Většinou ke svým článkům nedávám úvod nebo předmluvu. Možná někdy začnu omáčkou a postupně nechám přejít v děj, ale tentokrát je vše jinak.

Zažil jsem výpravu, která již od začátku byla zmatená a nejistá.

Zažil jsem stres, který nevím ještě teď jak pobrat a vyhodnotit. 

Zažil jsem však i chvíle štěstí, které to možná celé vyrovnávají.

Zatím všechny články vznikali z pohodlí domova. Vždy se snažím vzpomenout si na detaily a popsat co nejlépe celý příběh. Tentokrát jsem se však rozhodl, že konečně napíšu článek přímo od vody a budu ho vytvářet průběžně jako on-line deník.

Začal jsem tedy ve volných chvilkách psát a cíl i průběh byli od začátku zřejmé. Ale jak se říká “člověk míní, život mění”.  Díky událostem, ke kterým se v průběhu dostaneme, přetvářím a dodělávám opět doma.

Pojďme tedy na to

Už ani nespočítám kolik zvratů předcházelo této výpravě/nevýpravě a ještě teď se divím, že vůbec “dopadla”, ano pojem dopadla raději do uvozovek. 

Od poslední víkendovky už zase uplynul měsíc a já mám konečně prostor pro další rybačku. Na ryby mám vyrazit s parťákem Michalem a našim cílem je řeka na jižní Moravě, pokud tedy počasí dovolí, v opačném případě stejně jako před měsícem Orlík. Na ryby chceme vyrazit ve čtvrtek a návrat standardně v neděli. Takový byl plán!

V pondělí, v inkriminovaný týden mi Michal sděluje, že na ryby nemůže, o víkendu musí na výstavu se psem a zapomněl na to.  Super, co teď?

Takže jedu sám, ale kam?

Když jedu s Michalem je to jednoduché, jedeme vždy jeho Transportérem a dostaneme se všude, ale moje auto nezvládne ani okrsku. Takže kam vyrazit?  Nabízí se Orlík, ale tam se mi nějak nechce. Další možnost je tedy přehrada tady u nás na Vysočině, celá výprava bude tak o jednom možná žádném záběru, ale je tam nádherně a když něco přijde tak to má vždy svou hodnotu.  Takže je rozhodnuto.

Zvrat číslo dvě!

V práci nastali menší komplikace a já nemohu odjet ve čtvrtek. Tak to je celkem problém, na přehradu, kterou jsem si plánoval nemá v pátek ani smysl vyrážet, bude plná. 

Kam tedy dál?

Ruším tedy volno i na pátek a pojedu od soboty do neděle na mojí malou řeku. No co, v noci jsem tu ještě nechytal a je potřeba prolomit smůlu, která mě tu provází. Plán tedy pozměňuji následovně. V pátek z práce k řece, najít flek kde se dá přenocovat a sobota ráno vyrážím. Jenže v pátek přicházejí deště a plány se opět mění. 

Takže na to kašlu a je po rybách. Uvidím ještě co přinese ráno, ale začínám být smířený.

Je sobota ráno, venku to vypadá na pěkný den, uvidíme jak je na tom řeka a podle toho se rozhodnu. Rychlá káva, snídaně a vyrážím na obhlídku. Prošel jsem úsek asi tak třech kilometrů a mám jasno. Rychle domu, zabalit věci a vyrážím. 

Jak přežít v džungli

Lehce po poledni již teploměr atakuje tropickou třicítku, rovnám věci do auta a rychle vyrážím k vodě. Našel jsem si luxusní místo v hustém porostu, místečko přesně jen na brolly a pruty před. Nikdo mě tu nenajde a já si užiju nádherný klid. Původně jsem chtěl vzít člun a najít si místo na druhé straně, tam se nikdo jen tak nedostane a vysoká tráva mého Tempesta schová jak nic, ale nakonec jsem narazil na tento úžasný flek. Je pravda, že se tu běžně loví, ale spíše jen krmítkáři a ty si nedovolí do překážek, takže sice to není panenské místo, ale alespoň nemusím řešit transport na protější břeh.

Tempest brolly u řeky Jihlavy

Je vedro jako blázen a jako první stavím tábor, na rybu v tomto teple moc nevěřím. Jakmile stojí přístřešek začínám plánovat strategii. V tom se na druhém břehu objevuje traktor a začíná sekat velkou louku, která začíná cca 4 m od břehu. Ještěže jsem tam nepřejel, sice bych v nebezpečí nebyl, ale když vidím ty oblaka prachu, tak bych si to tam náležitě užil.

