Zmasit či nezmasit, to je to, oč tu běží.

Ožehavé téma nejen této doby, i když v této době je snad ostřejší než kdy dříve. Pojďme si tedy trochu porovnat perspektivy, možná to dá někomu více než diskuse v kruzích, kde se neustále porovnává i něco jiného.

Je to již nějaký ten pátek, co jsem začal šoupat podrážky na této hroudě zvané Země. Ne sice tak dlouho, aby byly ze slámy či dřeva, ale dost dlouho na to, abych už v rybařině pár zvratů zažil. Narodil jsem se v době, kdy byly věci jednodušší, nebo mi tak alespoň připadaly, a rozhodně v době pomalejší, to měl ještě tenkrát den jen 24 hodin.

Zkrátka ztracená generace X, s tím, že mě Husákovy děti jen těsně lízly.

Každopádně, v dobách mého dětství se ryby dělily pouze na mírové a podmírové. Byl jsem vychován, že ryba v domácnosti je příjemné zpestření jídelníčku a nikdo to neměl jinak. Jednoduše řečeno, nejlepší podložka pod kapra té doby bylo kuchyňské prkénko.

Na ryby jsem jako dítě chodil vždy s nějakým dospělákem a nikoho by ani ve snu nenapadlo, že by ryba mohla být kámoš. Logicky jsem z toho ještě tehdy neměl moc rozum a vše bral naprosto přirozeně. Stejně tak v letech následujících, vše, co šlo z vody a mohlo se odnést, putovalo do vezírku a domů. Z velké části, abych se svým úlovkem pochlubil, a za další jako kus žvance pro dědu či někoho z rodiny, kdo ryby rád, já jako typický rybář rybu samozřejmě nerad.

Takto vše běželo takřka dvacet let až do doby, kdy jsem se i pro mě nějakým záhadným způsobem prochytal do určité fáze, rybáře požitkáře. Najednou mě více bavilo trávit delší a delší čas u vody a ne odchytat a balit. Tehdy snad ani nešlo o ochranu ryb či podobně, prostě mě jen přestalo bavit ryby brát, zabíjet a lovit jen pro maso. Dodnes netuším, proč a jak se to celé stalo, možná už je to moc dlouho na to, abych si to pamatoval, nebo jde o stejný příběh jak s červeným vínem.

Nevím, zda to bylo nějaké prozření či osvícení, za mě asi jen fáze rybářské evoluce. Pro ostatní to bylo jak potkávat u vod Marťana. Doma jsem byl za blázna a mnohdy se na mě až zlobili, u vody za tuplovaného blbce, co se pomátl. Nebyla snad vycházka, kde by mě někdo nežádal o rybu namísto toho, abych ji vrátil zpět. Slyším to jak dnes, tak jestli ji nechceš, tak mi ji dej, přeci ji nebudeš pouštět.

Jo jo, nyní je to vtipné. Dříve s některými lidmi i celkem nepříjemné, ale i přesto na tyto časy vzpomínám s určitým pocitem svobody.

Ryby tedy pouštím již více než 25 let a přirozenost tohoto jednání je tak hluboko zakořeněná, že je již zřejmě nezvratná. 

Je však správná?

Jestli si dobře vzpomínám, v těchto letech začíná být více než kdy dříve patrný karpatský boom. Ono to možná začalo již dříve, ale díky absenci sociálních sítí, internetu a podobně, tak vše postupovalo mnohem pomaleji. Rybáři již znali boilie a moderní kaprařinu o mnoho let dříve, ale bohužel jsem byl zřejmě v úplně jiné bublině, anebo nebude Vysočina zrovna mekkou kaprařiny.

No, abychom neodběhli moc daleko. Takže si to takhle chytám a pouštím nějaký ten pátek, měsíc a rok a zřejmě tedy nejsem úplně tak sám, neboť kolem roku 2005 najednou všichni volají po záchraně větších ryb a zastavení těžby. Samozřejmě to v těch časech také kvituji a K-70 se zdá jako totální revoluce. Kdo by nechtěl chytat obří ryby jako v časopisech. V těch dobách už tak trochu koketuji i s internetem a začínám být našláplý profík teoretik, ne tak jako dnešní internetoví rybáři, ale nějaký základ získávám.

Otázkou je, zda se to nezvrtlo?

Trochu nyní poposkočíme v čase. Všichni víme, jak to bylo, a mnoho z nás si je jistých i tím, jak to bude. Někdo si myslí, že K-70 byla chyba. Já jsem přesvědčen, že nebyla, právě díky některým omezením a změně perspektivy můžeme nyní lovit trofejní ryby na většině našich vod. K-70 měla vliv i tam, kde nebyla, neboť kolotoč kolem této tematiky ovlivňoval a ovlivnil myšlení většiny rybářů. Otázkou je, zda je nutná tato ochrana i v této době? Většina rybářů ryby pouští a ti, jenž ne, tak jen zlomek z nich by zabil kapitálního kapra (vždy se někdo najde, to ano, ale ovlivnila by ta trocha obsádku velkých ryb?). Přeci jen si každý uvědomuje, že pochlubit se doma v dnešní době s jakýmkoli úlovkem zvládneme i fotografií. A taky to, že mladé maso je lepší než staré (stále jsme u ryb).

