Lov dravců v lednu?
To si z nás snad už dělá legraci?
Jak si tohle sakra může vůbec dovolit a ještě se tím chlubit?
No, myslím, že se držím ještě hodně při zemi, nemluvě o pestrosti slovníku většiny rybářů, jenž na tento příspěvek narazí. Mohu vás však uklidnit, na dravce sice opravdu došlo, ale opravdu ne cíleně. Rozhodně mě však úlovek celkem překvapil, ale k tomu se musíme teprve prokousat zbytkem příběhu, jenž začíná jedním pošmourným ránem jinak nezajímavé lednové soboty.
Zase ta Pálava
Před námi je poslední lednový víkend a já stále nemám kapra, již takový folklór každé nové sezóny. Sice zahájení již proběhlo, ale kapr je kapr a ten prostě nepřišel.
Jak tedy na ně?
Stojáky na Vysočině jsou pod ledem, na řece je problém ho chytit v produktivních měsících natož nyní a riskovat na vzdálených neznámých vodách se mi nechce.
Musíme tedy na jistotu a ta je jediná, před námi je Pálava.
Šance na ulovení kapra v tomto měsíci jsou tam nemalé a ještě se rybář dobře pobaví s tamními cejny. Leden jsme tam již trávili několikrát a to jak na D7 tak na řece Jihlavě, určitě si vzpomínáte na články „Namísto za kamny, za pruty“ a nebo „Starý mlýnský náhon“. Každopádně pátek před víkendem byl krásně slunečný a po měsíci v mrazech i celkem teplý. Na tento víkend dokonce hlásí 6 až 8°C, takže jedem.
Trochu mlha
Máme tu sobotní ráno a já vyrážím pro Michala, čeká nás cesta něco přes hodinu a půl a není tedy čas ztrácet čas. Po ránu je ještě celkem mlha a to mi již nyní napovídá, že cesta bude trvat ještě o něco déle. Po cestě ještě zastávka v rybářským potřebách pro živou nástrahu, doplnit naftu a tradá směr Znojmo a následně Pasohlávky.
Mlha, jenž jsem po výjezdu otypoval jako ranní, je po cestě hustější a hustější až se místy mění v neprůhlednou clonu. Tak tohle trochu mění výhledy, tohle se asi jen tak nerozplyne a tak trochu přestávám věřit i slibované teplotě neboť teploměr je stále jen na necelých dvou stupních. Naštěstí se mlha kousek od Pasohlávek rozpouští a po příjezdu k vodě tvoří již jen drobný opar v dáli. I když ono je to asi stejně jedno neboť D7 je komplet pod ledem a na našich vybraných místech nechytatelná.

Na místě ještě chvilku zvažujeme zda nepřejet na přítok, ale nakonec se rozhodujeme pro předem určený plán B a tím je řeka Jihlava. Řeka bude rozmrzlá na 100% a pokud nepůjde hlavní tok, tak se určitě přesuneme na jeden z náhonů.
Vyrážíme!
Čarování
Dorážíme na řeku Jihlavu, která je pod solidním tlakem, rybáři po obou březích po pár metrech a na vodě se houpe nespočet splávků, oproti zvyku je i celkem obsazen nedaleký náhon a vyvstává tedy otázka kam se začlenit. Naštěstí právě odchozí jeden z rybářů a my ho prakticky střídáme na fleku a k tomu celkem lukrativním. Uvolněné místo je přímo na soutoku náhonu a hlavního toku a my můžeme lovit jak na jednom tak druhém.
Z náhonu vytéká o něco teplejší zakalená voda a je zřejmé, že láká ryby z celého okolí, zároveň v místě kde se potkávají proudy vzniká celkem pěkný pomalý vracák.
Je tedy jasno, máme TOP flek a nyní už jen využít našich rybářských dovedností. Michal se rozhoduje pro vracák a plavanou a já jdu na hlavní tok tak 4 m pod místo kde se vody míchají.
Já oproti Michalovi volím feeder a jak tak koukám, tak jsem tu jediný, plavaná je tu nyní hlavní sportovní disciplínou. Nevadí, feeder je také dost jemný a určitě nebudu ve velké nevýhodě.
Pro lov si vybírám prut o délce 270 cm s odhozen 60 g, na navijáku mám 0.16 mm s nulovou průtažností a prvně testuji proud s 30 g zátěží a 1oz sklolaminátovou špičkou, tento setup, ale aktuální podmínky nedává a já nakonec končím na špičce stejné citlivosti, ale z Carbonu a závažím 50g. Jako nástrahu vybírám červy a vše i s krmením určeným pro řeku a zimní lov putuje tak 3 m pod můj břeh.

