Nádražní II.

Od včerejšího dne jsem jako na trní.

Co udělat jinak?

Kde hledat?

A proč tu nikdo nerybaří?!

Ráno stále zabrán do svých myšlenek sedám do vozu a vyrážím vstříc novému dobrodružství. Cesta utíká rychle a to i přes mou průměrnou rychlost tak šedesát v hodině. Připadám si bez urážky jak důchodce, pod kapotou šest válců a výkon, že by to odtáhlo dům a já si jedu lážo plážo. Prostě to ne a ne vyhnat z hlavy.

Den se právě probouzí a slunce nabírá na síle. Projíždím několik vesnic a když se blížím ke své řece,  tak se mi až tají dech. Nádherné rozlehlé údolí je za úsvitu pastva pro oči i duši. Prostě nádhera.

Dnes jsem si naplánoval lov pár set metrů nad včerejším místem.

Parkuji tedy vůz a jdu si místo prohlédnout. Upřímně je již z dálky topové a nemůžu se dočkat až na něm položím pasti. Jdu zpět k vozu a přebírám co zůstane a co půjde se mnou. Místo je celkem z ruky a ještě nic moc terén, musím tedy značně odlehčit bagáž a vše zvládnout na jeden zátah. Vše se daří a já vyrážím. Právě mám za sebou tak 50 m když se zastavuji a znovu sleduji vodu. Najednou mám v hlavě zmatek a nevím co s ním. Jako když se změní tlak a vše je jinak, najednou je místo na které směřuji šedivé a mdlé. Otáčím se tedy zpět k vozu, věci vracím zpět a vyrážím po proudu dále. Po chvíli nacházím polní cestu která chvílemi kopíruje řeku a já sleduji každý záhyb, každý detail až najednou vidím úsek jenž mě zaujal. Zarostlé břehy, klidný tok a několik stromů v zatáčce. K místu to mám od vozu tak 400 m a odtučněná výbava přijde i zde vhod. Vyrážím tedy s novou nadějí na nové místo.

Již z dálky vidím, že na úseku nikde kam až oko dohlédne, nejsou žádné pěšinky ani vysezená místa, dokonce ani místa od vláčkařů. Dorážím do meandru jež mě zaujal a padá mi čelist, to co se skrývá za ním je ráj. Jeden břeh s porostem přes metr a hustými stromy. Na mé straně všude rákos a vodní traviny kolem 70 cm. Z protějšího břehu jde několik keřů hodně do vody a za nimi jsou vždy o stejné velikosti zátiší. Tak 50 m pod místem kde zrovna stojím s otevřenými ústy je několik kmenů jenž trčí z vody, pod nimi obří stromy jenž jsou až u hladiny a zasahují snad do půlky toku a na mé straně vracák jak vrata, nebo spíš jak polovina tenisového kurtu. Voda je již na první pohled plná překážek a věřím, že jestli jsou někdo ryby tak tady.

Stejně jako včera jsem tu více či méně na průzkum, zvolil jsem tedy opět feeder, method feeder a plavanou. Jako první připravuji method feeder a po tom co tu vidím se s tím moc nemazlím. Pod háček posílám 20 mm měkčenou peletu ananas a ještě ji posiluji GOO stejné příchutě. Do krmítka směs ovocných a masových pletek a vše letí zhruba 40 m přímo pod větve stromu jenž jsou těsně nad hladinou. Nához sedí jak s instruktážního filmu, pěkně na krev a absolutně přesně. Voda se tu takřka nehne a mohu si tedy dovolit natáhnout intervaly mezi náhozy. Pelety jsem dnes nepředmáčel, ale pouze slepil lepidlem na to určeným. Po zkušenostech z předchozích lovů nechci sledovat dvě špičky zároveň a umisťuji na tento prut rolničku. 

I přes slib, že dnes nahradím feeder dalekohledem, připravuji feeder a ten posílám přímo do vracáku, celkem mě překvapila hloubka která je tu všude 150-170 cm. Na feeder míchám směs těžšího krmení od Lorpia, trocha anglických vloček, lehce posilovače a medových peletek, na závěr přidávám červy a stejně tak je umisťuji i na háček č.12. 

Feeder jsem po včerejším rybolovu přestal tak trochu hrotit, nesoustředím se ani na místo, ani na zákrm, prostě budu hledat. No a ani nemusím dlouho čekat, na břehu je do minuty první plotička. Záběry opět přicházejí krátce po náhozu, ale to já nechci. Zhruba po hodině a několik ploticích vytahuji feeder a beru prut na plavanou. Hloubku nastavuji na 170 cm a posílám do vody 2 g splávek s žížalou na konci. Pro plavanou jsem přešel zhruba 50 m nad své místo do většího proudu a hned první nához přináší první záběr. Žížala poskakující po dně zaujala malého Hrouzka a já má radost jak malé dítě, vždyť tuhle rybu jsem neviděl od svého dětství, natož abych ji chytl.

