Prašná cesta mi šustí pod koly a já se pomalu blížím ke své pozorovatelně. Kousek od vody zpomaluji, odkládám kolo a opatrně našlapuji posledních pět metrů před vodní hladinou.
Jsou tam!
Mám je jako na dlani a zkouším se dostat ještě blíž.
Srdce mi buší a dech se tají, tohle je pud lovce, škoda, že jsem tu bez prutu.
Stojím nenápadně na břehu řeky před travnatým porostem a přemýšlím jak se jim při další vycházce dostat na kobylku.
Každý den po práci jedu domů kolem řeky a pokaždé mi to nedá, je to jako magnet, přeci tu musí být ryby stejně jako všude. A dnes? Dnes jsem je našel.
Jeden kapr má tak 70-75 cm, druhý zhruba 55 cm. Nejsou to žádný obři i když ten větší na zdejší poměry již ano. Kaprů je tu jak šafránu a ryba nad 60 cm je zde snem většiny rybářů.

Po Anglicku
Objevit někde na úseku této řeky kapra přes 70 cm bylo pro mě vždy velkou výzvou, sem tam se tu ukáže nějaký drobek, násaďák co se svezl s větší vodou, ale to je vše. Samozřejmě by bylo snazší sbalit pruty a jet na pořádnou vodu s pořádnými kapry, ale tohle je jak magnet a ta jedna ryba…..sakra.
Teď už nemůžu jinak, tenhle kapr má svou hodnotu a doufám, že bude mít i svůj příběh, minimálně pro mě.
Několik dalších dní podnikám stejné manévry na kole jen namísto pouhého sledování vždy přihodím pár dobrot do travního porostu a před něj, ryba se již tak týden neukázala, ale jsem si jist, že tu někde je.
Ryba z proudu
Je sobota ráno a sluneční paprsky teprve obnažují hranici horizontu, obloha se barví do oranžova a já se podávám sledování této nádhery. Sedím na břehu řeky po boku staré břízy a pod nohami mi šumí drobný proud. Po týdnu drobného krmení jsem tu, sedím přímo naproti vodních trav a chystám si své pasti. Řeka je tu široká tak 5 – 6 metrů a z toho je polovina zarostlá. Hloubka okolo 80 cm a dno díky proudu tvrdé, písčité, kamenité.
Sedím na svém břehu a přemýšlím jak se dostat co nejlépe ke své rybě. Věřím, že tyto traviny jsou jí domovem, přeci jen je to nejbezpečnější schovka široko daleko a také úkryt před proudící vodou. Po důkladném zvážení putuje jedna montáž s menší plovkou do mezery v trávě a druhá na rozhraní proudu a travin. Ke každé montáži něco drobného k snědku a jdeme si užívat klid a ranní paprsky letního rána.
Slunce se toho dne postaralo o neskutečný dopoledne, cítím to i dnes po letech. Nebylo typické vedro a dusno, ale nádherný svěží den. Vybavím si každý okamžik, to napětí a očekávání. Dokonce i první záběr, který od trav přišel, jednalo se však pouze o jelce a mé snažení toho dne přišlo vniveč.
Prozatím.
Posedlost
Vědění, že na tomto potoku plave takovýto kapr je nesnesitelné, hlavně když ho ne a ne dostat. Možná jsem špatně vyhodnotil situaci, třeba sjíždí na noc na jez a sem k travinám doráží až v odpoledních hodinách. To bude ono! Určitě bude na klidné hlubší vodě, vždyť i tam jsou ostrůvky s trávou, tedy spíš menší drny čouhající z vody, ale i tak překážky. Další vycházky to zkusím trochu níže a uvidíme.
Čas běží jako voda a já stále jezdím z práce kolem řeky a po kaprech jak když se slehla zem, sem tam zde potkám nějakého rybáře tak zkouším získat více informací. Naštěstí o kaprech nikdo nic neví a většina jen chodí potrápit místní jelce. A já při občasných vycházkách stále trápím jen sebe.

Nadjezí
Dnešní ráno je o poznání chladnější, tráva již ráno křupe pod nohama a já si beru i menší brolly kde se schovám před chladem a případným větrem. Dnes se nacházím na klidnější vodě kousek nad jezem. Pevné dno se tu mění v bahnité a hloubka vody se zvedá tak na metr. Šířka toku je zde tak 8 metrů a sem tam z vody trčí trs trávy jak z květináče.
Chvilku uvažuji kam umístit své montáže a nakonec vyhrává příbřežní partie s tvrdým kamenitým dnem a pro druhý prut rozhraní kousek od břehu. Dalo by se říci, že dnes chytám přesně na druhém konci tohoto úseku, kapr se nemůže dostat přes bystřinu nad předchozím místem ani přes jez pode mnou. Po předchozích zkušenostech s jelci vyřazuji ze hry plovky a vše vsázím na oblíbeného Pacifika, sice je tato masovka láká také, ale nějak mu dnes věřím. Svítání je tu opět kouzelné jen slunce už nemá tolik síly, brzo přijde zima.

