Pomalý tah špičky, pohyb jen pár centimetrů, žádné škubání jen rozvážné a pomalé zatažení. Sleduji tento záběr a přemýšlím zda ho proměnit či nechat, jedná se o plovoucí nečistoty nebo snad větev? Předchozí záběry byli agresivní, dokonce i ten velký jelec, tento je však jiný.
Je to jen zlomek vteřiny co špička indikuje záběr a přesto už spatřilo světlo světa nespočet myšlenek a řešení. Rychle zvedám prut a čekám na kontakt, opět jen zlomek vteřiny, jenž je však v tuto chvíli nekonečný.
Dnes je neděle, poslední prázdninová, a já stejně jako všechny předchozí vyrážím na naši malou říčku. I když tentokrát lehce dobrodružně. Rozhodl jsem se trochu objevovat spodnější úseky, což je pro mě Třebíč a níže. Vyrážím tedy na jez k Vladislavi. Tento úsek mě láká již delší dobu a pokaždé když projíždím okolo tak se připomene.
Cesta je tedy jasná tak jdeme na ně. Tedy skoro, po příjezdu k vodě už tak moc nadšený nejsem. Voda skoro žádná a jediná hlubší tůň je u druhého břehu pod přepadem. Chytat bych tu musel přímo z jezu a nebo to risknout přes plochu 30 m obnažených kamenů. Posunuji se tedy pod jez přímo do Vladislavi kde nakonec také nekotvím, neboť hledám spíše klid než takto umístěný úsek i když je v průmyslové zóně bez lidí.
Další zastávka je v opačném směru u obce Řípov, zde to již vypadá o poznání lépe až na dva zádrhely. Jez je opět prakticky bez vody a ještě k tomu jsou tu další tři rybáři. Prohazuji s nimi tedy pár slov, popřeju jim pěkný lov a vyrážím zpět k Jihlavě.
Na cestě jsem tedy strávil celkem dvě hodiny abych si nakonec sednul na úsek skoro u domu, no i takto to někdy je.
Přesouvám se tedy na své oblíbené místo a z dobrodružné výpravy, jenž jsem si plánoval zůstal jen mlžný opar, který se zrovna rozplynul včetně vysněného úlovku pořádné parmy.
Každopádně, nyní již jste v obraze a jdeme zpět ke zdolávání.
Zpět k akci
Kde jsem to já… jo už vím, zřejmě visím.
Visím, já to tušil, bylo mi hned jasné, že tento záběr je divný. Zkouším se uvolnit z vázky, ale nakonec není třeba, zřejmě jde o větev a daří se mi ji centimetr po centimetru posunout z proudu.
I když nyní se tedy sune sama a vůbec ne ve směru, jenž jsem zvolil.
Na druhé straně je rozhodně ryba a určitě ne malá. Netuším o jaký jde rybí druh, ale pomalý a plynulý pohyb u dna prozrazuje kapra a nebo ne?
Jak se vůbec chová velká parma?
Nemůže to být ona?
Nežli však tuto hádanku stíhám vyřešit, je po všem.
Bohužel nevydržel návazec z 0,12 mm fluorocarbonu. Taky aby jo, tento prut byl dnes určen pro drobotinu abych se nenudil.
Poslední dobou povětšinou chytám pouze na Barbel pruty s akcí 1,5 lb. Dnes jsem však díky nedostatku času nahradil jeden tento prut lehkým feederem s tím, že si trochu zablbnu.
Takže Barbel s peletou kousek pod břeh do zpomalujícího proudu a feeder rovnou pod jez, zde je vždycky živo.
Již nějakou dobu si tu užívám lov plotic, cejnů, jesenů, cejnků, hrouzků a tloušťů. Je tu snad vše co naše vody mohou nabídnout, jen ta velikost. Na začátku to šlo, ale nyní jsem asi již přesycen. Rozhodl jsem se tedy nasadit hnojáky a přestat plnit krmítko. To přineslo asi po patnácti minutách jelce lehce přes 40 cm a nyní tento záběr.
