Podzimní Sázava

Kdysi dávno jsme se na rybách bavili s kamarádem o tom, které roční období je na rybách a pro ryby to nejlepší.

Já preferoval jaro, ryby jsou na svých váhových maximech před třením, příroda se probouzí a vše začíná ožívat. Všude bzučí hmyz, ptáci jsou ve svatebním šatu a sluníčko nabírá na síle. Prostě po dlouhé zimě je to dokonalý ráj.

Jenže vše má i své „ale“. Toto období bývá vrtkavé a trefit ten správný čas není jednoduché. Pamatuji si mnoho výprav kdy jsem dorazil k vodě zrovna v období tření a byl úplně bez záběrů. Naopak, ale i období kdy jsem zachytal luxusně  a rybolov spíše připomínal těžbu. Prostě jednou tak a podruhé jinak, vše záleží jen na správném odhadu a načasování.

Oponent, tedy Michal, preferoval podzim, ideálně období říjen až listopad. 

Ale proč?  Dny jsou přeci kratší a kratší, večer zima, ráno ještě větší a občas mrazík. Vše je mdlé a mrtvolně tiché, nemluvě o povolené době lovu. Tohle vše jsem bral jako zápor a jaro postě vedlo.

Ale jsou i dny, které stojí zato i v čase podzimním. Babí léto a slunce, poletující pavučiny, ranní paprsky prodírající se mlhou a syté barvy lupení, které obsáhnou snad celou paletu. 

Jenže stejně jako u jara, tak i u podzimu nejde pouze o náš emoční a komfortní svět,  jde hlavně o ryby a zde mé jaro naráží. Jakmile se začne postupně snižovat teplota vody, začíná jeden obří podvodní závod v honbě za tukovou zásobou. Tato honba za potravou je našim trumfem, kapři ztrácejí na opatrnosti a nevynechají jedinou příležitost se nadlábnout.

Toto období je, z mého pohledu, mnohem delší než čas před třením. Ryby možná nedosáhnou takových maxim, ale vynahradí to krásným zbarvením, jenž dělá úlovek ještě vzácnějším.

Právě jsem se vrátil z víkendové chytačky ze staré známé zapomenuté vody. Teploty přes den ještě atakovaly s přehledem 20°C, ale rybám nejspíš tento čas nesedl tak jako mě. Tři dny bez jediného popípnutí. I takové některé výpravy jsou, o to však mám větší chuť si to někde vynahradit.

Hned v pondělí se potkávám s Michalem a přemýšlíme kam vyrazit druhý říjnový víkend. Do hledáčku se dostávají některé větší i menší přehrady, dokonce i možnost stejného místa v rámci napravení reputace. Nakonec však vyhrává jedna menší řeka v Čechách. Řeka, na kterou mám zálusk již pár let. Již dříve jsem si několik úseků této krásy projížděl, mluvil s lidmi, jenž na různých úsecích loví a zjišťoval vše potřebné a stejně tak Michal.

Dle informací z různých zdrojů se zde chytají ryby povětšinou do 10 kg, občas přijde i něco většího s tím, že kapr kolem 15 kg tu má již nemalou hodnotu. Vybrali jsme si tedy úsek o délce zhruba 7 km což není zrovna málo. Hloubka by se měla pohybovat 1,5 – 2 m a šířka toku nad jezy je kolem 30 m. Stejně jako vždy a všude se budeme zaměřovat na překážky a nerovnosti dna. Uvidíme, zda již nastal ten správný čas.

Je pátek a já mizím z práce hned po obědě, věci mám již připravené z předchozího dne a čekám jen na Michala až mě vyzvedne. Než se stačím zamyslet, již plníme dodávku a za pár chvil už rozebíráme strategie při popojíždění na naší D1. Počasí na víkend hlásí slunečné s teplotami 16 – 18°C, máme tu babí léto a já celou cestu nedokáži skrýt nadšení z této výpravy. Možná je to předchozím víkendem, kdy jsem vyhořel a nebo tím sluncem a barvou stromů, nevím, prostě jsem nadšený a mám z toho opravdu dobrý pocit. Po nějaké hodině konečně dorážíme k vodě. Jako první prozkoumáváme úsek výše proti proudu, než jsme původně vybrali na mapě. Tok je tu skoro bez pohybu, úsek je celkem široký a je v něm velké množství popadaných stromů. Místo není zlé, ale stromy jsou celkem čerstvé ještě plné listí, prostor až moc otevřený a přespříliš na očích.