Je 7:30 a světlo je teprve něco přes půl hodiny. Sem tam slyším někde výše drobné šplouchnutí, ale obávám se, že to budou zase jen jelci. Zrovna když opět zvažuji správnost uložení svých pastí, dostávám razantní záběr na prut z přechodu mezi bahnem a kameny, bohužel je to zase jelec.
Opět se jedná o jediný záběr tohoto dne zbytek dopoledne jen mrznu a čekám.

Splněný sen
Od předchozí výpravy jsem tu byl ještě tak dvakrát možná třikrát a kromě jelců nepřišlo nic. Zkoušel jsem kombinace různých montáží a příchutí, ale tyhle malý bestie sežerou vše.
Pro dnešní lov zkusím něco speciálního, pod háček dám Live systém, ten by mohli jelci ignorovat. Zkusím jednoduchou montáž na panáčka. Háček a vlas zajistím pěnou a přidám PVA s peletkami stejné příchutě.
Nyní si říkáte a co je na tom speciálního? Odpověď je krmení v okolí nástrahy. Zkusím něco, co doufám jelce nepřiláká, drcené arašídy a ořechovou pastu. Nádherně a sladce to voní, dokonce natolik, že jsem se sám přistihl při touze to ochutnat. Umisťuji tedy opět pruty na pevné dno a rozhraní a přihazuji pár lopatek této dobroty. Dnes jsem dorazil k vodě ještě za úplné tmy a do svítání schází tak hodina. Opět sedím v brolly a neskutečně mrznu, ale alespoň tu nefouká. Podzim je krásný i nepříjemný zároveň, ráno mrzne, dny jsou pošmourné a hlavně krátké.
Voda dnes mlčí snad ještě více než kdy předtím, příroda se pomalu chystá na zimu a já stále pokouším své štěstí.
Štěstí, které se obrací v můj prospěch. Venku je stále ještě tma míchající se s hustou mlhou když vtom přichází razantní záběr. Záběr, který trvá pouze okamžik a ustává. Stejně však přiskakuji k prutům a prudce zdvihám ten, jenž byl přímo pod břehem.
Chvilku jsem zmatený zda jsem to neprošvihl, ale nakonec kapr rozhoduje a rozjíždí svůj boj o život. Vůbec netuším kam jede, co dělá, mlha a tma jde prosvítit jen stěží a něco je špatně.
Vlasec mi stále směřuje do jednoho místa u druhého břehu, ale kapr si stále bere přes brzdu.
Nakonec se mi ho daří zastavit a již při zdolávání cítím, že ho táhnu přes nějakou větev či podobně. Tím, že je to kapr, tím jsem si jist, ale jak velký to netuším.
Tah se zdá dobrý, ale ta větev nebo co to je zdání celkem zkresluje. Beru si postupně metr za metrem a náhle se vlasec uvolňuje.
No to snad ne, první kontakt s kaprem na této vodě a já o něj přicházím, namotávám vlasec, ale náhle vše začíná znovu. Povolení bylo pouze uvolnění z vázky a já nyní zdolávám kapra na volně vodě.
Stále nevím jak je velký, ale násaďák to rozhodně není.
Po chvilce ryba končí v mém podběráku a zhruba ve stejnou chvíli se rozednívá jako když někdo přepne vypínač.
Světla přibývá a já koukám do síťky podběráku jak zmrazený, to je on!
To je ten kapr!
Je to neuvěřitelné a já mám radost jako kdybych zrovna chytil svou životní rybu. Tohle dokáže kouzlo malé říčky.

Jsou chvíle, které se rybáři vryjí do paměti tak hluboko, že již nikdy nezmizí. Kapra nechávám v podběráku u břehu a čekám na východ slunce. Již ani nenahazuji, mám splněno.
Sedím a přemítám. Rekapituluji okamžiky od pozorování v trávě přes marné pokusy až k dnešní rybě. Tohle je okamžik pro který stojí zato žít. Nyní chápu rybáře, jenž se honí za přeludy. Někdy má přelud 20 kg a jindy s ohledem na okolnosti a prostředí může mít pouze pět, jako tento.
Kouzlo spočívá v tom, že je tu zřejmě jediný a také asi největší, a nebo ne, kdo ví co skrývá vodní hladina. Přeci jen jsem ho tu také viděl pouze jednou z nespočtu pozorování a vycházek. Třeba tu plave ještě mnohem větší ryba a třeba taky ne.
Příběh
Tento příběh je starý již více než devět let. Řeka na které jsem lovil se od té doby změnila k nepoznání a nyní je plná menších kapříků. Celý úsek byl vybagrován a zbaven všech porostů, okolo se rozmohla cyklostezka a kouzlo okamžiku je již pouze v mých myšlenkách.
Dnes, kdybych stále ještě jezdil okolo této řeky na kole tak bych nejspíš ani nepřibrzdil. Úsek je strohý a nezajímavý, jiný by nejspíš řekl „konečně čistý od bordelu a trav a plný ryb“. Za mě však mrtvý, bez kouzla a tajů.
V povídce jsem shrnul pouze tři návštěvy, ale vycházek jsem zde absolvoval nejméně deset, většinu neúspěšně a nebo s jelci na druhém konci.
Doufám, že ještě někdy najdu podobný sen, cestu a cíl.
Michal Jakoubek
Sledujte nás na sociálních sítích