Škoda, možná to byla moje první parma na prutě a nebo dokonce vytoužený desetikiláč z této říčky, ale to asi ne. Tak velký tah to zase nebyl, spíše bych tipoval rybu tak kolem pěti kil.
Tak či tak, není čas ztrácet čas.
Zkusím tedy přitvrdit a zjistit co mi to pocuchalo návazec.
Beru desítku háček ze silnějšího drátu, fluorocarbon 0,18 mm, ne to už je moc, dám 0,16 mm a vše posílám opět s žížalou a prázdným krmítkem zpět pod jez.
Nějakou dobu se nic neděje tak zkouším montáž posunout a metr jinam. Tam bohužel narážím na drobotinu, jenž mi dokonale rychle vyčistí háček. No nic, dáme novou žížalu a zkusíme více do proudu.
Tady je již špička v klidu a já doufám, že si počká na lepší rybu. Prut je již v akci nějakých 15 minut když opět přichází pomalý a táhlý záběr. Rychle přisekávám a opět mám pocit, že visím.
Druhá šance
Stejně jako v předchozím případě se vázka rozjíždí, tentokrát však pěkně po proudu. Tah je silný a plynulý, ryba kopíruje dno koryta a každé mé zapření do prutu je bez reakce. Zásek naštěstí sedí dobře a moje rybářské srdce plesá. Tohle je ryba na kterou tu čekám již řadu let. Jsem si jist, že jde o kapra a tentokrát o pořádný tele. Tahle ryba už má přes 10 kg určitě. Snažím se nic nepodělat a rozhoduji se nechat jí sjet do hlubší části řeky kde začne boj.
Jenže ryba má plány úplně jiné a celkem pomalu si to míří snad do jediné vázky co tu je. Jedná se o hromadu větví, kterou již znám velmi dobře. Musím tedy zakročit a zkusit zda změní směr. K mému překvapení se mi tento zákrok daří, tedy alespoň na chvilinku. Najednou jako když si teprve kapr uvědomuje co se děje a stále plynule, ale nyní již rychleji bere vlasec a mě nezbývá nežli se do toho trochu opřít. Prut nabírá solidní parabolu a než bych řekl švec se špička narovnává.
Tohle snad ne!
Stejně jako v předchozím případě je návazec přetržen.
Na tomto úseku se již jedná o třetí selhání, pokaždé šlo o feeder a pokaždé jsem o rybu přišel. Bohužel tato poslední ryba byla zřejmě největší a já cítím neuvěřitelné zklamání. Za ta léta jsem se tu nedostal přes 6 kg a nyní vím, že to mohlo být právě teď.
Zklamání, neuvěřitelné zklamání.
Stát se to někde jinde tak člověk jen mávne rukou, ale tady, na místě kde na každý záběr od kapra čekám skoro rok?
Tohle by si měli zkusit kluci z Anglie. Na celém úseku tu je tak deset kaprů a přes 10 kg možná tak jeden dva. Jsem tu dvakrát týdně a letos první kontakt.
Kudy vede cesta?
No, jenže jak takového kapra dostat na podložku. Na feeder nemám šanci a na těžší kalibr mi tu pěkně kašlou. Stačí abych jen zesílil fluorocarbon nad průměr 0,22 mm a nebo dal jako návazec pletenku. Stačí zvětšit háček na 8 nebo 6 a jsem úplně bez ryby, tedy až na jelce, podoustev či cejna, ale o ty tu nyní nejde.
Moje touha po kaprovi z této vody je tak silná, že nedojdu klidu dokud ho nedostanu do podběráku.
Jediné co mě na dnešku těší je fakt, že tu stále ještě tyto ryby jsou.
Co mě však drtí je to, že netuším jak je ulovit.
Pár ryb na několika kilometrech více než úživné vody. Na místě kde je dost rybářů, jenž líčí své pasti. Na místě kde se kapr dožije vyššího věku právě jen tak, že se nenechá chytit.
Tohle je teprve výzva!
Sám jsem zvědav jaké bude pokračování.
Michal Jakoubek
Sledujte nás na sociálních sítích