Zajisté se stále najdou i barbaři, již zmaří život kapitálnímu kusu s úctyhodným věkem, ale to se bude dít vždy, naštěstí jen v jednotkách případů a omezení či restrikce nepomohou.

Problém, který však nyní vyvstává, je možná samotné pouštění ryb a jejich bezhlavé vysazování. To je to, co dělí dnešní rybářský svět a přiostřuje střety. Nebo alespoň tyto názory kolují snad po všech sítích, kam jen oko dohlédne.

Někteří z nás jsou zastánci ortodoxního chyť a pusť, pár lidí, i když už velmi málo, chyť a sněz, dokonce i radikálové, co se snaží ryby vybíjet, a pár blbů, co si píší ryby, i když je nechytí, aby do jejich revíru pak dávali více ryb.

To je dilema!

No jo, ale co je správně? 

Kde je pravda? 

Dá se něco z toho ovlivnit? 

A hlavně jak?

Jsem jen obyčejný rybář, řadový člen rybářského svazu, nemám žádné vazby ani zájem hájit či napadat jednu či druhou stranu. Takže narovinu.

Rybářský svaz je asi to nejlepší, co můžeme mít, lepší a efektivnější systém v naší zemi nikdy nebude a je utopie přemýšlet jinak. Náš svaz nám závidí zbytek Evropy, a to je prostě fakt!

Za pár korun, které dáme za povolenku, můžeme jezdit bez omezení po všech revírech naší země, tohle není nikde. Pokud by nebyl svaz, kdo by se staral o naše vody a jejich zarybnění?

Stát sám? Asi těžko. 

Soukromé organizace? Ano, ale rozebraly by si pouze lukrativní a úživné vody, co zbytek? 

Kolik si myslíte, že by si tyto organizace účtovaly za následné povolení? Těch pár korun, co platíme nyní? Možná, ale tak za měsíc.

O tom, jak funguje svaz, se tu zřejmě nemusím rozepisovat. Je nutné si uvědomit, že to, co můžeme nebo nemůžeme, z velké části ovládá stát. Stejně tak hojně propíraný zarybňovací plán.

Svaz je tu proto, aby hospodařil, aby se postaral o rovnoměrné zarybnění a dostal doslova a do písmene rybí maso na stůl většiny domácností. Svaz je firma, rybář zákazník. Firma, jež si prodejem povolenek vydělá na ryby pro zarybnění a tím zase uspokojí rybáře, aby lovil a následně opět povolenku zakoupil (schválně, kdo uhodne, který geometrický útvar se nám tímto tvoří, teď mi došlo, jak se to může zvrtnout, geometrii zase rychle opouštíme)

Mnozí najednou volají po čistých vodách, omezení zarybňování kaprem, navýšení zarybňovacích plánů pro dravce a reofilní druhy ryb.

Jenže! Pokud se omezí zarybňovací plány u tradiční ryby jako kapr, kolik lidí si bude dále a dále kupovat povolenky? Kolik lidí se spokojí s několika trofejními rybami v revíru a jinak nic? Velmi málo z nás.

Každý rád loví velké ryby, ale většina se spokojí s průměrnými a převážná část s jakýmikoli, jen aby se pobavili a trochu si zachytali i v krátkém čase. Dokonce i lovci velkých ryb chtějí lovit větší množství těchto klenotů a ne stále dokola jen pár kusů. To rychle omrzí.

Hodně lidí tráví možná na internetu více času než u vody. Kdyby tomu bylo jinak, nejspíš by si všimli, že MO již vysazují kaprů méně a ve větších velikostech. Hodně záleží na vodách a to je opět úkolem MO. Rezervy a špatné hospodaření může být všude, přesto se začíná mnohé měnit.

Kapr se z velké části nasazuje v tržní velikosti, tj. kolem 3 kg. Velká část MO začleňuje i poměrnou část ryb nad 5 kg a dokonce 10 kg. Vysazuje se množství bílé ryby, reofilní ryby, tj. parma, ostroretka, podustev, jelec. Chrání se ohrožené druhy. Bohužel některé rybí druhy se udržují hůře, ale tam není na vině svaz, ale spíše lidstvo obecně. Znečištění, regulace, průmysl, bezohlednost obecně.

Velké dilema je samozřejmě nedostatek dravců, zde by měl svaz zasáhnout radikálně a omezit těžbu. Stačí hodit limit na počet odebraných ryb za rok a rázem by se vidělo, jak se populace dravců zvedá.

Za mě, nevím, kde jsou ty všude omílané přerybněné revíry kaprem, krom cílených sádek pro masaře, jsem žádnou takovou vodu neviděl. A tyto zmiňované sádky/revíry jsou účelné. Kapr je chován na maso a dodán pro rychlý odlov, stejně jako sádkový pstruh na pstruhových vodách.