Sedáme tedy zpět do vozu a sjíždíme níže po proudu. Druhé místo je úsek dlouhý cca půl kilometru a nachází se mezi dvěma zatáčkami. Na tomto místě jsme příjemně chráněni stromy a okolním porostem. Zároveň je podél břehů celkem dost keřů a stromů, jenž tvoří přirozené úkryty. Toto místo nás okamžitě zaujalo a dále již nepokračujeme. Po vybalení věcí beru jako první do ruky zavážecí loďku a jdu prozkoumat dno. Dle informací je tu hloubka 1,5 – 2 m a to celkem i sedí. U mého břehu je hloubka 60 cm a postupně klesá do koryta 2,1 m jenž je přímo u protějšího břehu. Když zajíždím loďkou více proti proudu, pod stromy, tak se hloubka zvedá na 2,6 m.

Místa mám tedy jasná. Jeden prut půjde pod stromy do hlubší části a druhý cca 20 m pod na 2,1 m. Vrchní pod stromy budu krmit masivněji a druhý níže po proudu nechám jen s PVA. Myšlenka je jednoduchá, část krmení stejně splave na druhý flek včetně vůní a jiných signálů z vrchního spotu.

Ještě než jsem vyrazil na tuto výpravu, tak jsem dlouho přemýšlel nad výběrem krmení. Nakonec jsem vzal pouze dva druhý boilie a to klasicky Pacific Tuna a jako druhé Live Systém. Live Systém začínám vždy používat s postupným ochlazováním vody a musím uznat, že funguje skvěle i v době s nižší aktivitou.

Na pravý prut pod stromy tedy dávám Pacifika s plovkou stejné příchutě a kolem zhruba půl kila boilies. 

Pacifika mám již pár týdnu naloženého v tuňákovém kompotu a následně před zaschnutím obaleného v moučce z ráčků.

Vše pomocí loďky zavážím přesně na uložený spot.

Druhý prut s dipovaným Live Systémem a žlutou ovocnou popkou nahazuji na již zmíněné místo níže po proudu. Na tento prut používám léty ověřený Multi Rig a proti zamotání přidávám PVA s Live System peletami. Vše je na svých místech a já mohu odpočívat a čekat na záběr. Celou dobu co tu sedím a koukám na všechny ty stromy v oranžové a žluté barvě, nedokážu stále přestat myslet na ten dobrý pocit jež z této výpravy mám, jemné vzrušení a šimrání u žaludku s tupým úsměvem. Prostě mi to tu nějak sedí a věřím, že je přesně ten čas na ty správné podzimní úlovky. 

Pruty jsou již přes hodinu v akci, když Michalovi přichází první záběr. Samozřejmě jsem pln očekávání, ale nakonec se z toho vyklubal jen větší jelec. Trochu mě nyní můj tupý úsměv zamrzl, neboť jsem tuto možnost úplně vypustil a byl si jistý pouze kaprem. Neuplynulo snad ani 10 min a již poskočil bobin i na mém levém prutu. Chvilku na to na druhém a já se jen modlím ať nemusím měnit strategii. Nakonec se vše uklidňuje, i když jen zhruba na půl hodiny, následně se opět hlásí o slovo levý prut. Kontakt s rybou se však nekoná a já jen stahuji prázdnou udici, dipuji a posílám zpět. Dále se až do setmění nic neděje a já si vychutnávám z domu navařenou večeři. Věřím, že jestli něco přijde tak v noci anebo následně ráno při rozednění. 

Příšeří se postupně mění v temnou noc a na nebi se místy mezi mraky začínají objevovat hvězdy. Místo je to kouzelné až na jednu malou drobnost, malou vadu na kráse. Na protějším břehu vede hlavní železniční trať a je to peklo. Je tu více kolejí a vlak tu jezdí co pět minut. Osobáky ještě jdou, tedy ty nové a tiché, ale nákladní jsou masakr, to se snad chvěje i zem pod nohama.

No nic, beru tedy fotoaparát, noc je ještě mladá tak si dáme noční snímky, nakonec se ty světla vlaků ještě budou hodit.

