Po cestě domů z první výpravy v rámci putování po našich svazových revírech jsem měl lehce rozporuplné myšlenky. Na jednu stranu jsem očekával neúspěch, na stranu druhou jsem si až nyní uvědomil do čeho jsem se to vůbec pustil. Absolutně jsem zpočátku netušil, že jen MRS má 250 revírů a to nemluvě o podrevírech. Někdy má revír pouze jednu část, ale největší jich mají třeba dvanáct. To, že jich je pěkná hromada je jedna věc, ale nyní mi spíše běhá hlavou “jak na ně?”
JAK NA NĚ?
Styl rybolovu, jenž provozuji je celkem efektivní, ale ne za každých podmínek. Pokud se budu držet zaběhlých věcí, tak to opravdu budu objíždět celý život. Musím být tedy maximálně flexibilní.
Prostě to chce drobné změny. Jsem zvyklý ryby hledat a následně odchytávat, problém je však v časovém horizontu. Do této chvíle jsem čas neřešil. Nyní je, ale vše jinak!
Na záběr mám pouze pár hodin, není čas si dělat pohodlí a čekat, nyní začíná aktivní lov kaprů.
JAK NA TO?
Lehký, ale silný prut.
Lehký, ale kvalitní naviják.
Kvalitní vlasec, dostatečně jemný ať nebudí moc pozornosti, ale zároveň dost silný na lov v překážkách.
Lehký skladný podběrák.
Hodně velký rozptyl v koncových sestavách.
Pár plováku pro lov z hladiny, pár brk pro lov ze dna.
Kvalitní nástrahy a krmení.
No a v neposlední řádě dalekohled, kšiltovka a opravdu kvalitní polarizační brýle.
Olejníček part II
Vybavení mám snad méně než když jsem chodil jako kluk pytlačit.
Vše sázím pouze a jen na jeden prut.
Strategie je jasná, najít, připlížit a chytit.
Na revír mám pouze část neděle a to jen tak čtyři hodiny. Když si vezmu, že je nádrž hodinu cesty tam a hodinu zpět, moc toho nezbývá.
Na výpravu mě opět doprovází žena, tentokrát jako osobní fotograf.
Stejně jako minulý týden nás provází letní slunečné počasí, tentokrát ještě s bonusem “dusno”.
Po příjezdu na revír zjišťuji, že tu již někdo rybaří. Dva rybáři jsou na stejném místě kde jsem lovil minulý týden. Montáže mají v kombinaci ze dna a na plavanou.
Já mám tentokrát v lovných místech jasno. Ryby jsou opět na stejných místech jako minulý týden. Část osádky v padlém stromu a část pod větvemi. Opět vše na hladině. Ryby se ukazují stále stejné a stále činí ty samé výjezdy.
V padlém stromu pár amurů a dva násaďáci, pod větvemi tak tři menší kapříci. Olej z hladiny je kompletně pryč, zřejmě to tu vyčistili silné deště, jenž řádili napříč celou republikou.
První místo kam vyrážím je k převislým větvím, ryby sice vidím tak 4 metry před sebou, ale je takřka nereálné se k nim dostat. Volím tedy druhý Hotspot a tím je padlý strom.
Po cestě k němu si usedám na vyvýšený břeh a pozoruji hladinu.
Zaprvé se snažím splynout s životem kolem nádrže a zároveň se naladit na celý systém.
Ryby vyjíždí vždy na volnou vodu a po menším okruhu se vracejí do potopeného stromu.
Zkouším jim do cesty hodin hrst plovoucích návnad a pozoruji zda projeví zájem, zároveň si připravuji montáž z plovoucího vlasce a floatru.
Při přípravě si ještě krátce užívám tak pětiminutovou letní bouřku, ale těch pár kapek nic nemění a na scénu se vrací slunce, za dalších pár minut není po přeháňce ani památky.
HOTSPOT
Vše připraveno, nyní se mé smysly ubírají pouze jedním směrem “potopený strom”.
Ne nadarmo jsou ryby právě tam.
Beru tedy pouze prut, podběrák a sáček s krmením. Manželka musí zůstat na posledním dostupném místě neboť dál už je to hardcore.
V kraťasech a triku se musím prodrat hustým křovím, překonat menší bažinu samozřejmě bez patřičné obuvi. Dále bez volných rukou se z podmáčeného povrchu odrazit na starý padlý kmen o průměru snad metr. Už tady jsem na hraně svých akrobatických možností. Jakmile přistávám na kmenu tak přichází menší překvapení v podobě nečekaného povrchu. Kmen je totál ztrouchnivělý a nasáklý vodou, naštěstí pouze tak první metr. Tohle někdo pozorovat tak nevím.
Každopádně jsem na místě a to vše relativně tiše.
Fivefingers sice nejsou úplně do těchto podmínek, ale na druhou stranu mi nyní dávají neskutečnou výhodu v pohybu a nenápadnosti.
