, ke korytu spouštím tyčovou bójku, ano čtete správně! Taky je moc nemusím, ale tady se opravdu hodí, zakrmovat i nahazovat budu takto nakrátko ze svého břehu a pokud bude bójka ryby rušit tak ji teprve stáhnu. Když už jsem na té rodinné dovolené, dopřeji si trochu komfortu a lenosti (jen pro doplnění s odstupem času, od té doby jsem použil bójku ještě na jedné pískovně tak rok poté a následně jsem na tento způsob označení místa zcela zanevřel).

Místo tedy označeno, ne tedy konkrétně místo pod vodou, ale kousek za. Bojku jsem umístil zhruba metr za překážku, vím tedy kde přesně se co nachází. Přímo do koryta zakrmuji partiklem a peletami a to v celé jeho šíři. Po návratu na břeh snáším vše potřebné na své místo a připravuji montáže.

Levý prut osazuji standardní jednoduchou montáží na dno a pod háček umisťuji dvě kuličky boilie Pacific Tuna. Montáž následně posílám přímo do zakrmeného místa. Druhý prut jak jsem již zmínil s montáží Chod a oranžovou plovkou Acid Pear letí zhruba 30 m od zakrmené oblasti, ale stále na koryto.

Nakonec vše šlo až překvapivě rychle a já chvilku po 18 hod už můžu sedět a relaxovat. Máme tu krásný a prosluněný jarní den, vše hraje barvami a probouzí se k životu. Na večer se má na chvilku zatáhnout a možná spadne i pár kapek, ale zatím to vypadá dobře a žijeme přeci přítomností.

Neuběhla ani hodina od nastražení pastí a předpověď se začíná plnit. Nebe nabralo na dramatičnosti a celé černá, do toho svítí stále celkem silné ustupující slunce. Celá scéna je krásně plastická a má svou neodolatelnou atmosféru, sedím a s úžasem sleduji celé toto dění. Sedím a užívám si tyto světelné hrátky když se mi najednou rozjíždí levý prut, montáž přímo ze zakrmeného místa.  Kapr nádherně rozezvučel můj signalizátor a bere si přes brzdu, již při zvednutí prutu a prvním kontaktu cítím, že to není žádný drobek.

Místo, na kterém stojím, není moc prostorné tak se přesouvám na plovoucí molo. Celý souboj trvá jen pár minut a je celý jak z filmu, černé nebe, zlaté slunce, průzračná voda a jeden závar za druhým jenž kapr kousek před molem předvádí. Celá zdolávačka má atmosféru souboje z lodě a to kdo zažil dá za pravdu, že nic lepší snad v rybařině není. Kapra konečně podebírám a s údivem se kochám jeho krásou. První ryba výpravy na jedné z nejsložitějších vod, kterou navštěvuji a takto krátce po nahození, neskutečné a ještě více neskutečná je ryba samotná. Je to nádherně stavěný a zbarvený zdravý lisec. Ryba, která zřejmě poprvé ve svém životě okusila rybářský háček, ryba s neskutečnou barvou a drobnými malinkatými šupinkami na kořeni ocasu. Šupinky, které připomínají malé lesklé kamínky a to vše v této světelné atmosféře. Nevydržel ani rybář vedle, který dle jeho konstatování ještě větší rybu ani neviděl. Sotva odešel, už jsem slyšel jak to volal kamarádovi, se kterým asi běžně jezdí na ryby. Na začátku článku jsem zmiňoval svou nejkrásnější rybu vůbec a toto je ona, možná pro někoho obyčejná, ale pro mě nej. Ryba měla těsně pod 10 kg a s plným pupkem se chystala na tření. Již několikrát jsem psal o rozdílném pohledu na velikosti a váhy ryb a toto je ten zářný příklad. Ryba nemusí mít 20 kg, vždy jde o to jak na nás působí nebo co vše předcházelo ulovení. Tato ryba i přes svou váhu je pro mě top, je prostě nádherná. Po rychlém pózování, a v tomto případě kladu důraz na opravdu rychlé pózování, pouštím tento klenot zpět. V tomto období, kdy se kapři chystají na tření, je velmi důležité je zbytečně neohrožovat a nestresovat. Většinu ryb pouštím ještě ve vodě a nebo když už stojí za snímek tak je to jen mžik.

