Rozhodl jsem se ulovit kapra každý kalendářní měsíc
Je přelom roku a já mám plnou hlavu nápadů na novou sezónu, kam vyrazit, co změnit, kolik času tomuto koníčku věnovat a jak své cíle vůbec uchopit. Velkou inspirací se pro mě v tomto směru stal můj oblíbený anglický kaprař a konzultant firmy FOX Mark Pitchers a jeho projekt The Challenge. Doufám, že se nebude zlobit, ale trochu si tento nápad vypůjčím a ušiji si na sebe menší bič.
Rozhodl jsem se pro první projekt vybrat něco dlouhodobějšího a většího, něco co nebude moc snadné, něco co mě posune a zároveň zajistí materiál pro tento web. Rozhodl jsem se ulovit kapra každý kalendářní měsíc, ulovit ho na boilie a pouze na území České Republiky. Z nápadu jsem byl nadšený, tak není co řešit jdeme plánovat první vycházku. No jo, jenže kam na ryby v lednu? Jako většina rybářů jsem vždy začínal lovit až na jaře a v lednu nikdy nechytal, krom toho je vše pod ledem. Výzva je výzva, nějak se s tím poperu, cíl je jasný, show může začít.
Je první týden roku 2019 a já zaléhávám s virózou, tak to je super start, nic neriskuji a snažím se řádně vyležet. Venku je to jako na houpačce pár dní kolem nuly, pak mrzne až praští, tohle nebude sranda. Během mého marodění neustále brouzdám po netu, prohlížím mapy a vyhledávám diskuse. Copak jsem jediný blázen kdo chce vyrazit na ryby v mrazu? Zřejmě ano. Zkouším tedy kontaktovat pár kamarádu různě v okolí, zpět mi však chodí jen špatné zprávy, všude je led.
Je desátého ledna, sice nejsem ještě úplně ready, ale nejhorší mám za sebou, ještě se dám trochu do kupy a musím vyrazit. Čas se krátí a já promarnil již takřka půlku měsíce. Další krok je zapojit do hledání veřejnost, zakládám diskusi na jednom rybářském serveru a zjišťuji jak na tom jednotlivé revíry jsou, ale ani tento zdroj mi nějak zvlášť nic nepřináší. Tak či tak, již mám termín první výpravy, na kapry vyrážím 19.1. a když se nic nepovede, mám pak ještě jeden víkend k dobru. Termín tedy už mám, ale místo stále ne. V týdnu před výpravou jsem zkusil projet pár míst v okolí, vše krom řeky kousek od domu je pod ledem, teploty se pohybují kolem nuly a vše taje. Takže jediná varianta je řeka a ta je rozvodněná a zakalená, “prostě leden nedám”, začínám být zoufalý. Naštěstí se ke konci týdne tok uklidňuje a já se začínám chystat, v tom přichází další rána, začíná přituhovat a řeka jde postupně pod led, co teď? Dva dny před výpravou a já opět nevím kam jet, den před výpravou se rozhoduji pro odvážný čin, vyrazím trochu dál od bydliště, dle mích informací je tam řeka ještě bez ledu, teploty v noci klesají k -9°C a přes den se drží kolem nuly.

Přichází ráno 19.ledna, oblékám se a jdu mrknout na teploměr, tak to je zlý -11°C, to nemám šanci ani tam. Postupně nanosím věci do auta a vyrážím, u vody chci být za úsvitu. Když projíždím kolem řeky o pár kilometrů níže než mám v plánu lovit, vidím, že je pod ledem. Teď už svou výpravu beru jen jako výlet a říkám si, že když už tam jedu, tak si alespoň projdu břehy na jaro. Když dorážím na místo, teploměr už ukazuje -13°C. Ještě za soumraku přicházím k řece a jsem příjemně překvapen, řeka ještě není zamrzlá, sice plavou po vrchu jemné krusty ledu, ale pořád je šance na lov.
Procházím se po břehu a hledám místo které mě zaujme, tok není nijak zvlášť silný a voda je celkem čistá. Našel jsem pár míst kde by ryby mohli být, mám před sebou celkem klidnou část, kolem břehu rostliny zasahující do vody a hloubka 1,5 m v zimě nic moc, ale dle odhadu se tu profil dna moc výrazně lišit nebude. U protějšího břehu je několik překážek a stromů, takže jasná volba. Většinou vždy začínám přípravou prutů a až když jsou pasti položeny, teprve připravuji zázemí, tentokrát jsem rád zaběhlé postupy otočil a rychle stavím brolly ve kterém se alespoň trochu zahřeji. Návazce i PVA již mám připravené z domu, jde o standardní montáže, které používám takřka celou sezonu, jen háčky jsou trochu menší a to velikost 8. Ohledně nástrahy jsem měl doma trochu dilema, ale nakonec jsem zůstal u osvědčené klasiky. Na jeden prut šel Pacific Tuna a na druhý Live System, na Pacific Tuna mám bez ohledu na teplotu vody a lokalitu nejvíce ryb, není sice nijak zvlášť selektivní, ale funguje skvěle. Live System se mi naopak osvědčil v chladnější vodě a nebo na letargické ryby. Montáže mám v plánu použít jak potáplivé tak na panáčka, vyzkouším obojí a uvidím. Plovky pro vyvážení mám připravené ve stejné příchuti, ale i ovocné Northern Specials, uvidíme co půjde. Jako směs do PVA použiji PVA mix stejných příchutí a samotné nástrahy zatraktivním pastou a dipem.