Je to další rybí druh do našeho Master Class Duelu a dává mi hned 4 body. Ať už dnešek dopadne jakkoli, je mi to jedno, tohle je nejvíc. Prostě a jednoduše dámy a pánové, Hrouzek po více než 30 letech. Nedokážu najít správná slova pro pocit jež nyní mám. Prcka vracím zpět vodě a zkouším dále štěstí. Po chvilce si užívám další a další záběry, jedná se však pouze o menší jelce a já se opět vracím zpět k feederu. 

Beru feeder, odkládám plavanou a posílám ho za keř k druhému břehu, pěkně do zátiší.

Ještě ani nedopnu vlasec a už mi řinčí rolničky na druhém prutu jak o závod. Method sebou škube jak blázen a já plný adrenalinu zvedám prut a bojuji s rybou od stromu. Podle tahu a chování to tipuji na menšího kapříka, že bych mě splněno? Bohužel ne, nebo bohudík? Neboť klenot, jenž podebírám a jemuž zachutnala peleta o velikosti 20 mm je podoustev, nevěřím vlastním očím.

Stejně jako u ostroretky je tu letos moje poprvé. Poprvé v životě podoustev říční. Po téhle rybě pasu již nějaký čas, ale ne a ne najít kde jsou. Radost nezná mezí a já již nyní vím, že tu máme den “D”. 

Tohle je snad sen.

Slunce krásně svítí, široko daleko jsem tu úplně sám a ten neskutečný klid. Nevím co je to za místo, ale je tu i enormně vážek všech barev a stejně jako vždy bez ohledu na úsek, ledňáček za ledňáčkem. Dokonce mě dnes jeden z nich málem sundal když jsem zrovna nahazoval na plavanou. Letěl pěkně páreček a zatímco první si to smažil nad řekou tak druhý si to chtěl zkrátit a zřejmě si mě spletl s kmenem. Minul mě tak o 30 cm a zvuk, který v té rychlosti produkoval připomínal projektil.

Pomalu pln emocí připravuji method zpět do hry když mi rázem ožívá feeder, ale rozhodně ne prací špičkou, ale pěknou jízdou přes brzdu. Rázem stojím na břehu s prutem v ruce a na druhém konci ponorka. Tak tohle je vážně masakr. Ryba si bere vlasec a já nemůžu vůbec nic. No a to doslova, jedna vázka, druhá vázka a jsem bez ryby. Nebudeme si nic nalhávat, neměl jsem šanci.

Trochu zklamaný, ale zároveň nadšený, že bych našel kapry? Připravuji další návazec a oba pruty letí zpět. 

Sedím, užívám slunce a najednou vidím divný hmyz jak mi přistává těsně vedle prutu. Dle velikosti něco jako obří vážka, jen světle zelená. Možná kobylka zelená, si říkám, ale i tak ze zvědavosti vyrážím na průzkum. No jestli už nebylo těch poprvé dnes až dost neboť na mě kouká z trávy kudlanka nábožná, no já se snad ….

Jestli jsem si někdy přál něco vidět živě tak je to právě ona. Můj sen již od dětství. Dnes je opravdu den s velkým ne-li obřím “D”.

Již mi zbývá jen něco málo krmení a ještě méně času.

Odpoledne mi dovezou štěrk na stavbu tak musím končit. Mám před sebou posledních pár minut lovu když mě napadá poslat feeder do proudu, zda se nesplete další hrouzek. Feeder se však ani nehne, tedy zpočátku. Následně dělá něco co nechápu. Namísto trhavých pohybů vidím pomalý plynulý pohyb tak 5 cm a pomalu zpět, následně ještě jednou a klid. Po chvilce beru prut do ruky s myšlenkou, že ještě jednou přehodím a ejhle, já asi visím, i když pomalu zároveň táhnu. Zřejmě větev, ale najednou se dává do pohybu. Je pravda, že na tenhle light to může být cokoliv, ale rozhodně je to větší.  Po chvilce však již vidím svého protivníka a opět další radost. Tentokrát je to cejn velký a má rovných 40 cm, tudíž další body do duelu. Dnes si připisuji celkem 12 bodů do tabulky a to je super.

Cejn zhltl červy a zůstal stát na místě i to se někdy stane.

Pomalu balím věci a šinu si to zpět k autu. Dnešek byl super, našel jsem i co jsem hledal v rámci výskytu kaprů. Chytil jsem dva nové druhy, přichytl cejna a viděl kudlanku.

Druhý den volna a druhý den na rybách. Dnes jsem zažil více věcí než jindy za celý měsíc možná déle. Proto tak miluji rybařinu, nejen kvůli zážitkům a objevování dalších druhů, ne kvůli požitku z lovu, ale hlavně kvůli pobytu v přírodě a souznění s tím vším. Stejné zážitky a mnohem více přeji i vám všem.

Předchozí článek ze série Nádražní naleznete ZDE.

Stejně jako vždy budu rád za vaše postřehy a názory. Pokud se vám mé příspěvky líbí pošlete je dále, sdílejte na sociálních sítích, prostě vše co vás napadne a já se zatím budu těšit u dalšího článku.

Za carpblogger.cz

Michal Jakoubek

Sledujte nás na sociálních sítích