For Fishing 2019

Možná se divíte proč článek o FF publikuji až týden po ukončení, ale mám k tomu své důvody. Letos jsem se na výstavu opravdu těšil, těšil jsem se na nové produkty oblíbených značek, měl jsem v plánu si naživo osahat množství výbavy, kterou plánuji pořídit, těšil jsem na ukázky nových prezentací nástrah, těšil jsem se na známé osobnosti a to jak naše tak zahraniční. Nakonec, když jsem po celé sobotě, po našlapaných několika poctivých kilometrech a čerstvých dojmech z nenaplněných představ, seděl v autě na cestě domů, cítil jsem zklamání a zvláštní rozpolcenost. Věřím, že mnohým z vás může můj článek vadit, určitě se najde mnoho z vás, kteří nebudou souhlasit, ale určitě tu budou i tací, kteří od desátého For Fishing veletrhu, jednoho z největších v Evropě, čekali prostě víc. Tak či tak, trochu si celou akci přiblížíme.

Musím říci, že propagace FF byla tento rok opravdu silná, minimálně v porovnání s předchozími ročníky. Veškeré sociální sítě a reklamní bannery na netu byli upoutávek plné a firmy se předháněly v různých soutěžích s FF spojených. Každý rok se těchto soutěží účastním i já a musím říci, že za celou dobu co výstavu navštěvuji jsem nikdy neplatil vstupné. Každý rok se mi podaří vyhrát vstupenky a někdy i věcné ceny, buď mám opravdu štěstí a nebo vás soutěží opravdu málo.

Takže lístky opět zajištěny a termín standardně sobota, tento den jezdím každý rok a myslím, že je z celé akce vždy nejzajímavější. Top přednášky, top návštěvnost a s tím spojené top zapojení vystavujících firem, takže dvě pozitiva a jedno nevyhnutelné negativum, opravdu moc a moc lidí.

Tento ročník byl pro mě netradiční i mým společníkem na tomto výletě, poprvé za celou dobu jsem vyměnil kolegy rybáře za svou manželku, která chtěla zjistit co je pro mě vždy na FF tak zajímavé a zároveň mi tímto chtěla vyjádřit podporu v celé mé věci a v koníčku jako takovém.

Trochu teď odbočím, ale i kdyby se FF má žena nezúčastnila, tak podpora, která se mi od ní dostává je ve všech směrech maximální a záviděníhodná. Nejen, že tento koníček na úrovni, na kterou cílím, stojí šílený peníze, ale všichni víme i kolik musíme obětovat času a když k tomu přičtu i ten čas který na rybách netrávím, ale duchem na nich jsem. Ryby řeším takřka pořád a to ať se jedná o novou výbavu, videa, články, knihy a nebo tento web. Podporu mám každý den, každou hodinu, každou minutu, prostě po celou dobu co jsme spolu. Neuvěřitelně si toho vážím a ten poklad co mám doma bych nikdy za nic nevyměnil a to jsem ani nezmínil, že mě na většině výprav doprovází 😀. Ale vraťme se opět zpět.

Ráno v den akce, vyjíždíme něco po sedmé směr Praha, navigace mi hlásí dojezd těsně před devátou a vše mám již dopředu naplánované. Expozice je složena ze čtyř hal a pro mě je zajímavá zhruba polovina, jdu pouze po kaprařině. Plán je tedy následující, dorazíme v devět, pár minut než se dostaneme dovnitř, projdeme dvě haly, v jedenáct přednáška od Jaromíra Dufka, pak jídlo káva, následně Karlova “68”, po tomto filmu projdeme zbytek stánků a následně přednáška od kaprařské legendy Steve Briggs. Tohle byl plán “teď realita”!