Ještě před chvilkou jsem se bál abych stihl nahodit do tmy a nyní je lehce po půl osmé a já mám již jak se říká splněno. Vyměňuji nástrahu za čerstvou a posílám vše zpět. Usedám zpět na lavičku a jsem šťastný. Pocit, který mám je dokonalý a pochopí ho nejspíše jen podobně postižení jedinci. 

“Sedíte na břehu po puštění pro vás dokonalé ryby, velikostně odpovídající záměru na nádherné vodě, v nádherný den, hlavně voda na které jste je opravdu těžká a své poklady vydává opravdu výjimečně a to vše si moc dobře uvědomujete. Pro tento okamžik žijete.”

Ještě chvilku sedím a nechávám postupně vyprchávat endorfiny, nelze popsat slovy ani zlomek toho co se právě odehrává uvnitř z opojení mě vytrhává až manželky volaní k večeři. Pruty nechávám ve vodě a jdu pomoci s grilováním, přeci jen má zázemí maringotky i nějaké výhody. 

Do večera se již nic neděje a já ani nečekám do konce lovné doby a po setmění stahuji pruty a jdu spát, spát stále ještě v opojení z neskutečného úlovku. Ráno značně rozespalý vstávám na budík lehce po 4 hod, postupně se zároveň se mnou probouzí krásný den. 

Po celé přehradě je mlžný opar a postupně jím prostupují ranní paprsky slunce. Hned po ránu jsem opět zakrmil své místo a chvilku poté nahodil. Na protějším břehu se začínají scházet místní a slunce začíná nabírat na síle, chvilku po páté hodině se ke mě přidává má žena a vaříme společnou kávu.

Tyhle rána miluju. Chvilka relaxu mi zároveň dává prostor pro kreativitu a já přemýšlím co dělat dále pro efektivnější rybolov. 

Nakonec se rozhoduji zůstat jedním prutem u Pacific tuna a na druhý, když se tedy takto včera zadařilo, připravit odyssey xxx, samotné ji tady takto nevěřím, ale když ji opět trochu povařím a následně zaliji liquidem a ještě obalím v GLM, bude to určitě špička. Tak či tak, jdeme na dno. 

Ani jsem ještě nestihl domyslet průběh a mám tu další záběr a nebo spíše pro dnešek první. Opět stejně jako včera zdolávám z mola a po chvilce podebírám kapříka tak 60 cm, jedná se o malého šupíka, kterému zachutnal Pacific. Rybu rovnou ve vodě zbavuji háčku a vše posílám zpět na své místo.

Pomalu začínám chystat boilie pro úpravu a je tu další záběr, je vidět, že místo ve vodě je zvoleno opravdu dobře. Tentokrát je ryba trochu větší, opět je to šupináč, ale tentokrát kolem 5kg, to se mi snad zdá, tolik ryb za tak krátkou dobu? To je skvělé, ani nespočítám kolik jsem na této vodě strávil času bez záběru a nebo za celý víkend ulovil jen jednu nebo dvě ryby. Mám radost, opravdovou a upřímnou.

Ještě není ani šest a já už mám dva kapry, jinde bída, ale tady? Rychle umisťuji prut zpět, ale do dvaceti minut je opět na břehu a opět další kapřík, tentokrát je ryba naopak opravdu miniaturní, odhadem tak 35 cm, to je bohužel riziko partiklu, který od této chvíle nahrazuji peletami. Pelety mám na rybí bázi o průměru 20 mm a kombinuji je s 6 mm stejného složení. Zároveň si chystám Odyssey dle zmiňované receptury. Kapří aktivita nyní zcela ustala, nyní je lehce po sedmé a je po všem, zpět do reality.

Rozhoduji se zajít si pro nějaké drobnosti do maringotky, ale sotva se vyšplhám po schodišti nahoru už zase běžím zpět k prutům. Máme tu další záběr a můj pesimismus může vyprchat.

Ryba si opět bere přes brzdu a již od prvního kontaktu vím, že není nejmenší. Dle souboje odhaduji, že rozhodně větší než kapr včera v podvečer, několikrát ji přitáhnu k molu a opakovaně mi mizí zpět od břehu, nakonec když ji mám kousek od sebe udělá to co bych si přál ze všeho nejméně, namíří si to přímo pod molo.

