Je to až ironické, že další vycházka na tento úsek proběhla až při zahájení v letošním roce. Přesně po dvou letech od objevení tohoto skvostu. Co mě však celkem vyvádí z míry je to, jak se řeka změnila. Lednové záplavy tu změnili snad úplně vše, nezůstal kámen na kameni, ale i přesto zůstal ráj rájem… a nebo ne?
Změna hry
Zbytek roku 2023 a začátek 2024 se nesl v duchu pracovních a jiných povinností. Na ryby mi tedy zbývalo času jen velmi málo a když už jsem ho trochu urval, jel jsem raději někam na jistotu. Toto místo mi tedy i přes veškerou touhu zůstalo zapovězeno.
Není tedy divu, že letošní zahájení milerád využívám k nápravě, i když zahájení? Start dravčí sezóny zažehl svou letošní pouť v neděli a dnes je úterý, já ten přetlak lidí prostě nějak nemusím.
Dnešní rybolov plánuji zhruba od půl osmé do deseti, možná lehce déle. Takové podvečerní chytání po parném dnu, třeba se splete i nějaký sumík. Na ryby opět vyrážím se svou ženou a později se přidá i Michael. Tak jdeme na ně.
Po cestě na vybraný úsek děláme ještě menší okružní jízdu po okolí, nad a pod tímto jezem se nachází ještě jezy další a kdyby náhodou na mém vybraném někdo byl, tak ať mohu bez většího zdržování pouze přejet. Naštěstí však tato komplikace nenastala a to je dobře, neboť všude v okolí narážíme na vláčkaře a prakticky je volno pouze zde.
Po příjezdu tedy skáču rovnou do dejcháčů, beru pruty a vyrážím na již známý poloostrov z písku. Jako vždy já pruty a manželka knihu a křesílko.
Na nic nečekám, čas se krátí a jdu rovnou na průzkum dna. Prut na sumčí přívlač zatím zůstává na břehu a já se středním prutem a cheburashkou brázdím dno. Když už jsme u toho dna tak jak jsem již zmínil v úvodu, nezůstal zde kámen na kameni, tedy až na ty velké 😀
Koryto nebo spíše hlavní proud je stále pod druhým břehem. Lavice, které však byli pod mým břehem jsou takřka pryč. Z hloubky po pás je rázem mělčina pod kolena a duna, jenž byla na středu toku tak 40 cm pod hladinou je nyní skryta pouze tak centimetrů deset.
Jediná větší jáma je pod středem jezu a ve vracáku s kameny na druhé straně. Největší zvrat však nastává až dále po proudu, kde jsou pryč veškeré tůně. Voda si vzala všechny pískové jámy, jenž tu tvořili předěly mezi pískovými kaskádami.
Začínám tedy postupně prochytávat svou část břehu až lehce za střed toku, následně se brodím a zkouším i druhou polovinu. Střídám nástrahu za nástrahou a to jak druhově, barevně tak velikostně. Nemá tu nyní asi smysl vypisovat co vše jsem nasadil do hry, neboť výsledek byl stále stejný.
Reakce rybí populace nula, tedy až na nějakou rybu, kterou jsem trefil zřejmě do boku a následně sundal pouze šupinu z háčku. Většina rybářů by v tuto chvíli šla rovnou o dům dál, ale já prostě nějak nemůžu. Jsem tu již hodinu a stále zkouším procházet úsek zhruba tak 70 m toku.
Je mi jedno, že ryby nejdou. Šumění jezu, azurové nebe, odvěcí velikáni, jenž kopírují po obou stranách břeh, ten klid, neskutečný klid je prostě vším. Chodím si po pás v chladivé vodě, jenž mi omývá broďáky a cítím neskutečný relax. Slunce po čase postupně zapadá a den přechází v noc.
Jestli jsem si myslel, že toto místo je kouzelné, tak jsem ho ještě neznal po soumraku.
Při posledních zbytcích světla jsem přešel po jezu na druhý břeh a vydal se rovnou k vracáku pod ním. Částečně šero, vlhká tráva a neznalost terénu mě málem poslali po uklouznutí rovnou do vody. Naštěstí jsem to srovnal a pouze žuchl zadkem na zem, nakonec pozice byla tak výhodná, že jsem tak i zůstal a postupně prochytával jak vracák tak proud za ním. A právě v proudu za vracákem jsem dostal první a jediný kopanec do prutu, ryba však nástrahu nedobrala.
Světla již ubylo natolik, že se vše začalo halit do tmy, ale pouze do okamžiku než jeden kotouč na obloze nahradil druhý. Sice méně zářivý a více chladný avšak pro scenérii stínu a světla mnohem lepé uzpůsobený. Sedím si na břehu na obřím kulatém kamenu, pod nohama mi bublá říčka, kolem jak živý plot všude do výše ční tráva. Noc je teplá a jasná plná zvuků a života. Staré stromy kolem vody nyní tvoří černé hradby a všude kolem břehů se začínají rozsvěcet malá pohybující se světélka.
Z této idylky mě však rázem vytrhává menší liška, jenž vyskakuje z vysoké trávy jen tak metr za mými zády. Ani nevím kdo se lekl více, každopádně metla pryč jak o závod. A já namísto úleku propadám uvolňujícímu smíchu a radosti z těchto chvil. Jsem tak uvolněný, že namísto strachu přichází ještě větší klid. Tak či tak, zřejmě to bylo i zavelení k přechodu zpět na svůj břeh.