Po špatném odbočení na jednom ze sjezdů, úsměvně ne poprvé, ale již tradičně a ztrátě zhruba 10 minut, přijíždíme do kolony aut cca kilometr od výstaviště. Kolona stojí a popojíždí krokem, na dvouproudové silnici a kruháči, všichni narvaný v pravém pruhu “nechápu”. Přejíždím tedy do levého pruhu, předjíždím desítky aut až k parkovišti a nechávám se navádět na přistání. Organizace na parkovací ploše je dobře sehraná a plynulá, parkovací plocha je však po zimě jak tankodrom a pro můj typ vozu je značně destruktivní, ale po některých úsecích dálnice je to srovnatelné. Následně se zděšením ve tváři se řadíme do fronty jak blázen a začíná mi být jasné, že tohle na pár minut není. Po více jak půl hodině v nekončící frontě jsme uvnitř, počítáme čas, zbývá ani ne hodina do první přednášky “ to nedáme”. Takže změna, přednášku Jaromíra Dufka obětujeme a vyrážíme po jednotlivých stáncích. Procházíme uličku po uličce a koukám co by mě zaujalo, primárně cílím na své oblíbené značky, ale pokud mě zaujme něco po cestě, tak proč ne. A kam, že tedy cesta povede?

Nové Brolly, další člun, nové možnosti v návazcových materiálech, nějaké to krmení, pruty na řeku, nové pruty na odhoz, nové navijáky, chladící box na potraviny atd, atd.

V brolly jsem se vyřazovací metodou dostal k následujícím třem, Nash Titan, Aqua Pioneer a Trakker Tempest. Člun Fox a nebo Raptor, bižuterie Fox, krmení CC Moore a Nash, navijáky Daiwa Tournament S 5000 a určitě se rád mrknu na novinky u všech zmiňovaných prodejců.

Jako první jsem se vydal ke stánku s čluny Raptor, musím uznat, že vnitřní prostor i u menších modelů je ohromující, cena příznivá. Když k tomu přičtu množství příslušenství které lze dokoupit, tak se jedná o perfektní řešení, ale jsem tu abych pouze mapoval a následně se rozhodl, takže poběžme k lišákovi. A tady mi padá čelist, nové modely člunů Fox jsou masakr, na první pohled jsem se zamiloval. Původně jsem koukal po 290 s vysokotlakou podlahou, ale teď si už nejsem tak jist, nová 240 má neuvěřitelný vnitřní prostor a je nádherná.

Tak v tomto už mám jasno a když už jsem tu, mrknu na ostatní novinky, nějaké drobnosti a novou bagáž, ale tady jsem trochu narazil a začal být trochu rozladěn. Kaprařská sekce Fox měla snad nejmenší expozici za celou dobu co vystavují, krom člunů, pár bivaků a stolku se stojanem atd (klasika) tam nebylo nic, krom tedy nové bagáže. Je pravda, že pokud chci vidět ostatní sortiment tak můžu k JT a nebo k Blažkovi, ale upřímně bych viděl raději vše v této expozici a klidně i prezentace návazců a možná i větší zapojení vystavovatelů. Sice expozice Fox Rage a Matrix byli opravdu velké a na to se nejspíš i cílilo, ale já mám svůj rybářský směr jasný a v tomto směru jsem byl zklamaný. Samozřejmě se jedná o můj subjektivní názor, někdo jiný mohl být určitě nadšený. Když se vrátím k bagáži, opět jsem se ujistil, že moje FX řada je stále to nejlepší co kdy Fox vyrobil a budu doufat, že ještě hodně dlouho vydrží. Design, který nyní lišák vyrábí mě nijak neoslovil, uvidíme co vymyslí do budoucna.

Tento rok by mělo dojít k rozšíření sortimentu, který je k nám dovážen, už bylo na čase, není tu k sehnání ani polovina věcí. U stánku jsem však strávil zhruba jen 15 s a mé rozladění se prohlubovalo. Po nikam nevedoucí konverzaci s vystavovatelem, který se nejspíš jen omylem opíral o regál s produkty této anglické značky a který vůbec nevěděl o čem mluví, jsem v půlce jednostranné konverzace přestal mluvit a odešel.

Ještě mě čeká výstavní plocha Nash, Karel Nikl, Solar, Aqua a Trakker. Proběhnu tedy v rychlosti halu č.3, plánuji se ke Karlovi vrátit mezi přednáškami a zamířím si to k Nash, kde mě zajímají nástrahy. Již několik let jsem věrný značce CC Moore, i když každý rok nad touto volbou díky zastoupení a dostupnosti v naší zemi vážně pochybuji, možná i díky těmto okolnostem jsem si řekl, že letos zkusím kombinovat s produkty značky jiné a vybral si značku Nash, trochu mi to pomůže i s materiálem pro připravované projekty. Vyrážím tedy do haly č.2, to jsem ještě nevěděl, že po cestě přijde další okolnost, která mě ještě více demotivuje.