Takto se již nějakou tu dobu zabavuji, když mi začal poskakovat bobin na prutu s Live systémem. Není na co čekat a já zvedám prut, to co však cítím na konci mě mate. Občas to hodí hlavou, ale odpor moc velký neklade, na jelce to nevypadá, ale kapr to také není. Že by karas, jo to bude určitě karas, mám jasno. Když rybu podebírám tak stále netuším co to je, jen mě na karase překvapuje velikost. Ryba je více než přes půl podběráku a je divná. Rozsvěcím tedy čelovku a zírám. Tak tohle jsem ještě nikdy nevidět. V podběráku mám obřího cejna. Největšího, kterého jsem kdy chytil anebo viděl.

Vím, že jste nejspíš čekali něco jiného, ale pro mě je to úžasný zážitek. Je to kapitální kousek s věkem někde mezi 15 – 20 lety a to už je co říci. Opravdu si tohoto okamžiku vážím, takováto ryba na menší říčce. Chytit ho na Pálavě tak je to fajn, ale tady. No masakr.

Nechci chystat zdlouhavě kameru tak ho beru jen na telefon a vracím zpět. Cejn má krásných 65 cm a 3,4 kg. Jakmile je puštěn zpět, vše opět máčím v Amino 365 a vracím do vody. 

Tentokrát neuplyne ani půl hodiny a rozjíždí se mi stejný prut. Tentokrát je to kapr a já si užívám první energický souboj. Naštěstí tu je jen jedna vázka na druhé straně pod stromy, tak si mohu dovolit ho trochu vodit a neblbnout. Nakonec po chvilce podebírám pěkného šupíka kolem 4 kg, ryba není velká, ale na řeku je fajn a mám z ní radost. Rybu nijak netrápím a bez vážení a dokumentování posílám zpět. Než usínám únavou tak ještě zdolávám další dva kapry, opět šupináči zhruba stejné velikosti.

První věc, kterou ráno ještě za tmy dělám je výměna nástrah a zavezení či nahození na stejné fleky. 

Pravý prut pod stromy stále při každém zavezení krmím a plánuji to takto dělat až do konce výpravy. 

Ranní mlha se postupně rozplývá, když přichází první záběr zpod stromů. Tentokrát oproti včerejšku zdolávám lysce, váha kolem 3 kg. Nyní jsem již připraven a když už je to první lysec tak jde na kameru.

Následně opět nadipovat a zavést zpět. Po chvilce se mi rozjíždí pro změnu levý prut a je tu opět šupináč, ryba není dlouhá, ale je pěkně vysoká a opět 4 kg váhy. Možná jsem ho měl zvážit hned na začátku, neboť mi na podložce nechal snad půl kila boilie. Jde vidět, že jsou při chuti. Ryby jsou celkem aktivní, ale nějak se mi zdá, že to stále není ono. Připravuji tedy nový návazec pod stromy a to Stiff Rig, jako nástrahu dávám růžovou plovku Pacific Tuna a stále krmím a zavážím. Tentokrát je to trefa do černého a začíná rodeo. Plovka mi dává kapra za kaprem vždy do hodiny, neustálým krmením se mi daří ryby držet na místě a dokonce postupně interval zkracuji. Jsou chvíle kdy čekám 30 min a následně je tam ryba třeba i do 5 min. Všechno jsou to ryby od 3 do 5 kg a povětšinou lysci. 

Jedna věc mě zaráží a to ta, že jsou bez ranek v tlamce. Snad všechny poprvé na háčku.

Postupně jak se krmné místo díky proudu rozšiřuje, tak se čím dál častěji ozývá prut pod ním. Jediná změna je ve velikosti. Pod stromy menší a mimo lehounce větší. Takto postupně jedu celý den, počet úlovků už je někde přes 30 kaprů. Nikdy bych neřekl, že mě to přestane bavit, ale přesně to se nyní děje.

K večeru tedy přestávám krmit a oba pruty posouvám níže pod krmák. Na jednom stále Live System s popkou a na druhém jen pop-up. Záběry značně uvadly a začínají být sporadické, za něco může noc a za zbytek změna místa. Věřím, že tato strategie bude dobrá.

Pod stromem je už zhruba 10 kg boilie a já doufám, že zaměstná dostatek menších ryb. Já následně chytám pod a cílím na větší ryby, kterým se do centra dění nechce.

Do konce doby lovu zbývá zhruba půl hodiny a já již nějakou dobu celkem bojuji se spánkem, uvažuji, zda sbalit pruty anebo vyčkat. Den byl dlouhý a únavný a mě se nechce prát sám se sebou. Nakonec se rozhoduji vydržet a dělám dobře. 