Je vůbec nutné něco měnit?

Samozřejmě!

MO by měly ke každé vodě přistupovat individuálně. V některé vodě se lépe udrží větší kapři, v jiné rybáři více ocení tržní velikost. Jedna voda je dobrá pro lína, jiná pro candáta a další pro štiku, ale ne jenom. Každý hospodář by měl brát v potaz potenciál a úživnost. Když bude fungovat tohle, budou spokojeni všichni a minimální zarybňovací plány budou stále plněny. Svaz by měl i více chránit ohrožené či mizející druhy ryb. Měl by omezovat množství ryb odvezených od vody, pokud to daná lokalita či rybí druh potřebuje, a nemusí jít pouze o dravce.

Nejvíc bychom se však měli zamyslet my rybáři. Měli bychom sami ryby chránit, stejně tak vody a přírodu kolem ní, nebo spíše přírodu obecně. 

Ryby bychom měli odnášet od vody s rozumem a značně bychom měli přehodnotit svůj přístup k těm pouštěným. Všichni chtějí kapitální úlovky a nakonec je zabíjejí ti, co nejvíce hejtují masaře. Trofejní sumec tažený přes břicho nebo zbytečně na břeh jen kvůli fotce. Candáti po desítkách za den z plavidla jen pro zábavu, pěkně ještě z hloubky. Kapři za každou cenu foceni a natáčeni desítky minut na břehu, kde je i podložka k ničemu, kapr nad 15 kg by vůbec na břehu neměl co dělat, jeho tělo na to není stavěno. 

Proudné ryby utahané do bezvědomí a následně jen vhozeny zpět po pár snímcích. Pstruzi kapitálních velikostí vytažení z chladných výpustí na horký letní vzduch a následné pózování pro sociální sítě, jež jsou povětšinou pro tyto ryby tou poslední show. A ještě jednu věc mi hlava nebere, lovit sportovním způsobem rybu na rybu. Pokud už zvolím jiného živého tvora jako nástrahu pro jiného, abych ho pak pustil, tak nevím, za mě to asi není úplně správně. Nechápu, co je na tomto jednání sportovního, jen pocit nadřazenosti nad promarněným životem pro trochu adrenalinu.

Vybíjení některých rybích druhů, protože to někde někdo říkal, a nemít vůbec žádné znalosti z oboru. Takto můžeme pokračovat dále a dále.

Problém jsme my, a to sami pro sebe. Nadávat na internetu dokáže každý, většina však nemá ani základní znalosti problému, o odbornosti nemluvě.

Všichni chtějí měnit svaz a 99% z nás ani neví, jak a kam. Dokonce ani neznají souvislosti. Klasické kecy u piva, jen se to přesunulo za klávesnice. Jak se říká, demokracie není pro každého, to je bohužel fakt.

Někdy i dobré záměry mohou pohořet na nevhodně zvolených přístupech, viz třeba různé petice na záchranu vod atd. Kus papíru nikdy nic nezmění. Všichni rybáři jsou členy rybářského svazu a spadají pod MO. Pokud chci něco jinak, měl bych si zajistit podporu dalších členů a zajít na členskou schůzi. Tam se totiž rozhoduje stejně jako třeba v bytovém domě: nadpoloviční většina. Pokud má organizace 2, 3 nebo i více tisíc členů a na schůzi jich přijde 40, tak se nejspíš nikdy nic nezmění. Ono je totiž snadné, aby si pak ti, již MO vedou, odsouhlasili se svými věrnými, co jen chtějí. A kecy „já tam nejdu, stejně se nic nezmění“ jsou typickým argumentem k ničemu.

Nyní, když nad tím začínám přemýšlet více do hloubky, tak mi možná ten svaz opravdu časem odpískáme. Neboť právě ta nejvíc hejtovaná generace starších rybářů, již MO a svaz vede, právě ta generace, na kterou čekáte, až vymře, právě ona je hybnou silou i skálou svazu. Oni tráví veškerý volný čas činnostmi, jež jim nikdo neplatí, jež by nikdo z mladých nedělal a už vůbec ne zadarmo. Jejich odchod nebude prostorem pro změnu, bude to jen obří problém.

Až oni tu jednou nebudou, jsem zvědav, kdo se toho chopí. Dnes nikdo nemá čas na nic a zadarmo se ani nehne a svaz, ten si nikdy nebude moci dovolit mít tyto pozice lukrativně honorované, a pokud ano, tak na úkor ceny povolenek nebo zarybnění.

Vše je jen jeden velký koloběh a jakékoli narušení může být v lepším případě jen značně nepříjemné.

Je mi jasné, že za tenhle článek to na síti pěkně koupím, a ani se nesnažím tu nyní žádat pouze o konstruktivní kritiku.

Chápu českou povahu, přeci jen jsem součástí. Každý z nás přesně ví, jak se to má dělat, co by dělal lépe než druhý, a je jedno, zda jde o fotbal, politiku nebo zde, ryby.

Za carpblogger.com

Michal Jakoubek 

Sledujte nás na sociálních sítích