Nevím jak vnímáte For Fishing vy, ale já si vždy myslel, že jedna z největších rybářských výstav roku, by měla primárně sloužit k propagaci značky, prezentaci novinek, navazování kontaktů, setkání známých a přátel. Mělo by jít o svátek všech rybářů a ne o predátorské taktiky prodejců jak vydělat maximum. Na některých stáncích jsem si připadal jak na tržnici s prošlým zbožím, na jednom stánku přerušil mou diskusi s vystavovatelem o nabízených prutech sám majitel firmy, když zjistil, že zřejmě nekoupím a poslal ho věnovat se prodeji. Tak teď už jsem byl vážně demotivovaný a tohle je má nejhorší výstava všech dob. “ok” jdeme pro koule k Nash a odcházíme!

Nemám náladu tady dál trávit čas, jsem zklamaný z toho, co se postupně z koníčku, který mám tak rád,  stává. Když dorážím k expozici Nash mířím rovnou k hromadě pytlů naházených na podlaze. Firma Nash si pro letošek připravila soutěž o rybolov na jezeře Church Lake v Anglii, stačí jen nalézt zlatý tiket ve svém balení. Výhra není důvod proč koule kupuji, ale byl by to příjemný bonus. Nechávám manželku vybrat balení a jdu čekat ke kase. Během čekání jsem si všiml kousek od sebe tváře značky Nash a skvělého kapraře a srdcaře Alana Blaira. Chvilku jsem ho pozoroval při jeho pobíhání po place, usměvavé komunikaci se zákazníky, bubnování do pytle s boilie a jiných vylomeninách. Ten člověk mě zaujal, rázem jsem přepnul ze svého vzteku na neutrální úroveň a nechal se bavit. S tímto člověkem se chci seznámit, ta energie, která z něj vyzařuje je neuvěřitelná, poznal jsem za svůj život velkou řádu lidí, ale nikoho jako je on. Během chvilky a po pár frázích jsem měl tak dobrou náladu jako nikdy, požádal jsem Alana o společnou fotografii, manželka pořídila pár snímků a já jak vyměněný šel prozkoumat Nash Titan.

Nechal jsem manželce fotoaparát ať mám volné ruce a ona si může pořídit pár snímku, hned po vyfotografování prvního a po kontrole na display jsem zahlédl v její tváři zděšený výraz a stejný ihned postihl i mě, okamžitě mi to došlo. Vše je rozmazané včetně fotografií s Alanem, má chyba, přenastavil jsem si ostření na palec a zapomněl tuto podstatnou informaci manželce předat. Tak a co teď, nechat to být a nebo jít za Alanem a požádat ho další snímky? Žena rozhodla, že to vysvětlí, Alan byl opět neuvěřitelně pozitivní a přátelský a bez váhání souhlasil. Když mu žena vysvětlovala, že neměla zaostřeno, snažil se jí Alan přenastavit fotoaparát na automatický režim, do toho jsem já, začal vysvětlovat, že takto určitě ne a volil jsem prioritu clony, po krátké tahanici o fotoaparát a nedokonalé komunikaci v lámané angličtině jsme všichni tři  vyprskli smíchy.

Zřejmě mám díky tomu ještě mnohem uvolněnější snímky nežli ty první. Opravdu dobře jsme se pobavili a naopak Alan se chtěl nyní ještě vyfotografovat s manželkou. Náladu i výstavu mi zachránil tento skvělý člověk a já budu doufat, že budu mít někdy opět příležitost se s ním setkat. Během výstavy jsme Alana ještě několikrát potkali a pokaždé na nás mával a usmíval se.

Následně po krátkém obědě jsme s předstihem vyrazili směr kongresový sál na premiéru filmu Karla Nikla “68”. Na film jsme se těšili, věděli jsme, že nezklame. Všechny jeho filmy, které poslední roky prezentuje jsou na vysoké úrovni, jsou dobře zpracované, skvělá kamera a emoce, které do toho Karel dává jsou nefalšovaně čisté. Velký potlesk patří jemu i tvůrci videa a hudby.

