Předehra

Ať se snažím jak se snažím, ne a ne usnout. Pokaždé když zavřu oči, tak vidím revír jak ze svých dětských snů. Malá voda, snad jen čtvrt hektaru, tvarově připomínající staré koryto řeky a s šířkou možná jen 30 m. Celý revír lemují staré duby, jenž pamatují již nějakou tu generaci zpět. Všude vládne neskutečné ticho, tedy až na přírodní koncert kolem. Hladina temná a lesklá jako zrcadlo a má mysl jen bloudí v představách co se skrývá pod ní. Dnes je tomu již třetí noc co mě pronásledují tyto vzpomínky, jenž nedokážu zastavit. 

Je to tak, není to sen či představa, jde o reálný revír na který jsem narazil úplně náhodou při cestách. Realita, jenž mě pronásleduje a nedá mi spát. A aby tomu nebylo málo, tak tohle je pouze jedna drobná část skládačky. Opravdu se jedná nejspíš o část nedaleké řeky, a to z doby kdy mrtvé moře bylo ještě marod. 

Můžeme pokračovat ve snění. Žádná regulace, jen neskutečné meandry. Zelené břehy plné stromů a keřů, samotné břehy tvoří spleť jejich odhalených kořenů. Všude kosatce a vysoké trávy, samotný tok je plný vázek a leknínových polí. Nechápu, kde jsem se to ocitl, ale tohle je ráj.

Nejspíš chápete, že tohle se nedalo vydržet. Do dalšího víkendu to nedám a plánuji výpravu již v půlce týdne. No a vzhledem k tomu, že znám podobně naladěného blázna, tak jedeme opět duo s Michalem.

Řeka nebo jezírko snů?

Jediné dilema, které nejsem schopný rozklíčovat je kam dříve a hlavně jak. 

Zkusíme říčku se splávkem u leknínů? 

Nebo kaprařinu nalehko na zmiňované nádrži?

Co feeder, to by taky šlo.

Nakonec prostě beru vše.

Balím kaprařskou výbavu a přidávám komplet plavanou a feeder. Beru boilie a červy, hnojáky a rousnice, prostě vše.

Cesta nám trvá něco kolem hodiny a já se již nemohu dočkat. V autě postupně řeším svůj rozpor kde začít a nakonec vše sázím na malou nádrž. Když však dorážíme k vodě, čeká nás nemilé překvapení a velké zklamání. Na revíru neplatí svazová povolenka a je nutné si obstarat zvláštní povolení. Natolik jsem se soustředil na tento den, že mě ani nenapadlo si prověřit základní věci. Smutně koukám na tu nádheru, scenérie jak z pána prstenů a nechávám si zajít chuť. Alespoň prozatím.

Další volba je nyní jasná, říčka plná leknínů. Obcházíme tedy pro nás nedostupný revír a směřujeme k obří zelené stěně. Pokud bych o tomto toku nevěděl a lehce ho neprozrazoval hukot nedalekého splavu, zůstal by zajisté po většinu roku utajen. Říčka je natolik krytá a zapuštěná do krajiny, že i když jdu skoro dva metry od jejího břehu tak je mi skryta. Panenské břehy prozrazují, že tento úsek nejspíš nebude tím nejnavštěvovanějším a to jí snad ještě dodává na atmosféře. Stejně jako jezírko níže je i břeh řeky z obou stran lemován starobylými stromy. Břehy jsou ostré a povětšinou je tvoří uhlazená spleť odhalených kořenů těchto velikánů. Šířka toku je zde pouze do 4 m a celkem mě překvapuje hloubka okolo 1,5 m, místy i více. Všude kolem keře a traviny, větve stromů jenž zasahují i přes dvě třetiny toku a neskutečný klid. Barva řeky mi připomíná rakouské Neusiedler See a svojí tajemností je jak magnet pro mé rybářské srdce. Nevím jestli jsou zde kapři, zda tu plavou líni a cejni jak lopaty, ale tak či tak vím, že neodolám a pár vycházek sem budu směřovat. Ne však tuto dnešní. Když už se nám to lehce zamotalo nedostupnou nádrží, rozhodli jsme se pro menší průzkum okolí, kdoví kolik klenotů ještě skrývá tento kraj.

Další revír, který nás zaujal je zhruba deset kilometrů po cestě zpět. Podle map by měl být z větší části zarostlý a to je další lákadlo pro náš stalking, bohužel však zjišťujeme, že si vegetace vzala celou nádrž zpět a nezůstalo na ní ani oko volné vody.

