Jednou jsem polemizoval s jedním vinařem o postupných změnách při výběru vín v průběhu času. Když jsem byl za hranicí puberty tak jediný způsob jak do sebe dostat víno bylo v různých mixech a nebo svařené. Časem jsem si sem tam dal víno bíle, postupně začal koketovat s růžovým a skončil na červeném. Nyní při pomyšlení nad mixem, svařákem a nebo dokonce už i bílým vínem křivím obličej a nechápu. Reakce vinaře byla krátká a vypovídající “k červenému vínu se člověk musí propít”.
Šlo o moudro, které chtě nechtě vidím i v rybařině.
Jako rybář mládě jsem stavěl na potoce hráze z kamenů, následně do nich nahnal rybky a hráz uzavřel. Další level bylo brouzdání v potoce a následné šmátrání pod kameny, lov rybek do ruky.
Pak přišla klasická pytlačka, poté prut se splávkem. Postupně jsem se propracoval přes drobotinu na cejny ze dna, pak přišli kapři, líni, úhoři, sumci a jiné dravé ryby. Já se však postupně usazoval v kaprařině, tehdy ještě značně klasicky české. Kolem 20 roku života jsem však začal svou kaprařinu rozvíjet a tvarovat do dnešní podoby. Tuhle podobu doslova miluju, je to směr, kterým chci jít a život, který chci žít. Vidíte, prochytat se a nebo se propít? Co je jinak? Stejně jako někde na návštěvě si dám občas bílé tak mohu zajít na feeder, ale když si to chci užít, tak pouze kaprařina!
Přesně tyto myšlenky mě provázejí přesně ve chvíli kdy sestavuji své Century, připravuji podběrák a podložku, skoro se mazlím s velkokapacitními navijáky a užívám si vůni dipů a boilies. Tohle je můj svět a já jsem šťastný jako blecha.
Letos, na začátku roku jsem hodně bloumal ve svých myšlenkách a chtěl si oživit dětství či mládí. Chtěl jsem opět vidět ryby, jenž si pamatuji z těchto let. Chtěl jsem opět sledovat splávek na hladině a prožít ty chvilky bez dechu když zabere ryba. Jenže čas nejspíš nevrátím a tady jsem doma. Určitě to neznamená, že zanevřu na ostatní ryby a rybolovné techniky, to bych vám neudělal. Jen si prostě uvědomuji co mě opravdu naplňuje.
U feederu si člověk chvilku neodpočine, u kaprařiny mám všechen čas světa.
Sleduji vodu a trávu kolem ní, poslouchám ptáky a hmyz všude kolem. Pozoruji mraky a šelest větru v korunách. Jsem tak potichu, že se mi daří splynout a stát se součástí té krásy. Tak potichu, že srnky chodí jen pár metrů od mého místa a ryby podplouvají pod pruty. Tohle na plavanou ani feeder nezažiji.
Den třetí Nádražní III.
Máme tu třetí den v řadě na úseku s názvem Nádražní, pátá vycházka celkem a druhá na stejné místo, ještě jste se neztratili?
Dnes se vydávám vysloveně na kapry, včerejší den mi ukázal více než jsem čekal, více v článku Nádražní II. Sestavuji tedy pruty a připravuji montáže pro cílený lov kapra. Nyní mohu atakovat místa na něž jsem si včera netroufal. Pro lov jsem si vybral pruty 10ft 3lb, velkokapacitní navijáky s vlascem 0,33 m, na nich mám ještě 15 m 0,50 mm fluorocarbonu.

Před samotným lovem házím na hladinu ještě asi pět kousků rohlíku, jenž mi zbyl v brašně, za prvé abych se ho zbavil a za druhé zda to něco nelupne z hladiny.
Kousky rohlíku se zatočí ve vracáku a směřují zpět do proudu, zhruba po 60-70 m proplouvají kolem spadlého stromu jenž z poloviny přehrazuje řeku a jen slyším dvě hlasitá mlasknutí.
Tohle snad není možný, takhle rychle. Vrtá mi hlavou zda to byl kapr, nebo snad amur, mohl to snad sebrat jelec? Kdo ví.
V těhle vázkách se mi na hladinu vůbec nechce tak se opět vracím zpět na zem a připravuji pruty.
Na pravý prut připravuji kombinovaný ztužený návazec s plovkou, plovku dávám nade dno tak 4 cm. Zvolil jsem světle růžovou barvu s masovou příchutí a vůní, k samotné nástraze ještě přidávám 5 – 6 kuliček měsíc naloženého Pacifika v liquidu Tuna. Na samotný háček ještě malé PVA jen pro jistotu, nerad bych aby se mi háček někde nešťastně zachytil. Na druhý prut putuje návazec Multi Rig, který mám velice oblíben a dal mi mnoho i opravdu velkých kaprů. Pod háček putuje Dumbles Pacific Tuna a k ní jedna 8 mm plovka bílé barvy. K této montáži přidávám pouze jedno větší PVA s peletkami Pacific Tuna.
Pasti na místech
Jak jsem již zmínil, voda je tu plná vázek a popadaných stromů. Není tedy co vymýšlet, najdeme potenc cesty a pasti půjdou přímo na ně. Pravý prut posílám 50 cm před špici padlého stromu takřka na koryto. Pokud něco pojede proti proudu tak musí tento strom objet a bác! Past v cestě a to by bylo aby to jeden nezkusil.

