První delší rybačka.
Jak já se těším.
Tato sezóna se zatím nesla v duchu několika krátkých jednodenních vycházek. Nyní mě čeká celý víkend a k tomu ještě prodloužený.
Nadcházející volno bych rád zkusil nějakou větší vodu, něco kde plavou i pěkný starší ryby. Jaro je již v plném proudu, tedy až na teploty. Jsou dny, kdy okolní teplota takřka atakuje letní a vzápětí to vypadá jako když se nám vrací zima. Pokud si mohu vybrat, raději mám tedy dny teplejší, ale to asi většina z nás.
Nyní je první květnový víkend a teploty zrovna padají dolů, v týdnu hlásí pokračování dešťů a já se jen modlím ať se to na následující víkend vybere.
První volný víkend, přece nebudu sedět doma
Pevně věřím a nebo spíš doufám, že aplikace s předpovědí počasí nelže a ve středu se vše zlomí a začne oteplení. Teplota vody ještě není nic moc a slunce je to jediné co může ovlivnit průběh naší výpravy. Postupně plyne den za dnem a my teprve plánujeme kam vůbec vyrazit.
Řeka, stoják, písák, přehrada?
Člověk nechce jít do risku, ale zároveň nechce zůstat při zemi, těžká to volba.
Řeka po deštích stále nabírá na průtoku a k tomu splavuje celkem dost bordelu.
Takže první možnost out.
Na přehrady na které jezdíme je ještě celkem brzo, takže druhá možnost out.
Písáky nemáme moc prochytané, takže risk!
Vracíme se tedy zpět na zem a zbývá pouze jedna menší přehradní nádrž nedaleko.
To by bylo.
Vybraná voda má celkem dost mělčin, které se budou brzy prohřívat a jedno top místo se starou zatopenou cestou kousek pod hladinou, pokud někde ryby budou určitě, tak tam. Odjezd máme naplánovaný na čtvrtek brzo ráno, nechceme riskovat obsazení tohoto top místa. Aktuální situace po celém světě včetně naší země není zrovna díky COVIDU ideální, ale pro rybáře je to přesně naopak. Množství firem jede omezený provoz a nebo jsou uzavřeny úplně a na revírech to vypadá jako o závodech. Naštěstí většina rybářů je v dnešní době závislá na komfortu a dostupnosti, my nikoliv, takže šance jsou velké.
Ale zpět k plánované akci.
Oproti zvyklostem na této vodě, plánuji rozdělit strategii krmení na dvě části. K jednomu prutu půjde pouze boilies, které lehce upravím a druhý zkusím rozjet partiklem. Vzhledem k velikosti přehrady je nutné ryby zaujmout a přibrzdit při jejich pohybu a právě partikl je schopný rozjet dobré místo během velmi krátké doby. Je mi jasné, že vzhledem k teplotě vody to bude o několika málo záběrech, jestli vůbec. Krmit budu tedy opatrně, přitvrdit mohu kdykoli.
Připravil jsem si tedy 17l kbelík se směsí kukuřice, pšenice, trochu řepky, neboť na ni je celkem brzo a tygřího ořechu. Tuto směs v různých poměrech připravuji vždy když zapojuji do hry semena, funguje dobře a takřka všude. Pokud je třeba obohacuji ji o různé atraktory a to jak tekuté tak částicové. Vše záleží na dané vodě, aktuální situaci a cílové rybě.
Konečně den D
Vstávání v 5 ráno není nic pro mě, ale jak jde o ryby, tak to jde skoro samo (lež 😉). Po chvilce doráží Michal a postupně skládáme věci do jeho dodávky, přesto, že jedeme pouze na tři dny, dodávka vypadá tak na čtrnáct, zdání však klame, velkou část tvoří dva čluny a motory. Když už chcete dobré místo musí být i minimálně dostupné, cesta na hotspot tedy loďmo.
Na místo dorážíme kolem půl sedmé a dle očekávání už příjezd k vodě vypadá opravdu jako o závodech, je mi jasné co bude následovat. Jezero je komplet v obležení, všude bivak na bivaku a místy i klasické stany, budeme doufat, že je naše místo volné.