Zpět tedy ke strategii

Na tuto výpravu jsem si vzal pouze dva druhy boilie a to Odyssey XXX a Equinox. Budu je sice trochu tunit, ale základ je tento. Mám před sebou úsek o délce tak 70 m vlevo a 20 m vpravo, šíře toku je tu tak 7-8 m. Jeden prut plánuji podél svého břehu k rákosu tak 15 m po proudu a lehce k němu zakrmit, druhý chci posílat pod protější stromy, poblíž překážek kolem břehu. Připravuji tedy směs krmení, nechci nic čeho se ryby můžou nažrat, jen upoutám pozornost. 

Moje malá řeka a kaprařina

Míchám tedy method mix s kořeněným základem, k tomu hrst drcených kuliček Equinoxu, trochu sweet corn, mini pelety na masové bázi a zalévám trochou Liquid Liver Extract. Směs házím lopatkou na místo k rákosí a jdu chystat montáže. Nehodlám tu vymýšlet nic extra, chytit tady rybu je šíleně složité a nehodlám si pokazit příležitost blbostma. Takže jednoduchá montáž ze ztužené šňůrky, háček Curve Shank a na vlas putuje Equinox naložený už par týdnu v Hot Chorizu, na vršek žlutá plovka ořezaná do tvaru a velikosti zrnka kukuřice. Montáž putuje na své místo a jdeme na prut číslo dva. 

Tady opět klasika, jen háček je Wide Gape lehce poupraven smršťovačkou. Pod háček Odyssey zalitá Liquid Tuna a zasypána GLM, opět naložená předem a řádně zaschnutá. Na tento prut jdu pouze ze dna. Past umisťuji pod strom u druhého břehu. 

Počasí je snad horší a horší, dusno, vedro a z toho plynoucí únava. Chvilkama usínám na lehátku až mě z polospánku vytrhne zvuk signalizátoru. Jenže tohle není záběr, na který tu čekám, tohle byl typický potah jelce. Naštěstí se nepíchl tak to tam nechávám. Záběr přišel na prut od rákosí, krmení je zřejmě přilákalo okamžitě. Sem tam mi poskočí Bobbin a popípne, ale stále to nehodlám stáhnout.

Pasti již leží ve vodě takřka dvě hodiny a všude, až na traktor na protějším břehu, je klid. Na návštěvu za mnou přijíždí manželka a veze mi vychlazené pivo, tomu říkám servis, v tomhle vedru opravdu bodne. Chvilku posedáváme když přichází záběr od protějšího břehu, již podle agresivního poškubávání vím, že jde o jelce. Manželka si chce rybu vytáhnou tak ji nechávám a pouze asistuji s podběrákem.

Manželka a její jelec z řeky

Po pár snímcích, které jí pořizuji, rybu pouštíme a já posouvám montáž pod další ze stromů. Opět pod háček umisťuji upravenou Odyssey a malé PVA s peletkami stejné příchuti. Ani ne po hodině a chvilku po odjezdu manželky mi opět přichází jelec z protějšího břehu. Měním nástrahy za nové a místo dvou kuliček Odyssey umisťuji jednu a k tomu tygří ořech. Tentokrát už neposílám montáž pod stromy ale do menší mezery s podemletým břehem a pahýly starého stromu, cca 50 cm od břehu.

Neuplynula snad ani půl hodina a na stejný prut mi přichází nádherná jízda a to i přes relativně dotaženou brzdu. Prut se ve vidličkách ohýbá jako luk a naviják jen kvílí. Tohle je důvod proč jsem tu, je to neskutečný pocit. “Konečně kapr, smůla prolomena”, můj první kapr po nespočtu vycházek z tohoto úseku.

Zvedám prut a užívám si nádherné rodeo, vím, že ryba není nijak velká, podle boje a toho jak se mnou cvičí odhaduji tak 5-6 kg. Ryba bojuje jako blázen a několikrát mi mizí od podběráku, ještě jsem ji neviděl, voda je podkalená a kapřík dává mým Horizonům pěkně na frak. Celou dobu co rybu tahám nedokáži skrýt úsměv, jsem šťastný jako malé dítě, ale s radostí přichází i starost, ryba mi nesmí spadnout, pokud po tolika vycházkách zabere a teď spadne, zřejmě se mi zhroutí celý svět. Nakonec ji úspěšně navádím do podběráku a nemůžu uvěřit svým očím. Několikrát podběrák zvedám a ujišťuji se, že je to pravda. Ryba nevypadá na 5-6 kg, ale tak na 2-3 kg. Nevěřím a opět kontroluji, jsem z toho trochu zmatený, výbavu mám na řeku celkem robustní a tenhle dorostenec tu zahrál opravdu bravurní divadlo.

Nejlepší na tom všem je, že nejsem zklamaný, ale pořád se usmívám štěstím. Můj první kapr z této řeky a je opravdu nádherný.