Druhý prut posílám k protějšímu břehu pod břeh, ten je tu celkem podemletý, montáž přistála pod převislé větve kde je stín a menší vracák. Ryby tu budou určitě proplouvat a jak jsem již zmínil, vracáky jsou jako spižírny.

Čekání a úklid
Jsem tu dnes pouze na 5 hodin a montáže nechám na místech po celou dobu lovu, pokud tedy nepřijde záběr. Celé dopoledne má být jasno a já si tu opět sedím bez přístřešku, chtě nechtě tedy zůstanu oblečen v teplákovce neboť jsem již jak rak z předchozích dnů. Nyní nastává ta chvíle o níž jsem mluvil v úvodu. Slunce svítí sem tam nějaký mráček. Nad vodou se honí vážky a drobotina kroužkuje u hladiny. Občas tu prolétne starý známý páreček ledňáčků a pár metrů od mého sezení se dobývá pro svou snídaní strakapoud. Jojo, tohle je opravdu ráj. Konečně mám na rybách i dost času na správu své bižuterie. Poklízím si tedy krabičku s drobnostmi a vrhám se na penál s návazci, ten nyní působí tak, že by se měl člověk až stydět.


Vše tedy porovnávám a čistím, poškozené montáže likviduji a u použitelných doostřuji háčky a ošetřuji je proti rzi. Nyní když už je i odpracováno mohu už jen sedět a užívat přírody.
První ryba
Pruty jsou na svých místech zhruba dvě a půl hodiny když se rázem rozječí můj Delkim u pravého prutu, brzda je na krev tak sebou prut jen zmítá a já ho hned beru do ruky a snažím se i s rybou couvat od padlého stromu. Byl to takový start, že slyším tlukot vlastního srdce a ihned využívám reakci svého těla, která se ptá? Budeme bojovat a nebo utíkat? Myslím, že nemusím říkat co si volím.
Adrenalin je na špici, ale rázem začíná upadat neboť reakce ryby je jiná než bych očekával. S lovem v překážkách mám celkem dost zkušeností, ale tahle ryba se vůbec nesnaží tyto překážky využít. Tah není tak silný jak bych očekával a rybu relativně snadno vyvádím na volnou vodu a následně ke svému břehu. Tuším, že jde buď opravdu o malého kapříka a nebo hůř. Bohužel se jedná o variantu dvě, když rybu podebírám tak na mě civí nezaměnitlený malý válec v podobě jelce.

Cítím zklamání a radost zároveň, radost z ryby a pocitu když Delkim začal pět. Zklamání z toho, že to není kapr. Jelce zbavuji háčku a posílám zpět. Plovka i menší dávka boilie letí zpět k padlému stromu, uvidíme zda ještě něco přijde, přeci jen se říká kde je jelec je i kapr.
Závěrem
Dnes opět musím kolem čtrnácté balit a rybolov je tedy u konce. Jediný záběr byl od většího jelce, ale kapr se mi stále vyhýbá. Nedávno jsem mluvil s několika rybáři a dokonce s porybným o této řece. Dle informací jsou tyto úseky mrtvé a ryby se sem léta a léta nevysazují. Určitě tu pár kaprů plave, ale v tak malém množstvím, že sem nikdo nechodí. Pokud tu tedy něco opravdu je tak spíše jen to co donesla voda. Tahle informace většinu rybářů odradí, ale já to vidím přesně naopak.
Chytat kapry někde kde jich je mrak dokáže každý, ale ulovte kapra tam kde je jich třeba jen pět.
Na jednu stranu mě to ubíjí a v noci nemůžu spát jak pořád přemýšlím jak na ně. Na druhou stranu, jestli tady chytnu kapra třeba jen 30 cm tak to bude zážitek jak blázen a já budu vědět, že jsem uspěl.
Tohle je opravdu výzva s velkým “V”, nebo spíše velkým “CH”, The Challenge.
Stejně jako vždy budu rád za vaše postřehy a názory. Pokud se vám mé příspěvky líbí pošlete je dále, sdílejte na sociálních sítích, prostě vše co vás napadne a já se zatím budu těšit u dalšího článku.
Sledujte nás na sociálních sítích