Máme štěstí, komfort je pro většinu lidí opravdu primární a my můžeme naložit čluny a vyrazit. Samotné místo je, jak můžete sami posoudit, pastva pro oči. V tomto období je příroda opravdu nádherná. Po vylodění a připravě zázemí ihned vyrážím na vodu, směr je jasný, stará cesta. Vyrážím tedy rovnou s prutem, přesně vím kam. Po cestě si však všímám dvou věcí, které mě znepokojují, bivaku po své pravici na protějším břehu a hned na to žlutého plováku tak 300 m od něj.
Hotspot v troskách….
Stojím s člunem nad cestou, vpravo ode mě bivak a vlevo na konci cesty plovák, cesta je zabitá! Vyrážím za rybářem zjistit co a jak, prakticky nás odřízl od většiny možných míst. Po krátké komunikaci zjišťuji, že je tu již týden a pouze se utvrzuji, že opravdu táhne vlasce rovně po celé cestě až na její konec. Rybář mě ujišťuje, že má backleady a že když položím montáže na kraj tak se vejdeme. Prut tedy pokládám na okraj cesty i přes pocit marnosti a po cestě zpět přemýšlím nad alternativním místem. Bude to těžké, před námi je pouze beztvará hluboká vana.
Druhý prut mám v plánu umístit na lavici zhruba 60 m po své pravici, krom cesty je to jediná zvláštnost před námi. Od břehu se postupně táhne mělčina tak do 1 m, pak spadne do 2 m a postupně klesá do 3,5 m, následně opět skok až do 12 m. Past položím na druhý schod zhruba do 3 m. Na dně je směs písku a jemného jílu, místy pařezy a menší plochy z kamenů, plotny tak 1 m v průměru. Toto místo zkusím rozjet partiklem a uvidíme. Jeden prut je tedy na cestě s velmi smíšenými pocity a druhý pokládám na plochu s kameny, pěkně mezi pařezy. Pokládání montáže je v čisté vodě, nádhera. Celé místo jsem projel echolotem abych si označil hrany a pak vytyčený prostor celý ještě jednou projel s podvodním dalekohledem. Masakr, tohle mě vážně baví, člověk si takto může prohlédnout každý kamínek, každý klacík a mít vše pod kontrolou. Montáž ve třech metrech upravuji do posledního detailu a krmení, které následně na past sypu krásně a pomalu klesá kolem. Z prezentace nástrahy mám opravdu radost. Vše je připraveno a nyní už jen čekat.
Den se postupně krátí, občas něco drbne do montáže, ale nejspíš jen bílá ryba. Během celého dne sedím jak na trní a pozoruji hladinu, voda mlčí jen občas prorazí příbřežní partie lovící bolen.
První záběr přichází až v noci kolem jedenácté. Kapr je na pravý prut z mělčiny. Ryba podle drhnutí projela přes několik pařezů a nyní je na volné vodě. Boj není nijak dramatický, ale zadarmo to také není. Kapr hledá další možnost jak se zbavit montáže za hranou a v dalších zbytcích původního lesa. Po krátkém přetahování navádím rybu na mělčinu a podebírám. Kapřík má odhadem tak 5-6 kg při délce kolem 65cm, to co ztrácí na délce bezpečně dohání výškou a šířkou, nemá moc na výběr, jeho zdeformovaná páteř mu nedovoluje růst. Bez nějakého zdržování ho vracím vodě a ještě na chvilku nahazuji. Do půlnoci se už nic neděje, stahuji pruty a jdu spát.
Ráno mě budík probouzí ve 4 hod a já opět pouze nahazuji, oba pruty posílám na plotnu vpravo a jdu se dospat. Během spánku mě občas probudí pípnutí Delkimu, ale opět asi jen drobotina. Kolem šesté se opět probouzím a jedu na vodu, kontroluji prokrmené místo a zjišťuji, že komplet vyluxované, přidávám tedy další partikl a nově trochu potuněné boilies. Poslední dobou se mi celkem osvědčilo několik úprav. V tomto případě například boilie Pacific Tuna zalité Liquidem Tuna Extract a zasypané moučkou z ráčků.
Během dopoledne se nic neděje a to prakticky na žádném lovišti. Jedu se tedy trochu projet po vodě a zjišťuji, že většina ryb je ve sloupci a nebo u hladiny. Vracím se tedy na břeh a jeden z prutů stahuji.