Nyní tedy stojím na kmenu, k pohybu mám tak 60×60 cm a vše jak na dlani. Koruna potopeného stromu je ode mě tři metry mezi dalšími dvěma keři. Celá vodní plocha, kterou mám k dispozici je tak 1,5 x 1,5 metru a to s tím, že lovím na hranách tohoto prostoru.
Pokud zabere ryba, musím ji ihned vyrvat ze stromu (v uvozovkách) na volnou plochu.
Rozhazuji tedy krmení, pod háček umisťuji jednu z návnad jako nástrahu a posílám celý systém na hladinu.
Lehce mě překvapilo, že to ryby ani moc nepoplašilo, sice jsem to poslal tak metr za a pak přitáhl, ale tak či tak, kvůli omezenému prostoru to nešlo moc šetrně.
Návnady včetně jedné pichlavé pomalu opouští prostor a voda je nese pryč, vždy mi vydrží na lovné ploše tak deset minut. Ryby stále odplouvají a po známém kolečku se vrací zpět, mé krmení je však absolutně nezajímá. Můj čas na další výpravě se pomalu chýlí k závěru a já jsem opět bez kontaktu.
Jak to tak sleduji, tak stejně jsou na tom rybáři na mém minulém místě a i další jenž dorazil chvilku po nás.
Do odjezdu mám tak 30 minut a rozhoduji se pro rychlou změnu strategie.
Beru prut a šinu si to po rozpadlém kmenu zpět, seskakuji do bažiny, při tom se napichuji na keř a setrvačností vybíhám až na volnou plochu.
KDYŽ BOJ TAK BOJ
V rychlosti sundavám plovoucí sestavu, připevňuji průběžnou zátěž kolem 20 g a navazuji montáž s fluorocarbonu a drobného háčku, pod háček našívám jednu dumblesku Equinoxu a PVA s metodmixem. Vše v rekordním čase.
Opět beru prut a předvádím svůj již takřka nacvičený akrobatický kousek.
Během pár vteřin opět stojím nad vodou a posílám celou sestavu přímo na kraj potopeného stromu.
Jako indikaci záběru použiji pouze svůj zrak a vlasec, prut opírám o zbytek větve, jenž trčí z kmenu. Vlasec došponuji jen do dobře pozorovatelného uvolnění.
Nyní musím mít prut celou dobu v ruce a reagovat okamžitě. Řeknu vám, jsem jak struna, řádně vystresovaná struna.
Stojím nehnutě již tak pět minut a nic, má poloha je nepříjemná a nepřirozená, napůl shrbený, na kulatém kmenu bez opory a na pár centimetrech. Zřejmě již nejsem nejmladší a některé části těla již začínám cítit, z myšlenek mě však vytrhává prudký záběr.
Vlasec se v mžiku narovnal a já ve zlomku vteřiny přisekl prut.
RODEO
Ryba to samozřejmě okamžitě napálila do padlého stromu, tohle jsem však čekal a šel do kontra pohybu. Samozřejmě se snaží vzdorovat, ale já ji držím na hraně, po chvilce ji vyvádím na volnou vodu o velikosti nula nula nic a poprvé vidím toho krasavce. Není to žádný obr, ale je to kapřík, hlavně ho nyní nevyříznout. Lehce polevuji tah a prut se postupně vrací z čisté paraboly do méně agresivní akce. Mou slabost však kapřík využívá obratem a už si to hrne do keře po mé pravici, opět se ho snažím zastavit, ale reakce v tomto omezeném prostoru nejsou dostatečné. O okamžik déle již visím v keři a modlím se ať to nepodělám.
Z keře se mi naštěstí daří vymotat a to i s kapříkem, který již putuje nad podběrák a hned vně.
Mám radost jak malý kluk, tohle je ta pravá rybařina, tohle je to kouzlo co člověk začne stereotypem ztrácet.
Kapr má tak možná dvě kila, možná více možná méně, netuším, ale zážitkem vydá za obra.
Tohle je přesně ten náboj, který jsem hledal, ten který dokáži prožívat znovu a znovu, třeba i nyní když to celé přenáším do podoby, jenž právě čtete.
Kapříka pouštím rovnou z podběráku a cítím neuvěřitelné uspokojení.
První z revíru je pokořen a já se mohu těšit na další výzvu.
Na ryby se tentokrát dostanu až obtýden, ale alespoň mám více času na přípravu.
Revír “Olejníček” tedy putuje do oranžové zóny a já vám již nyní mohu prozradit, že dalším revírem bude řeka. Řeka s názvem “Nádražní”.
Stejně jako vždy budu rád za vaše postřehy a názory. Pokud se vám mé příspěvky líbí pošlete je dále, sdílejte na sociálních sítích, prostě vše co vás napadne a já se zatím budu těšit u dalšího článku.
Sledujte nás na sociálních sítích