Jdeme na věc, jeden prut posílám do koryta a druhý k protějšímu břehu pod pařezy starých stromů. Již od začátku jsem věděl, že celá výprava bude spíše o jednom náhodném záběru, jestli vůbec. Samotné nahazování je celkem zajímavé, vzhledem k množství ledu, který plave po hladině si připadám jako ve videohře z devadesátých let. Vždy když nahodím tak musím následně vlasec promotávat tak centimetrovými mezerami mezi krustami ledu. Před každým náhozem a nebo vytahováním prutu musím prut ponořit do vody, neboť mi komplet zamrzají očka. Postupně před očima zamrzající řeka mi komplikuje situaci i z umístěním prutu. Pruty směrem k nebi a minimální délka vlasce v proudu je nesmyslné řešení kvůli plovoucímu ledu a špičky u břehu do vody znamenaly každých pár minut rozbít led a vysekat vlasec. Je to celkem zábava, tohle někdo vidět tak se potrhá smíchy.
Pruty jsou tedy ve vodě a já začínám vařit vodu na čaj, venku se probouzí den a já zažívám bez ohledu na teplotu jeden z nejkrásnějších východu slunce. Vše hraje barvami, z řeky stoupá pára a slunce pomalu zalévá krajinu zlatavou barvou. Je to dokonalý pohled, nedokážu se vynadívat, vnímám to neuvěřitelné ticho a všechnu tu krásu kolem nás.

Ze zasněného pohledu mě však vytrhává zvuk který jsem rozhodně nečekal a už vůbec ne půl hodiny po náhozu. Bobbin mi poskakuje u prutu a signalizátor popípává. Zvedám prut a nic, na druhé straně je jen prázdný háček, mám smíšené pocity a nevím co si myslet. Když ztratíte rybu na jaře a nebo v létě, zamrzí to, ale není to žádná tragédie. Když ztratím rybu v tomto období, je také možné, že jsem právě promarnil ten jediný osudový záběr. Měním nástrahu za novou, přidávám balíček z PVA a posílám montáž zpět. Prut je ve vodě zhruba 15 minut a situace se opakuje, pomalý trhaný záběr a prut prázdný. Přestávám si věřit, kompletně předělávám oba návazce a ještě více zjemňuji. Šňůrka 20 lb, Wide Gape velikosti 8 bez dalších serepetiček, poloviční broček jen pro jemné přetočení. Když získávám jistotu, že tohle je ta pravá chytlavá past, letí oba pruty do vody. Nástrahy jsou ještě jemnější, v první části lovu jsem použil zhruba 14 mm nástrahy, nyní jsem tak na polovině.
Po chvíli se situace opět opakuje, nechávám však prut ležet a čekám co se bude dít, pokud to vezme poznám to. Poťukávání pokračuje a s pauzami trvá tak 15 min, když úplně ustane kontroluji montáže a posílám je zpět. Už teď vím, že tentokrát to nevyjde, za chvilku se začne stmívat a já začnu pomalu balit. Na jednu stranu jsem trochu zklamaný, ale na druhou cítím neskutečné štěstí. Bez ohledu na to, zda jsem něco chytil a nebo ne, byl to neuvěřitelně nádherný den, den který jsem mohl strávit u vody a u činnosti, kterou mám opravdu rád.

Hodně lidí se honí za množstvím úlovků a nebo jejich velikostí, taky jsem takový byl, ale posledních pár let již tento koníček vnímám úplně jinak. Nehoním se už za rekordy, netahám sebou mraky blbostí pro svůj komfort. Užívám si pobyt v přírodě a nasávám ji plnými doušky a ryby? Ryby nesoudím podle velikosti, ale podle okolností. Kolikrát i menší ryba může být mnohem krásnější než obří. Například můj nejhezčí kapr vůbec měl pouze 10 kg a ironicky největší kapr byl nevýrazný vybledlý šupináč na kterého si už skoro ani nevzpomenu.
Výprava je tedy u konce a já už myslím na další, přece jen mám ještě více než týden na ulovení lednového kapra, o tom však až příště.