Již několik let mám v plánu vyzkoušet montáž Zig Rig. V bagáži mám celou tu dobu vše potřebné, jediné co mě drží zpět je určitá nejistota, nějak to prostě necítím. No uvidíme, možná je nyní ten pravý čas.
Nejvíce ryb stojí podél hrany padající do největší hloubky, dle sonaru 12,6 m. Dělám tedy návazec lehce přes 11 m a pod háček, a nebo v tomto případě spíše nad háček, umisťuji oranžovou popku. Jedenáct metrů si tedy nahazovat netroufám a montáž zavážím, ani tak to není zrovna easy.
Montáž je na místě, uvidíme tedy jak bude chytlavá i v době rybí letargie.
Zig Rig je v akci přesně hodinu když přichází opatrný záběr. První ryba na Zig, mám radost. Pochyby ohledně této techniky jsou rázem pryč. Stahuji kapříka zhruba ze 100 m, jedná se sice o klasického násaďáka, ale udělal mi radost. Po puštění putuje Zig na stejné místo a opět se přesně po hodině opakuje stejný scénář. Další menší ryba. Takto to pokračuje až do večera, kdy záběry ustávají. Musím říci, že je tato metoda opravdu zábavná a účinná. Dokonce v jeden moment bych ji popsal i jako krajně adrenalinovou. Při jednom zavážení, když jsem nechával montáž klesnout na dno a následně kolem plovky udělal mrak z method mixu, proplouvalo kolem hejno kapříků a já v úplně průzračné vodě sledoval jak zastavují a nástrahu zkoumají. Jen nešetrným pohybem na lodi jsem je vyplašil, kdoví jestli bych zažil záběr v přímém přenosu, kdyby se tak nestalo? Napětí se dalo v tu chvíli krájet.
V době kdy ryby nebraly mě tato metoda a její účinnost nakoply a zlepšily náladu, ale stejně jako třeba i Chod Rig je více či méně účinná na menší ryby. Neříkám, že se nemůže splést i ryba větší, sám mám na Choda i kapry 15-16 kg, ale spočítám je na prstech jedné ruky, těch menších bych se nedopočítal. Vrátil jsem se tedy i druhým prutem na dno, dokrmil boilies a připravil se na noc. Pruty však až do půlnoci mlčely.
Trochu jsem před koncem doby lovu ještě polehával a budík si nařídil na 23:55 hod. Jakmile zazvonil, stáhl jsem pruty a 23:59 už zase ležel s budíkem na čtvrtou. A proč, že takto detailní časy? Přesně 9 min po půlnoci slyším z lesa šílený dusot, podobný už jsem zažil, jen ho doprovázelo chrochtání. Tentokrát to bylo bez chrochtání a s čelovkami a kolega bez papírů. Někdo si teď říká jestli nám pak stojí za to chytat po půlnoci, ironie však je, že jsme každý den stahovali poctivě, tentokrát si však Michal dal na čas a šel pruty vytáhnout těsně po půlnoci a stráž ho chytla s prutem v ruce, to už pak nikdo nevysvětlí.
Michal tedy dochytal.
Opět po velmi krátkém spánku ráno v rychlosti ještě zavážím, ale již tento počin nemá žádný význam a pomalu balíme a odjíždíme zpět k vozu. Nechci to tu zbytečně protahovat a i když je Michal ohleduplný, já musím být také.
Pár slov závěrem
První výpravu tohoto roku jsem si užil a náramně jsem si odpočinul. To je pro mě u vody to hlavní a doufám, že to máte alespoň z části podobně. Pak teprve je to koníček jaký má být, bez stresu. Je sice pravda, že jsem očekával trochu větší aktivitu a tajně doufal, že se splete i nějaký místní mohykán. Ale jak již bylo napsáno dříve, není to pro mě zas tak moc důležité. Vždy jde hlavně o příběh a zážitek. Velká ryba mi udělá radost stejně jako každému, ale když nepřijde, rozhodně mě to netrápí. Rybařina je pro mě souhrou několika faktorů, vždy jde o pocity a ty rozhodují o požitku.
Jen pro drobné doplnění, když jsme se vraceli zpět k autu, revír byl poloprázdný a na to, že byla sobota, balili skoro všichni. Hádejte proč?
Většina skončila bez papírů!
Sledujte nás na sociálních sítích
