Návrat do minulosti

Bylo to v létě 2022, královna Alžběta byla ještě naživu a Real Madrid právě vyhrál ligu mistrů.

Léto jako každé jiné i když v porovnání s tím letošním snad trochu letnější. 

V tomto čase jsme se s manželkou rozhodli navštívit nedaleké malebné údolí jímž protéká ta naše malá chlouba Vysočiny. Užít si příjemné odpoledne na čerstvém vzduchu a co nejvíce nasát letní bezstarostnou atmosféru, prostě takový menší výšlap. Nejde ani tak o průzkum nových lovišť jak by se mohlo zdát, spíše o příjemnou procházku ve dvou.

No samozřejmě se to zase zvrtne, nebudu vám lhát, jako vždy od řeky nedokážu odlepit oči. Ale naštěstí mám jednu velkou výhodu, má žena mě zná snad ještě lépe než se znám já sám a do jisté míry vždy tuší co přijde.

Má cesta do těchto míst vede silnicí, jenž silnici připomíná snad jen povrchovou úpravou, celkem se divím, že se tu ještě nejezdí nějaká WRC rally. Zatáčka za zatáčkou, několik stoupání a klesání na pár kilometrech a následně vyražený dech. Při překonání posledního horizontu se před našimi zraky otevře neskutečně velké a hluboké údolí, jenž sahá až kam oko dohlédne. Neskutečná zelená krása plná lesů, keřů a luk na jehož dně se line naše malá říčka, divoká a nezkrocená.

Tento pohled jsem zažil již mnohokrát a myslím, že nikdy neomrzí, vždy na něm na několik krátkých okamžiků ulpím pohledem až srdce zaplesá.

Ale copak jde odolat? Jen si to představte.

Nebe blankytně modré s nízko letícími, sněhově bílými mraky, tenhle kontrast prostě miluju. Tráva sytě zelená, místy protkaná květenou všech barev a druhů. Barvy tak syté a zářivé až přechází zrak. Louky se tu prolínají s panenskou přírodou a bezstarostnost žití tu sálá z každého živého tvora. Množství hmyzu a ptactva, jenž tu obohacují každý krok by jste jinde hledali jen stěží.

Já snad na starý kolena ještě začnu mít tu Vysočinu rád, tahle vrásčitá krajina má prostě své jedinečné kouzlo. 

Udržet se na cestě je prostě nereálné a já vydržel až dost, možná i pár set metrů než mě to strhlo jak magnet k břehům, jenž lemují staré stromy, keře a vysoký porost. Z této strany je řeka nepřístupná a díky tomu stále panenská.

řeka protékající loukou

Cestou necestou, vysokou trávou či loukou plnou kvítí. Vždy mě má drahá polovička následuje a podporuje cestou k mým snům. Nedávno se mě někdo ptal zda se mnou jezdí i na ryby a hrdá odpověď zněla ano a celkem často. Nevadí jí lov z lodi, sezení u řeky či na přehradě, nocování v dodávce či v bivy. Já s prutem, žena s knihou, co více si od života přát, vždyť právě ten pobyt v přírodě je na té rybařině to nejkrásnější.

A zde je té krásy víc než jsme schopni pojmout.

Řeka je tu opravdu krásná i když lehce užší než bych čekal, znám spíš spodní část tohoto úseku a zde je pro mě vše nové. Břehy jsou tu vysoké a nepřístupné, sem tam se do koryta vlévá menší potok, ale jinak hladina až na množství zatáček, vracáků či překážek moc neprozrazuje. Stejně jako na každé vodě je dominantní rybou hladiny nějaký ten jelec, plotice a místy ouklej, avšak tmavý kapří hřbet, který stále vyhlížím není nikde.

řeka Jihlava

Je to opravdu neskutečná nádhera a to ještě netuším, co mě čeká za okamžik. Pomalu se blížíme výše a výše proti proudu, údolí se tu rychle zužuje a řeka se už neschovává za loukami nýbrž lemuje cestu, po které jdeme. Již z dálky vidím celkem velký jez, o kterém jsem neměl ani tušení. 

Podjezí part 1
A řeka?