Z bivy mě vyhání zvuk signalizátoru a hlavně bzukot cívky. Ihned po zvednutí prutu cítím, že tohle není předchozí drobotina a užívám si skutečný souboj. Ryba to napřed rozjela dolů po proudu a po mém nesouhlasném odporu k mému břehu, následně zpět na koryto a opět dolů po proudu. Celá tato akce trvá sotva pár vteřin, když se mi náhle rozjíždí i druhý prut. Chvilku uvažuji co dělat, ale nakonec nechávám záběr záběrem, nyní svádím boj s řádným bojovníkem a dle záběru na druhém prutu jde nejspíš o menší rybu.

Jeden prut tedy držím v ruce ohnutý až k zápěstí a druhý se mi svíjí u nohou. Ryba na prutu mi dává co proto a já ji opakovaně navádím ke břehu a ona opakovaně ujíždí na koryto a po proudu dolů, ani nevím kolik minut to celé trvalo, ale chvilka to tedy rozhodně nebyla. Nakonec kapra podebírám a ani nemám možnost zjistit jak je velký. Rychle pokládám podběrák a prut na zem a beru druhý, který tu snad už deset minut jezdí sám. Po zvednutí prutu začíná souboj číslo dvě. Kapr je o poznání menší, ale stále dost bojovný. Prakticky jak přes kopírák opakuje stejné výstřelky jako jeho předchůdce, jen začínám mít problém. V mezičase, během zdolávání, koukám do podběráku a pociťuji lehkou nervozitu. Ryba má možná k 10 kg a na prutu mám druhého snad jen o chlup menšího, ale o to více bojovného. 

Na břehu jen jeden podběrák a ten je plný. Stojím tedy na břehu řeky, tma jako v …, na prutu krvelačná saň a já ji musím navést do podběráku kde je již zaparkovaný druhý kapr, který za sebou ještě táhne ležící prut a při každém pohybu podběráku běsní.

Vzdávám se a volám Michala ať vezme podběrák a přijde, Michal mě slyší až na třetí pokus a přichází, bez podběráku. Zmatek se prohlubuje, ale on si jej jist, že druhý podběrák není třeba. Nakonec ještě po několika výpadech kapr končí vedle svého kolegy a je po všem. Úplně cítím ten balvan, který ze mě spadl. Řeknu vám, že tohle noční dobrodružství mi vážně pěkně nandalo, ale závěr stojí zato.

V podběráku dva krásný a silný šupíci z řeky, dokonalé ryby bez jediné vady. Tohle je přesně to, pro co jsem si sem přijel. Ironie je, že mi zabrali skoro ze stejného místa a druhé rybě ani nevadil boj, který se odehrává hned vedle ní a v klidu se krmila dál. Oba kapři měli háček krásně ve spodní části tlamky, nebo spíš tlamy a to pěkně masité. Obě ryby odháčkovávám a dávám do saků než připravím kameru a světla, nakonec po krátkém shotu pouštím zpět. Větší má krásných 9 kg a menší 8 kg. Již nyní vím, že tento výlet stojí za to. Také již nyní vím, že se sem brzo vrátím a zkusím pokořit hranici 10 kg.

Po propuštění našich dvou bojovníků rozmotávám oba pruty a ukládám se na lehátko. Adrenalin postupně vyprchává a já zhruba po hodině usínám. Na to, že jsem byl původně KO tak nyní mi tento zážitek nedá spát. Následující ráno se probouzím do velmi mlžného dne, ještě před rozedněním posílám pruty na svá místa a zhruba po hodině mi opět chodí záběr za záběrem od menších ryb.

Takto se bavím, až do odjezdu kolem poledne. Když zhodnotím celý tento víkend tak jsem spokojen. Dvě úžasné ryby a snový cejn, k tomu nespočet ryb 3-5 kg, celkem to odhaduji na 40 zdolaných kaprům a tak 10 jenž se osvobodili ještě před podběrákem. Na celou akci jsem zkrmil 10 kg boilie což někomu přijde trochu  moc a jinému celkem málo, mě k počtu záběrů přijde množství úměrné. 

Pokud se však na svou strategii mrknu důkladněji, je určitě pár věcí, které hodlám zkusit jinak a to jak ohledně montáží tak samotné selekce. 

Loučíme se tedy s jednou menší říčkou a vyrážíme k domovu, když se poštěstí tak za pár týdnů nashledanou.

Za carpblogger.cz

Michal Jakoubek

Sledujte nás na sociálních sítích