Zhlédnutí doporučuji každému z Vás a pokud jste neviděli ani ostatní projekty, tak určitě vyhledejte, jsou volně dostupné na sociálních sítích.

Když už jsme u Karla Nikla, po skončení promítání jeho filmu, jsme se vydali i na jeho část výstavní plochy. Již jsem měl zkouknutý Titan, teď ještě Pioneer a Tempest. Prošel jsem celou výstavní plochu a prohlédl snad všechny produkty, značka Trakker a Aqua, je to pastva pro oči, jestli jednou opustím produkty od lišáka, tak budu mít jasnou volbu. Nikdy jsem neviděl hezčí bagáž a brolly než u Aqua, jedná se o skutečné klenoty. Brolly je dokonalé, je možná lehce menší, ale je nádherné, ale přesto se v mém žebříčku dále neposune. Aktuálně už pěkných pár let vlastním Fox Supa Brolly System a jsem s ním nadmíru spokojen, až na pár podstatných detailů pro mě stále důležitějších. Váha, rychlost složení a transportní rozměry a přesně stejné neduhy má i Aqua Pioneer, do finále se tedy dostává Titan a Tempest, Tempest nakonec vítězí, působí na mě kvalitnějším dojmem a má lépe řešené napojení front panelu. Jeden z důvodů proč koukám po něčem jiném je i univerzálnost, nyní když  jedu na výpravu s manželkou, beru dva přístřešky. Jeden bivak pro dva a brolly. Tempest splňuje obojí díky svému prodloužení. Alespoň pár věcí mám tedy vyřešeno, sice jsem z toho co jsem si plánoval dosáhl sotva poloviny, ale stejně jsem byl spokojen.

Nyní nás čeká ještě jedna přednáška, zlatý hřeb výstavy, své vyprávění si pro nás připravil sám Steve Briggs, kaprařská legenda, jeden z nejznámějších rybářů světa. Do přednášky máme ještě pár minut čas, tak zkusíme štěstí a vyrážíme opět na stánek Nash, při předchozí návštěvě byl Steve zaneprázdněn a já bych se rád nechal s touto legendou zvěčnit. Steve je velmi přátelský a já získávám jednu ze svých nejcennějších fotografií, která bude určitě následně putovat do pracovny na zeď.

Ze stánku opět běžíme do kongresové sálu chytnout lepší místa.

Po pár minutách již sedíme v první řadě a posloucháme o jeho dobrodružstvích z lovu kaprů napříč celou Evropou. Vyprávění je skvělé, člověk by ho dokázal poslouchat hodiny a hodiny. Leckdo si při tom všem uvědomuje, jak moc velké štěstí v tomto směru Steve má a nebo to možná není štěstí, ale odměna za neuvěřitelnou píli, kterou do kaprařiny vkládá. Nám zůstává jen snít a tiše závidět, neboť ani za sto životů nemůžeme stihnout to co ona za ten jeden.

Výstava je pro tento rok již u konce, vstupní brány jsou prázdné a vše utichá, pomalu se suneme k našemu vozu a já v hlavě rekapituluji.

Pocity z FF krátce po akci byli značně smíšené, myšlenky rozpolcené, s odstupem času však hodnotím For Fishing 2019 jako jeden z nejlepších, ale tentokrát ne s ohledem na prezentace značek a novinek, ale díky lidem jako jsou Alen Blair, Steve Briggs a náš český špičkový rybář Karel Nikl.

Teď už znáte důvod proč jsem si dal na čas s psaním článku, musel jsem to nějak vstřebat a nechat to trochu uležet. Nyní mám jasno a můžu to předat dál. Každý máme svůj pohled, své pocity a tvoříme si vlastní závěry. Tohle byl desátý ročník z mého pohledu a jaký je ten Váš?

Budu rád za reakce v komentářích.

PS: výlet do Anglie jsem samozřejmě nevyhrál, ale o Nash Scopex Squid se v mých článcích ještě určitě dočtete, provedu takový roční test a budu porovnávat s produkty na které chytám standardně, uvidíme kam nás to dovede.

Děkuji za váš čas a již brzy u dalšího článku.

Za carpblogger.cz

Michal Jakoubek

Sledujte nás na sociálních sítích