Prut ještě není ani připraven k akci a již mi tancuje špička jak blázen, já však neproměňuji ani jeden ze záběrů až z toho začínám být nešťastný. Do toho pozoruji na protějším břehu divadlo v podobě rybářské kontroly a několika rybářů, jenž u sebe nemají občanku. Hádky, nadávky a křik se stupňují div se všechno vzájemně nenahází do vody a končí to odchodem rybářů od vody v celkem nepříjemném rozpoložení. Stejně rozpoložený je i porybný, který už nepokračuje na kontrolu k nám a také raději odjíždí. No, ne všichni rybáři dnes mají relax den na břehu našich vod a již nyní je jasné, že si na některé novinky budeme hůře zvykat.
Každopádně zpět k rybám, již tu takto bojuji tak 30 min a nepomáhá nic, změna délky nebo průměru návazce ani velikosti háčků. Pravděpodobně mi ryby najíždějí do vlasce a nebo jen atakují krmítko. Zkouším tedy montáž posunout do klidnější zóny a jet dále, konečně se změna vyplácí a přichází první záběr. Ryba okamžitě zajíždí do středu řeky a solidně využívá proudu, můj prut spíše z kategorie light je ohnutý až k zápěstí a krásně tak kontruje vlasec bez průtahu. Souboj na poměry feederu trvá celkem dlouho a já vsázím vše na to, že je to první kapr a možná i lepší neboť vůbec neškube hlavou. Nakonec, ale přivádím k podběráku cejnka malého, který je asi tím největším exemplářem kterého jsem kdy viděl.

Rybu jsem neměřil ani nevážil, v této zimě je lepší ji co nejméně trápit, ale délka, výška i šířka jsou na tento druh masakr.
Posílám tedy sestavu zpět a rovnou ji tam i nechávám, chytám totiž těsně před hromadou větví a to se mi stává i osudným. Naštěstí se ve stejnou chvíli uvolňuje místo vedle Michala na náhonu přímo u vracáku kde loví a tam to bude pro můj cajk teprve to pravé ořechové.
Jinak. Za celou dobu co já bojuji z falešnými záběry a proudem tak Michal už má tak deset kapříků. Takže je jasné kde jsou a já rád opouštím proud.
Vracák a pruhovaná šelma
Po výměně místa měním i sestavu, nyní v této klidné časti připomínající spíše stoják nasadím do hry prut s odhozen 30 g a tou nejcitlivější špičkou co mám. Zároveň opouštím na chvilku červy a na scénu přichází sladká kukuřice. Tato ultra citlivá sestava mi prozradí každý pohyb kolem mé montáže. Změna místa je celkem fajn, falešné záběry jsou pryč a nyní přicházejí pouze ty ostré. První na sebe nenechává dlouho čekat a je tak trochu zvláštní. Několikrát se mi plynule ohne špička, následně se zachvěje skoro až rozvibruje a pak tah pomalu pokračuje v ohýbání jak ryba bez spěchu odjíždí. Přisekávám a užívám si i zvláštní souboj, který nevím kam zařadit, jasno mám až když hladinu kousek od břehu protne naježená hřbetní ploutev plná trnů.

Tak tohle je poprvé v životě co jsem chytil candáta na feeder a ještě na kukuřici a do třetice v lednu.
Samozřejmě se již pár candátu dříve spletlo, ale vždy to bylo tak v období května a povětšinou na plovoucí nástrahy.
Candát pěkně za hubu a zřejmě nejsem první neboť mu z jícnu kouká další návazec, jenž buď někdo ustřihl a nebo mu to candát upálil.
No pěkně mi to začíná, na seznamu již parádní skaláček a nyní céčko v zimním hávů, co přijde dál?
První kapr 2025
Po propuštění pruhovaného bojovníka posílám zpět do hry malou kukuřičku a začíná pořádné rodeo. V podběráku se mi střídá kapr za kaprem a to jak šupináči tak lysci, ale opravdu první byl krásně zlatý šupík.

Postupně střídám červy a kukuřici, obojí šlape velice dobře s tím, že kukuřice láká více kapry a na červy chodí i malý skaláčci, ale už jen standardní velikost. Do hry se na chvilku dostal i hnojáček, ale ten ryby vůbec nezajímal. Ani nevím jak dlouho jsme takto lovili, dvě hodiny, možná déle, ale nakonec se i takto produktivní rybolov omrzí a také nás čeká celkem dlouhá cesta domů.

Takže pomalu sbalit a již tu čeká další rybář na střídání. Každý si chce užít to své zahájení, svůj zimní lov. Co jsem tak sledoval, tak jsem tu byl dnes opravdu jediný na feeder, vše pouze plavaná.
Zhodnocení
Cesta domů byla znovu dlouhá a trnitá. Kousek od Pálavských jezer se opět vše vnořilo do mlhy, která místy tak zhoustla, že jsme museli jet krokem. Do toho přicházející tma a já přijel domů po více jak dvou hodinách jízdy úplně grogy. Když nyní zpětně zhodnotím tento den a lov, tak nějak zjišťuji, že mi to nedalo to co bych čekal. Množství rybářů a snadnost úlovků mi nějak zkazily požitek. Tenkrát když jsme toto místo objevili úplně náhodou, tak to bylo super, dnes mi to přišlo jako lov v plné kádi ryb kde se jen střídají rybáři na svůj vyměřený čas. Věřím, že mnoho z vás by to stále lákalo, ono najít v zimě podobnou lokalitu není snadné a je velmi jednoduché končit někde s nulou, ale já už tuto kapitulu uzavírám a na příští start sezony hledám něco nového. Něco, kde bude klid a rybu si budu muset více zasloužit. Pak teprve to bude mít své kouzlo, svůj příběh, svou hodnotu.
Michal Jakoubek
Sledujte nás na sociálních sítích