Tak dokonalá jako snad nikde. Koryto je tu dvojnásobné oproti úsekům níže. Krásný velký jez, jenž se zakořenil v krajině jako neměnná součást připomínající spíše tok Lužnice nebo Vltavy. Je jiný a mnohem větší než je zde člověk zvyklý. A jeho podjezí? To je balzám pro rybářovu duši. Množství naplaveného písku tvoří nespočet lavic, více tu písek připomíná pouštní duny nežli vodní tok. Značná část řeky tu dokonce jedné takové duně ustoupila a vytvořili spolu velký poloostrov z písku, oblázků, různých škeblí a léty ošlehaného naplaveného dřeva.

Jez řeka Jihlava

Jestli spodní úseky vypadali pod vodní hladinou takřka bez života, zde jím to přímo hýří. Nespočet drobných rybek všech druhů. Lovící boleni a pruhovaní piráti, jenž do těchto hejn najíždějí. Pod hladinou v proudu se blýskají svalnatá těla našich proudných ryb. Myslím, že jsem právě objevil ráj, neskutečné podjezí plné ryb, ale co kapr, bude tu i on? Jsem si jist, že ano. Tahle překypující krása totiž pokračuje několika černými tůněmi, jenž od sebe dělí opět několik pískových lavic až se následně rozplynou v tišinách cejnového pásma. Hluboké tůně plné černé vody či podjezí, jenž má svá hluboká i plytká místa jsou v letních dnech dokonalým místem pro tyto šupináče, nemluvě o parmách, královnách našich vod.

Tůně v podjezí

Již nyní vím, že jestli nějaké místo stojí za to navštívit s rybářským prutem, tak je právě tohle. Ale stejně jako vždy, člověk míní život mění a ne vždy jsme schopni si priority života poskládat správně. Co bych však pro vás neudělal abych vás ušetřil čekání či zklamaní. 

Abrakadabra, máme tu léto roku 2023!

I přesto, že jsem nebyl schopen, to nově objevené místo vyhnat z hlavy, trvalo mi takřka rok, nežli jsem na něj vyrazil znovu. Co však musím uznat již nyní když přicházím na poloostrov z písku.

Neztratilo nic ze své krásy

Dnešní vycházka bude z části o rybařině a z části o návyku. Samozřejmě i pro mě je rybařina zakořeněným návykem, ale dnes je to i o někom jiném. Jak jste se již mohli dočíst v článku Bae a poslední mohykán, od letošního roku mě na ryby doprovází i nový čtyřnohý parťák. No a vzhledem k tomu, že nový parťák je ještě celkem mimino, musí se rybaření a hlavně klidu na rybách teprve učit. Na dnešní lov jsem tedy vyrazil já, manželka a Bae. Trochu již z předchozích zkušeností vím, že Bae si vezme na rybách trochu více pozornosti nežli lov samotný, asi tak 98% ze 100%. Beru tedy pouze jeden prut na plavanou, podběrák, pár drobností a jdeme na to. Na háček zkusíme červy a uvidíme jestli se nám podaří vyprovokovat nějakou tu rybku k záběru. Rozhodl jsem se pro lov u protilehlého břehu, nástrahu nechám postupně splavávat a trochu poskakovat po dně. Za prvé tu věřím v parmu či podoustev a za druhé bude u druhého břehu klidněji než u toho našeho.

To jsem však ještě netušil jak velký problém bude té naší blbce vysvětlit, že nahazování není házení hračky a že ani splávek není hračka, za kterou musí do vody. Takže když to shrnu.

Já mokrý od hlavy k patě, Bae mokrá od hlavy k patě, všechny ryby asi v Mexiku, nemluvě o tom co dokáže písek v kombinaci s vodou úplně na všem.

Nakonec jediný přínos, který tato vycházka měla byl takový, že jsem si prošlápl dno a zjistil, kde co je.

Do vody jsem si vždy dovolil jen tak do pasu a některé části byli rozhodně o dost hlubší.

Dnešní lov tedy vzdávám, neboť nemá žádný smysl. Prostě letní koupačka! Zároveň však začínám spřádat plány na vycházku další. Možná jsem si neužil snový rybolov, ale rozhodně kopec zábavy. I takové to někdy na rybách může být.

Příště se dočtete..

Je to až ironické, že další vycházka na tento úsek proběhla až při zahájení v letošním roce. Přesně po dvou letech od objevení tohoto skvostu. Co mě však celkem vyvádí z míry je to, jak se řeka změnila. Lednové potopy tu změnili snad úplně vše, nezůstal kámen na kameni, ale i přesto zůstal ráj rájem…

Za carpblogger.com

Michal Jakoubek

Sledujte nás na sociálních sítích