Po cestě přes jez se kochám tou krásou v měsíčním světle. Nebe je tmavomodré a měsíc osvětluje jak údolí tak řeku samotnou. Na vteřinu se otáčím na nadjezí a zůstávám stát jak přimražený. To čeho jsem nyní svědkem je jak ze snů nebo fantasy filmů. Řeka nad jezem je černá a klidná jak zrcadlo, po obou březích je lemována stromy takřka bez mezer. Koruny stromů jsou tak velké a prorostlé mezi sebou, že tvoří neproniknutelný strop nad vodou. Je to jak černočerná tma protkaná měsíčním světlem. Světlo, jenž se odráží od hladiny před stromy osvětluje tunel, jenž stromy tvoří dále. Ani nevím jak tento výjev popsat, je tak nereálný až si nejsem jist zda zrovna nesním. Skoro to vypadá jakoby světlo vystupovalo z vody a ozařovalo klenbu stromů zespoda. K dokreslení atmosféry jsou tu kužely modrého světla, jenž si našli skuliny ve stropu z listí. Neuvěřitelná podívaná, nyní už mi tu chybí pouze světélkující plankton a nebo svítící těla ryb a asi bych se musel štípnout abych se ujistil, že opravdu nespím. Nevím jak dlouho tu stojím a se zatajeným dechem sleduji tento obraz. Celá scéna jako by mě vtahovala svou tajuplností a zároveň lákala do svých hlubin, ve kterých i přes magickou tmu nehrozí žádné nebezpečí jen klid a tajemno.
Okouzlen okamžikem se odtrhávám jak od magnetu a pokračuji pod jez. Zbaven slov krásou noci pokračuji korytem dále a dále po proudu kam až mi oblek dovolí. Jdu vodou v této noční tmě. Na cestu mi svítí měsíc a jen temné stíny mi označují hranice břehů. V travinách a temnotě stromů tancují světlušky a vodní hladina ožívá. Někoho jiného a jindy i mě samotného by toto noční brodění drželo v pozoru. Přeci jen jdu tmou do neznámých vod, před sebou vidím jen ocelovou hladinu. Nevím co je pod vodou, na březích ani skryto ve stínu, ale přesto cítím klid jaký jsem nezažil snad od dětství. Tohle místo ve mě něco probudilo, něco co bylo již dávno zapomenuto. Něco co jsem nečekal a upřímně mě to překvapuje. Tolik emocí, tolik pocitů, to čisté štěstí z okamžiku, ten neuvěřitelný klid. Jestli tohle je další level mé rybařiny, tak doufám, že to nikdy neskončí.
Kdybych mohl, strávím tu snad celý zbytek večera, nakonec však vítězí rozum a ohleduplnost.
Nejsem tu sám a i když manželka jen tiše sedí na břehu a nejspíš si užívá té nádhery stejně jako já, je čas jít.
Oba mlčky opouštíme náš malý poloostrov a hledáme cestu vysokou trávou. Cestu, která nás vede ještě do větší pohádky. Sotva projdeme hustou spletí travin a ocitneme se na menším paloučku mezi stromy, rodí se před námi dokonalé přírodní divadlo. Co dokáže měsíční svit s jasnou oblohou a stromy vám snad již nemusím popisovat, nyní však k tomu přidejte stovky a stovky světlušek na jednom malém paloučku. Tomu se nedá odolat, pokládám věci na zem a procházím mezi roji, jenž se rozsvěcují a pohasínají.
Dnes jsem zažil den jako ze sna. Den, jenž se zřejmě již nikdy nebude opakovat. Den kdy jsem nechytil ani jednu jedinou rybu a přesto si užil tu nejdokonalejší výpravu vůbec.
Hodně rybářů má na úspěšnost lovu svůj názor. Například Michael byl z této vycházky spíš znechucený. Já hodnotím, jak jsem psal již mnohokrát, úspěch lovu dle příběhu a zde je příběh jak z pohádky. Příběh, jenž mi zůstane v paměti až do konce mých dní.
Hodně dlouho jsem přemýšlel zda vydat tuto sérii článků či nikoli. Zda popisovat příběh, jenž není ani tak o rybách jako spíše o pocitech. Nakonec jsem se rozhodl tak učinit, neboť jsem přesvědčen, že přesně o tomto rybařina je. Je o pocitech, klidu a štěstí, je o možnosti vrátit se do dětství a prožívat ho stále a stále dokola. Ale pokud i tak už tak trochu toužíte po dobrodružství a lovu, myslím, že vám nyní mohu prozradit, že pokračování bude ryb a záběrů plné.
Příště se dočtete..
Možná už se zdálo, že bude pokračování tohoto seriálu začínat opět větou „a máme tu další léto, dalšího roku“. Naštěstí jsem tuto šňůru již přetrhl a na pokračování se můžeme podívat rovnou. Zážitek z předchozí výpravy byl natolik hluboký a emotivní, že jsem bez této vody vydržel sotva pět dní. Nyní však plavanou a přívlač nahrazuje feeder a položená na parmu či podoustev…
