„Olejníček“

Přesně takto jsem nazval svůj první revír v rámci nové výzvy. Pokud nyní tápete, tak vám nejspíš unikl článek Konečně pořádná výzva !, alou tedy dohnat a nepřeskakovat 😉.

Výzva zahájena!

Minulý týden jsme s manželkou konečně dokončili přípravu celé akce, vše nám zabralo pěkných pár hodin každý den a ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude takto zdlouhavé.

Musel jsem vytvořit kompletní seznam všech revírů a podrevírů včetně základních informací. K tomu jsem vytvořil každému revíru jeho vlastní štítek a skoro do poloviny s nimi naplnil 5 l sklenici. Sytém je tedy kompletní a pod bedlivým dohledem začalo losování. Jak jsem již popisoval tak losování má plně v režii má žena a tak to i bylo.

Po řádném promíchání se na svět podíval první ze štítků a hned terno, první los a hned žolík.

Nebudu vám nyní lhát, ale celkem mi spadl kámen ze srdce. Představa, že hned první výprava bude 150 km vzdálený neznámý revír mi na start moc nelahodila. Žolík tedy putuje stranou a jdeme na druhý los. Nervozita je ta tam, pokud nyní padne nějaký extrém, hned žolíka využiji. 

Druhý los

Druhý ze štítků, jenž opustil sklenici je celkem příjemným zahájením. Revír, jenž mi byl vylosován se skládá ze dvou podrevírů. Jeden stoják je pouze o velikosti průměrné zahrady a druhý je střední údolní nádrž. Oba revíry jsou s dojezdem do hodiny a není tedy problém tam zajet jen na pár hodin. Revíry i lokalita jsou mi celkem neznámé a bude to tedy čistě premiéra.

První výpravu tedy plánuji ihned na nadcházející víkend, mám volnou neděli tak ji využiji.

Den “D”

Nový revír, nové dobrodružství. Na internetu jsem nenašel prakticky nic, jediné co mám jsou letecké snímky a data do navigace. Připravím si tedy raději více věcí a výbavu vyselektuji až na místě.

Dle mého půjde dnes spíše o průzkum neboť teploty jsou takřka tropické. 

Nastavuji tedy navigaci na první z revírů a vyrážíme. Jako první jsme si k obhlídce vybrali menší z těchto nádrží. Na revíru jsme sami a můžeme ho tedy detailně prostudovat.

Jak jsem již psal, jde o velikost střední zahrady, revír má pouze 0,1 ha. Pohodlně chytatelný je pouze ze dvou sobě protilehlých břehů, slovo pohodlně je celkem důležité. Další dva břehy jsou těžko přístupné a nedá se tam házet z dostupných míst, nebo tedy dá, ale nikdo si to z důvodu překážek nedovolí. Na jedné straně staré kmeny, pařezy a převislé stromy, na druhé padlý celý strom a keře zasahující hluboko do vody. Pro mě ráj na zemi. Jediné co mě trochu děsí je rybí obsádka. Na to jaké je parno tak na hladině a v překážkách je cca pět amurů a jeden nebo dva kapři 2-3 kg. Kolem břehu mrak potěru, ale jinak nic, tedy skoro nic. Ještě jsem objevil pár násaďáků pod jedním převislým stromem, ale tam se na ně nedostanu ani já.

Převislé větve nad vodou
CO TEDY DÁL?

Volím jeden z dostupných břehů, obě místa s rybami mám na dostřel a dovolím si jít do většího extrému nežli místní. Před samotným rybolovem si to však chci ještě lehce zmapovat.

Rybářské místo, malý revír

Proházel jsem si tedy takřka celý revír, dle očekávání je celkem zabahněn, ale rozhodně méně než bych čekal. Hloubka je skoro všude kolem metru, nejvíce 1,25 – 1,3 m. 

STRATEGIE

Vzhledem k rybám ve vázkách a rybám na hladině, jdu rovnou dvěma směry.

První prut posílám na volnou vodu s montáží zig-rig a návazcem 1,1 m. Jako nástrahu používám žlutočernou umělou pěnu nadipovanou v NS1, žlutá při pohledu z vrchu a černá zespodu.

Druhý prut posílám k překážkám a volím standardní montáž s dipovaným boilím pacific tuna a PVA síťkou. Vše leží na svých místech a nezbývá než čekat, procházení, mapování a přípravy mi zabraly moc času a na samotný lov již zbývají sotva tři hodiny. 

Hotspot, ryby v překážkách

Musím uznat, že vedro je dnes opravdu úděsné, celkem mě i překvapilo, že se na revír začali sjíždět místní. První se vydal rovnou na místo kde sedím, ale když si mě všiml tak to otočil a sedl si naproti, druhý do protějšího pravého rohu hned naproti a já můžu vesele stahovat a měnit pozice. 

Po chvilce doráží další rybář a je celkem rozladěn, zřejmě mu sedím na místě a víc fleků na této kaluži již není. Chvilku tedy postává pár metrů od nás a snaží se mě zřejmě zhypnotizovat k ústupu, nakonec to vzdává a odjíždí.

Všichni nejspíš vyrazili na poobědní siestu k vodě.

Po stažení a opětovném nahození montáží mě občas z letargie vytrhnou drobné záběry na zig-rig.

Podle stylu jde o bílou drobnou rybu, nic co by stálo za řeč. Rozhodl jsem měnit místa po cca hodině tak uvidíme zda něco trefím. Po celou dobu sleduji hladinu a pročesávám pobřežní části dalekohledem. Jediná aktivita je však ve spadlém stromě a pod větvemi, jenž jsem zmiňoval.

Ostatní rybáři zkouší své štěstí na plavanou. Mají však stejné štěstí nebo spíš smůlu jako já, v tomto vedru bych se spíše divil kdyby bylo vše jinak.

Čas dnešní vycházky se blíží do svého závěru a já již spřádám své plány na odvetu. Již přesně vím kde ryby jsou a nyní jen vymyslet jak na ně. Toto je první z článku o putování po našich svazových vodách.

 Výprava dopadla, dá se říci dle očekávání. Rybník je na přímém slunci, má minimální hloubku a takřka žádný přítok. Nemluvě o povlaku na hladině, povlaku díky němuž jsme pojmenoval tento revír.

“Olejníček“

Když jsme k revíru dorazili, hodně jsem přemýšleli zda nepokračovat dále. Více než polovina revíru byla pod olejovou skvrnou. Skvrnou, která neustále kolovala po celé vodní ploše.

V závěru jsme zůstali a i když jsme nic neulovili, užili jsme si nádherný den na rybách a to je to hlavní.

Někdo si nyní možná klade otázku proč jsme i tak vybrali tak malý revír, když druhý stoják je údolní přehrada. Odpověď je jednoduchá, prostě miluju malé vody, vše je více kontaktní a mám veškeré dění jak na dlani. Tohle jsou přesně vody, jenž mám opravdu rád. 

Stejně jako vždy budu rád za vaše postřehy a názory. Pokud se vám mé příspěvky líbí pošlete je dále, sdílejte na sociálních sítích, prostě vše co vás napadne a já se zatím budu těšit u dalšího článku s názvem „Olejníček II.

Za carpblogger.cz

Michal Jakoubek

Sledujte nás na sociálních sítích