Teď si možná říkáte, že jsem blázen. A možná máte i pravdu, ale jak jsem již zmínil. Lovím na malé řece, na boilie tu nechytá prakticky nikdo, řeka je plná vázek a chytit tu kapra je opravdu složité, ale to ocení pouze ti kdo chodí na podobné revíry. Z jiných vod mám ryby přes 10 i 15 kg, ale to jsou vody, kde ty ryby jsou a nebo je jich tam dostatek popřípadě z vod, kde se člověk díky absenci přirozené potravy prochytá. Tady ne, tady je vše proti rybáři a proto je to štěstí upřímné a nefalšované.

Vytahuji tedy kapra na podložku, háček sedí nádherně ve spodním pysku. Po pár snímcích a zvážení ho posílám zpět do jeho živlu. Kapřík opravdu nebyl žádný obr alespoň ne velikostí, ale silou a bojem určitě. Naměřil jsem mu 54 cm a váha se zastavila na 2,6 kg.

Kapr šupináč, řeka Jihlava

Je teprve šest hodin odpoledne a já už se začínám těšit na noc, snad bude produktivní. Prut tedy posílám zpět pod protější břeh a vytahuji i prut druhý. Po několika atacích jelců je montáž včetně nástrah stále v pořádku, ale i tak měním a posílám na střed toku. Sotva jsem uložil prut do vidliček, otáčím se a vidím jak se skrze trávu ke mě prodírá starší pán. Už z dálky mi hlásí, že je rybářská stráž a probíhá nutné předložení dokladů. Po kontrole si prohlíží brolly a upozorňuje mě, že si mě večer pohlídá a ujišťuje se, že vím v kolik stáhnout pruty.

No jo no, před zraky ostatních možná skryt, ale pro toho kdo to tu zná ne.

Krásný letní den

Blíží se osmá hodina a já se připravuji na noční lov. Připravit nové pasti, přesně a dobře umístit a budeme čekat. Vařím si večeři a sleduji jak při postupném ochlazovaní dne vše ožívá. Kolem se honí malá káčata a vůbec mi nevěnují pozornost, na druhém břehu se nahánějí dva strakapoudi a na stejné straně přistává na větvi ledňáček a pozoruje hladinu. Náhle ztuhne a jak střela prorazí vodní hladinu a zpět. Světla ubývá a při pokusech ho zachytit na fotoaparát vzniká jen odpad. Hodnota ISO je šílená.

Už se začíná stmívat, od předchozího kapra už dali jelci pokoj a pruty mlčí. Jdu si uvařit kávu a pak budu pozorovat noční život kolem řeky. Moka konvička se již hlásí o slovo a já zalévám hrnek vřelou tekutinou. V tom z ničeho nic začíná něco šustit hned vedle přístřešku, v místě kde jsem se předtím fotografoval s kapříkem. Zřejmě nějaká větší myš a nebo ježek, ale náhle se začíná pohybovat celý keř, celá nepropustná zelená stěna. Tohle je sakra něco většího a já začínám celý tuhnout a ve strnulosti čekám na rozuzlení.

Najednou mi přímo před vchodem do brolly vykoukne liščí hlava.

Nikdy v životě jsem neviděl lišku takto zblízka, vždy jen z auta někde na poli. Po celém těle mi vzrušením a šokem naskočila husí kůže a tep se nad míru zrychlil. V hlavě mi proběhla rychlá myšlenka jak je tento výlet neuvěřitelný a jak to obohatí celý příběh, ale.

Liška sice vykoukla a i když je ode mě tak 1,5 m, tak neutíká a nezalézá. Naopak postupuje dále, ze vzrušení se stává panika, srdce ještě zrychluje a mozek produkuje stresové hormony tak jak nikdy. Několikrát jsem na ni zakřičel. Liška je apatická a postupuje, beru hrnek s horkou kávou a obsah posílám hned vedle ni. Jsem ve stresu, ale stále uvažuji, nechci ji ublížit jen vystrašit. Liška se staví na zadní jako zajíc a nasává pachy, přikrčuje se a dál postupuje směrem ke mě.

Jediné co mám po ruce je stativ, s rozklepanýma rukama vytahuji nohy stativu a beru ho jako celek do ruky. Hliníková hrachovina o délce tak metr.

Několikrát jí máchnu před čumákem. Liška couvla kousek zpět a najednou, již sebejistě jde opět blíž.

Jak jsem popisoval své místo, je opravdu dokonalé.

Jsem schovaný uprostřed vysoké trávy a keřů, místo přesně na brolly a cesta ke mě je tak 6 m další vysokou trávou. Jsem v pasti a to totální, jediný plac pro pohyb je před vchodem a tam je teď tato šelma, levá strana brolly je utopená v porostu a na druhé je průchod pryč tak 40 cm, tudy přišla a tam je.