Na chvilku jsem vážně dostal strach, že ji ztratím, naštěstí mám problém pouze já nad hladinou, i když je pod molem a mezi pramicemi, nemá se o co osvobodit, pod vodou není nic, vše je plovoucí a pouze na hladině. Rybu po chvilce vyvádím zpět a podebírám. Stejně jako včera se jedná o lisce, tentokrát je ryba lehce větší, ale jen o trochu se přehupuje přes 10 kg.

Druhá ryba kolem 10 kg ani ne za 24 hod a k tomu pár menších, toto jsem tu ještě opravdu nezažil. Po puštění umisťuji na oba pruty montáž na dno, na levém zpět Pacific Tuna a na pravý upravenou Odyssey.

Pruty letí na svá místa a začíná opravdové rodeo, po dokrmení se mi bójka na hladině mrská jak kdyby se snad ryby přijely třít přímo s ní. Když jedu dokrmit tak všude kolem lodi projíždí hejna kaprů a cejnů, jezdí tak blízko, že je to až neskutečné, vůbec se nebojí.

Nebudu tu teď popisovat záběr po záběru, šlo by to jak přes kopírák. Nához za pár minut kapr, nához a znovu a znovu a znovu.

Co je však podstatné je masakrózní skóre. Od rána do 15 hod jsem zdolal přes 30 kaprů, od prcka ráno co měl tak 35 cm po ryby kolem 7-8 kg, nejčastější úlovky byli kolem 5-6 kg a to nepočítám tu 10 kg ráno. Největší dvě ryby byli lisci a jinak skoro vše šupináči. Trochu ironie je, že vše krom jedné ryby bylo pouze na levý prut na pacific tuna a pouze jedna ryba na pravý a to až poté co jsem opět po obědě přešel na Chod. Nakonec jsme celou akci s ženou ukončili v tento den a ani jsme nepokračovali do neděle. Mé neustále běhání na molo a zpět a občasné cestování k maringotce mi zařídilo takové stavy, že jsem nebyl schopen dále pokračovat a ještě se z toho léčil doma. Možná přehnaný nápor ze schodů nahoru a dolů a nebo asi spíše z neustálého vyrovnávání rovnováhy na molu, které se houpalo ze strany na stranu a potápělo se dle mého pohybu na něm, netuším, každopádně na pevné zemi jsem se následně motal ještě pár dní a stále jsem musel vyrovnávat, věřte nic příjemného. Tohle byla zatím má nejúspěšnější výprava na této vodě, od té doby jsem tu nic podobného nezažil a záběry jsou spíše sporadické, přesto se sem rád vracím a pořád doufám v to, že mi jednou jezero vydá svůj poklad.

Pokud by někoho z vás zajímalo cože jsem to našel pod vodní hladinou za druhé koryto? Šlo o starý mlýnský náhon, tuto informaci jsem zpětně získal od majitele maringotky včetně informace, že to co jsem tu zažil s ohledem na dva pěkné úlovky a množství dalších, tu ještě nezažil nikdo. Zdá se, že se sešlo hned několik věcí v můj prospěch, prostě to vyšlo a já mám na co vzpomínat. Vzpomínat na krásné světlo, dokonalou rybu a vydařenou výpravu se svou životní láskou a našimi trhači.

Nyní když finalizuji tento článek, cítím jak moc mi tyto výpravy chybí. Už se nemůžu dočkat až vše omezující ustoupí a já budu opět žít svůj sen. Do té doby vám musí stačit mé vzpomínky, i když málem bych zapomněl.

Sice nám aktuální situace s koronavirem motá hlavu a skoro to vypadalo, že letos nebudu na žádných závodech, zdání však klame a hned příští víkend se účastním tradičního posunutého Big Carp CUP Kamenice 2020 a v polovině října ještě s Michalem ala Bolkem závodů v Třebíči. Samozřejmě stejně jako u předchozího klání pojedu online a ještě přidám článek. 

Samozřejmě jako vždy budu rád za vaše postřehy a názory. Pokud se vám mé příspěvky líbí pošlete je dál, sdílejte na sociálních sítích, prostě vše co vás napadne a já se zatím budu těšit u dalšího článku.

Za carpblogger.cz

Michal Jakoubek

Sledujte nás na sociálních sítích