Čtvrtou volbou v tomto tripu je revír v menším údolí o dalších 10-15 km dále. Jedná se o nádrž velkou necelý hektar a z jedné části je plná popadaných stromů. No a když už si tu tak pěkně cestujeme, tak proč zastavovat když zbývá nedaleko revír ještě jeden. Mrkneme i tam a pak se rozhodneme dle pocitu. 

Dorážíme tedy na další, v sérii již poslední nádrž lehce přes hektar a zde nám padá čelist. Voda je opět zasazena do neskutečné přírody plné stromů a keřů. Levá část břehu je tvořena menší zátokou, která je z velké části utopena v keřích a travinách, zbytek tohoto břehu tvoří obří vrby a kvetoucí keře. Mezi touto vegetací objevujeme několik vysezených fleků, jenž zasahují až do dvou třetin nádrže. Zadní část této strany je jeden velký masakr plný překážek. Pravý břeh je v rukou přírody úplně celý, začíná stěnou divokých keřů a následně až k přítoku jeden padlý strom vedle druhého.

Tak tohle je nádhera a já se cítím tak jak již léta ne. Vzrušení a adrenalin, jsem šťastný už jen z pohledu na tento ráj, tohle je balzám pro rybářovu duši.

Vybalujeme tedy v rychlosti věci a oba volíme stejnou taktiku. Jeden prut splávek a druhý ostrá kaprařina. Já se usazuji na menším výběžku mezi zátokou a volnou vodou a Michal volí otevřenější část vody.

Jako první připravuji svůj prut na kapra. Na stalking a říční lov používám pruty Century C2 MKII, konkrétně tento je v 10ft s akcí 3lb. Na tento styl lovu je to špička s dokonalou parabolickou akcí. Při lovu na krátko je tento prut schopen udržet neskutečný monstra a vykrýt veškeré výpady i se šňůrou, ale o tom až jindy. Naviják Daiwa Basia 45 SLD QD s návinem Shimano Technium PB 0,305 mm a na posledních 12 m ujímaný vlasec s postupným zesílením na 0,50 mm. Tahle sestava je prostě bez kompromisu a dovolím si s ní kamkoli. V rámci koncové sestavy používám již řadu let Kryston Score Zero Leadfree 45 lb, tohle mi kryje poslední metr. Následně boční závěs s olovem a návazec Slip D Rig. Tahle sestava mi dává ryby i v místech kde se většina rybářů jen trápí a prakticky již léta nechytám na nic jiného. Jediné co je dnes poznamenané změnou, je nástraha. Již nějaký ten týden zpět zkouším novinku z dílny CC Moore a tou jsou produkty z řady Pro-Stim Liver.

Již od prvního kontaktu jsem si tuto řadu zamiloval a dokonce ji aktuálně chytám snad více než Pacific Tuna, ale i to až jindy 😇

Beru tedy pouze jednu Waftersku o velikosti 12 mm a posílám celou sestavu pod jeden z keřů u břehu. Zároveň beru svůj Browning na plavanou, vyvažuji gramový splávek a s červy umisťuji do zátoky.

Nestíhám se ani usadit a kochat krásou, jenž nás obklopuje když sleduji splávek jak po pár zhoupnutích pomalu ujíždí do strany a zároveň pod hladinu.

Ihned se chopím prutu a po chvilce zbavuji háčku menšího cejna. 

Možná to je aktuálním naladěním z těchto krásných vod a nebo tou touhou, jenž mě sem hnala, ale z lovu na splávek mám radost jak malý kluk. Nejspíš revír, jenž jsem tu objevil minulý týden otevřel v mé mysli přihrádku s těmito radostnými dětskými pocity, jenž si většina moderních rybářů ani nedokáže představit. Dodnes mám hodně hluboko ve svých vzpomínkách zaznamenány všechny ty chvíle kdy jsme chodily se špulkou vlasce a žížalami na okouny. Každý nához končil do pár vteřin rybou. Splávek se sotva dotkl hladiny a již pod ní mizel. A dnes je to hodně podobné. Sice nelovím pruhované piráty, ale záběry chodí opravdu velmi rychle a na měkký plaváčkový prut je zdolávání menších cejnů celkem zábava. 