Jednou rukou mlátím stativem do země před apatickou liškou a druhou vytáčím manželku pro případ, že se to podělá. Nával adrenalinu je tak vysoký, že mi srdce buší jak kulomet, stejně rychle a hlasitě, začínám se zalykat v pokusu o přísun kyslíku. Tohle je boj o život, pokud liška ztratí plachost a tady ta mě výsloveně ještě ohrožuje, znamená to, že je zle.

A já jsem sakra v pěkný pr…., v blbý pasti.

Hlavou mi proletí několik myšlenek.

Praštím jí?

Švihne to se mnou?

Napadne mě?

Sedám si na lehátko a hledám čelovku, zkusím na ní posvítit, třeba to pomůže. Liška je tak metr přede mnou, stále nasává pachy a plíží se blíž. V tu chvíli mi asi jeblo, protože mě napadlo, že ať to dopadne tak či tak, tak si ji vyfotím. Pořád udržuji oční kontakt a klepajícíma rukama se pokouším vyprostit z brašny foťák. V tom se liška zastaví, očichává můj podběrák a podívá se na mě. Pravé oko má světle modré a druhé úplně černé.

Je slepá?  Proto jen sbírá pachy a jde dál?

Než jsem stihl ve stresu vyndat foťák, liška obchází přístřešek a zalézá do trávy za mnou. Rychle se rozhoduji co dál a hodnotím situaci. Teď odešla, ale co bude za chvilku, večer? Jsem na nerovném terénu, někde mám mezery od země tak 15 cm.

Co když zkusí za pár hodin navštívit můj úkryt a podleze? 

Zavření vchodu tedy nic neřeší!

Zburcuji tedy manželku a ta mi jede na pomoc, nemůžu vylézt ven, neboť je někde u brolly. Porost je tak hustý, že nevidím ani pár centimetrů skrz a netuším kde je. Keře a tráva natolik obepínají přístřešek, že ani nevím jak ho sklidit a jak odejít pryč skrze úzkou cestičku.

A v tom ta největší ironie ze všech “záběr”, sakra co teď.

Vybíhám ven a mlátím stativem do trávy kolem, zvedám prut a zdolávám jelce, už ho mám u břehu a potřebuji podběrák, jenže ten je přímo v místě kde liška. Pokládám prut, opět buším do porostu a beru podběrák. Stále se třesu a rychle rybu pouštím.

Za pár minut doráží žena s obří větví, kterou si zašpinila celé auto a snažíme se dělat hluk. Postupně vše balím a přenáším na otevřené prostranství před nepropustnou džungli na louku. Ještě tak dvakrát při sklízení něco prochází kolem, nejhorší je brolly a kolíky, které musím vyprostit ze země přímo v porostu. Nakonec je vše na louce a tam to balíme do našich vozů a odjíždíme.

Když se pak uklidňuji, začíná mi být toho tvora líto. Každý ví, že liška co ztratí plachost je velmi nebezpečná, ale co když byla opravdu jen slepá. Ještě večer jsem hledal informace na internetu, poslední výskyt vztekliny byl u nás zaznamenán v roce 2002, ale v Polsku je toto onemocnění stále běžné a zvířata hranice zrovna moc netrápí. Nemoc se klidně může dostat zpět k nám a i když ne tato, tak lišky jich přenáší mnohem více,  proto je pro člověka tak nebezpečná. Zdravé zvíře uteče, to co se stalo mě je případ poměrně ojedinělý, ale o to je nebezpečnější.

Celou následující noc se mi zdálo o odchytávání nakažených lišek a jediné co si z toho teď odnesu je, jak zajistit do budoucna své tábořiště proti takovéto konfrontaci s divokým zvířetem.

Už mi chodili za přístřeškem divoká prasata, navštívily mě agresivní labutě a vlezly mi do přístřešku myši či krysy, už mě vystrašil i ježek či zmije, ale tady to bylo zatím nejvíc, zřejmě kvůli zmiňované bezprostřední konfrontaci.

Upřímně mám teď v hlavě pěkný guláš z toho co vše se může samotnému člověku v přírodě stát. Na druhou stanu je to zážitek na celý život a dodává této výpravě trochu jiný rozměr, asi jak jídlu koření, jen možná trochu moc chilli.

Jako fotograf bych si moc přál se opět s liškou potkat, jen ne takto na těsno bez možnosti úniku.

Tak či tak, na špatné se rychle zapomíná a z toho dobrého? Šlo o super den v přírodě a prvního kapra z mé malé řeky.

Budu se tedy těšit u dalších dobrodružství, jen doufám, že již méně adrenalinových.

Pokud se vám mé články a stránky jako takové líbí, budu rád za sdílení a případné kladné hodnocení. Pokud je něco co by jste zlepšili, určitě se nebráním doporučením nebo i kritice.

Za carpblogger.cz

Michal Jakoubek

Sledujte nás na sociálních sítích