No aby jsme však nezapomněli i na prut pod keři, rozhodl se nám vcelku výrazným způsobem připomenout. Prut jenž ležel ve vodě sotva deset minut mi nyní takřka vlétl do vody, razance záběru je neuvěřitelná a ryba si bere přes brzdu jak závodní člun. Nechávám tedy splávek splávkem a snažím se zastavit tu mašinu na kaprovém prutu. Prvních pár okamžiků mi naznačuje, že jde o menšího kapříka, klasický násaďáček. Zastavení i otočení je hračka a přitahování ke mě taktéž. Tedy až do chvíle kdy je tak 4 m od břehu. Nyní začíná rodeo a kapr si bere opakovaně přes brzdu. Najednou si nejsem velikostí moc jist, na násaďáka má rázem nějak moc síly. Hloubka u mého břehu je něco mezi 1,5 až 2 m a já ne a ne ho dostatek k hladině. Sem tam když se mi to již skoro povede tak ryba udělá menší kotrmelec a mizí zpět, to mi však stačí k tomu abych zjistil, že zas takový drobek to není. Zahlédl jsem sice pouze ocasní ploutev, ale to mi stačí. Její velikost koresponduje se sílou a hlavně obdivuji její takřka podzimní barvy.

Po několika dalších pokusech o útěk tohoto krasavce navádím na podběrák a mám neskutečnou radost.

Rybu neměřím ani nevážím, dle velikosti podběráku a stavby těla odhaduji něco kolem 5 kg a myslím, že je odhad trefný. Háček sedí krásně ve spodním pysku jeho snad poprvé pošramocené tlamce a obratem ho vracím zpět do jeho živlu. 

Upřímně jsem v takto rychlý záběr ani nedoufal a i když pro někoho malá ryba, pro mě dokonalá včetně zážitku. Nastražuji tedy novou nástrahu, lehce přidávám dipu a pastička letí zpět pod keř. Nyní je čas vyřešit ještě prut druhý, neboť již při souboji s kapříkem mi začal splávek cestovat různě po zátoce a do této chvíle nepřestal. Pouštím tedy dalšího cejna a pokračuji dále ve své krasojízdě. 

Takto se bavím ještě několik desítek minut, když se rozhoduji přesedlat na hnojáčky. Zároveň mi stále vrtá hlavou prut druhý, nějak z něj nemám dobrý pocit. Nához se mi moc nelíbil a zároveň tu kapřík nadělal tolik hluku, že se jen tak další nevrátí. Vytahuji tedy prut s Wafterskou, oživuji aroma a posílám ho trochu dále pod větve staré košaté vrby. 

Zároveň po pár dalších cejnech na hnojáky začínám mít zálusk na kapříka. Takový bojovník na splávek by byl jak třešnička na dortu. Převazuji tedy celou sestavu, háček velikosti 10, splávek s anténkou na boční závěs, vše pěkně vyvážit, žížalka a jdeme na volnou vodu. Zde se však z aktivní plavané stává pasivní. Sem tam se anténka zamele, ale jinak ani ťuk. Zato druhý prut se opět ozývá bzučením brzdy a já přiskakuji dříve než to kapřík pošle někam kam by neměl.

Tento souboj je o poznání mírnější a po krátké přetahované končí v mém podběráku.

Kapr je nyní o poznání menší, něco kolem 3 kg. V mládí nejspíš utrpěl poranění páteře, ale i přes lehce pokroucený vzhled je opravdu nádherný. Tentokrát je to krásně kulatý lisec s šupinkami pouze u hřbetní a ocasní ploutve. Skřele mu svítí smaragdovou zelení, ocasní ploutev opět pěkně do oranžova, co mě však překvapuje jsou jeho boky. Na dotek jsou neuvěřitelně hebké a mají lososovou barvu která je více či méně výrazná dle odrazu světla. Zde si příroda opravdu hrála s každým detailem. 

Kapřík je opět krásně do spodního a Pro-stim jede jako blázen vycházku za vycházkou. Stejné bomby jel i minulý víkend na řece a dalších několik vycházek předtím.

Jak na řece tak předchozím stojáku dokonce přinesl ryby i když ostatní skončili bez záběru, prostě šlape přesně tak jak má.

Před sebou již máme jen tak hodinu lovu této velmi krátké vycházky, ale mě už je to asi jedno. Viděl jsem místa jak z dávných dob a přítomných snů. Chytil jsem nádherné dva kapry. Užil si plavanou v krásné zátoce a strávil příjemný den na rybách s kamarádem.

Co víc si přát?

Samozřejmě s jídlem roste chuť, takže oba se již nemůžeme dočkat příští výpravy na tyto vody. Tentokrát, ale jen opravdu ve stylu stalking. Plánujeme totiž lov přímo v potopených stromech kde se aktuálně hází ryba za rybou a některé vypadají opravdu dobře.

Nyní však alou domů a do příště si dál snít své sny.

Za carpblogger.com

Michal Jakoubek

Sledujte nás na sociálních sítích