Každý z nás má nějaké sny, nějaké idey toho jak by například mohl odstartovat novou sezónu.

Pro někoho je to rybolov v těchto mrazivých dnech a pro jiného až když se vše začíná zelenat. Někdo se vidí s obřím kaprem na břehu nějaké panenské vody, někdo dá za vděk prvním menším rybkám pěkně najemno.

A JAK TO MÁM JÁ?

Mé sny jsou skromné a veliké zároveň, realistické i bláhové, možná se nejlépe dají shrnout do dvou prolínajících se cest.

Obě začínají stejně, liší se jen v cíli.

Představte si dokonalou zimu, tu nejhezčí co jste kdy zažili.

Já vidím čerstvě napadaný sníh, vše krom vodní hladiny je skryto pod touto bílou nádherou.

Přicházím k řece, která si stále zachovává přírodní ráz, žádná regulace, žádné zásahy civilizace.

Všude kolem se rozprostírá dokonalé ticho, které krok za krokem protíná zvuk křupajícího sněhu, občas zahlédnete ze stromu na strom přelétat drobné ptáky, ale jinak hrobové ticho.

Sníh sice křupe, ale teplota je jen lehce pod bodem mrazu, dalo by se říci, že je až příjemná a svěží.

Přicházíte k této nádherné řece kde před vámi ještě nikdo nebyl, nebo alespoň ne v předchozích pár dnech neboť jediné stopy, jediná cesta k vodě je ta vaše a ta za vámi.

Přicházíte až k této vodní nádheře a i přes veškerou snahu omezit hluk je zvuk chůze ve sněhu tak hlasitý, že pár metrů od vás plašíte jednoho z nejkrásnějších ptáků zimy. Ladným pohybem obrovských křídel se k nebi zvedá volavka bílá, její sněhové zbarvení se v celé té nádheře úplně ztrácí a nebýt dokonale modrého nebe tak se tak i stane. Naopak kontrast, který pták na obloze vytvoří je rájem pro oči i duši.

Takto si dokážu představit dokonalý den pro start sezóny a víte co? Já ho zažil.

Na svou první výpravu roku 2021 jsem se vydal na nedalekou, malebnou říčku.

Z počátku tohoto týdne napadl první sníh této zimy a já se snad každý den modlil ať vydrží až do víkendu a měl jsem štěstí. Teplota těsně pod bodem mrazu, veškerá sněhová pokrývka absolutně neporušena, každá větvička stromu pokryta bílou nádherou, pouze říčka se chová jako by se jí to netýkalo.

Lov kapra na řece v lednu

Postupně se usazuji na břehu a chystám první strategii této sezóny. Na tomto místě jsem již párkrát rybařil a zhruba si i pamatuji profil dna, jenže něco jiného je tu chytat na jaře a něco jiného nyní. Rozhodl jsem se pro hodně jemné a krátké montáže, obě vážu ze šňůrky Multi-Strand 15lb od firmy Kryston. Pro toho kdo tuto zvláštnost nezná jen řeknu, že se jedná o šňůrku z nespletených mikrovláken jenž se přizpůsobují svému okolí a pro rybu se stává sestava neviditelnou, je až neuvěřitelně jemná a lehká.

Jako háček si volím dva typy a to Kurv Shank vel.8 a Wide Gape Beaked vel.6.

Na první umisťuji jednu dumblesku Live systému a na druhý Equinox, k obojímu malé PVA s metodmixem stejných příchutí. Jeden prut posílám pod hranu lavice jenž tu tvoří přítok malého potůčku a druhý prut do koryta. 

Usedám do křesla a užívám si tu neskutečnu nádheru.

Připadám si tu jak na nějaké exkurzi, cítím jen ten klid a snažím se nasát veškerou krásu a atmosféru kolem sebe. Vše je tak dokonalé, že vůbec nevnímám své pruty a jen občas když poskočí signalizátor a ozve se příposlech, jen na ten malý zlomek času se vracím zpět.

Oči mi stále pátrají po vodní hladině a neustále sjíždí i na celé široké okolí.

Sleduji každý pohyb, každého drobného ptáčka a proklínám se, že jsem si nevzal dalekohled.

Občas jak po pomyslné vodní dálnici, a nebo spíše lehce nad ní, prolétne několik divokých kachen a občas se pro změnu přidá volavka popelavá, jedna dokonce usedá jen pár metrů po mé levici, kde si zrovna v padlém stromu jehož koruna zasahuje do vody, hraje celá rodinka ondater.

Strom padlý do vody, zima 2021

Dokonalou idylku zakončuje nádherný ledňáček, který prolétá na své cestě za potravou.

Když se vrátím ke své ideální vysněné představě, tak už mi chybí jen nepřetržitý zvuk mého Delkimu a k tomu náležitý souboj. Po souboji ten dokonalý pocit jenž zná snad každý rybář, pocit který je zvěčněn na snímku s nádherně zbarveným a silným šupináčem. Snímek kde rám obrázku tvoří již léta prohnutý strom z něhož vertikálně roste větev za větví a dotváří dokonalé zátiší.

Kapr na sněhu je už po několik let mým každoročním přáním, nevím proč si představuji právě šupináče, ale prostě to tak je. Vím, že tu určitě pár takových ryb plave, ale jsou prakticky neulovitelné, byl by to zázrak i v sezóně.

Sedím tedy u svých prutů a dále se kochám krajinou, popíjím horký čaj z termosky jenž mi připravila žena a užívám života. Lehce po poledni se pípance začínají zintenzivňovat, nebo spíše intervaly mezi nimi zkracovat. Tyhle potahy rozhodně nejsou od mé cílové ryby, vypadá to na nějakou drobotinu a nebo jelce. Kolem jedné hodiny se také mé tušení potvrdí. 

Ostré zaškubání za špičku a padák, tohle je typický záběr od jelce. Zvedám prut, ale již vím, že je bez ryby.

Obratem posílám celou sestavu zpět na stejné místo a uvidíme jak se to bude vyvíjet dále.

Plánuji tu vydržet alespoň do tří, zima se již začíná projevovat a nerad bych si hned první akci odmarodil. 

Do konce lovu ještě přichází pár potahů, ale nic co by stálo za řeč. První výpravu tohoto roku tedy ukončuji neúspěšně. U vody jsem strávil bez mála šest hodin a odpočinul si snad více než přes celé svátky a viděl víc než bych si kdy dokázal představit.

I přes teploty a počasí, které venku vládne je všude dosti živo, množství malých i velkých ptáků, nemluvě o vodních savcích, někdy se jen stačí zastavit, být potichu a sledovat.

MOC JSEM SI PŘÁL ZAČÍT LETOS S RYBOU, ALE PŘÍRODA MI UKÁZALA, ŽE DOKONALÉ TO MŮŽE BÝT I BEZ NÍ.

Tohle byla moje první výprava roku 2021, první výprava prvního týdne v prvním měsíci sezóny.

Stejně jako před dvěma lety jsem letos odstartoval roční výzvou chytit každý kalendářní měsíc alespoň jednoho kapra. Je pravda, že v roce 2019 to skončilo lehce fiaskem neboť hned po první výpravě mi zamrzli všechny dostupné revíry a takto se to drželo i během února, výzva tedy skončila hned poté co začala. Nevím zda to letos vyjde, ale určitě vám mohu slíbit, že pro to udělám maximum, přeci jen je to teprve první víkend.

Doufám, že se vám tento příspěvek líbil a to i přesto, že nebyl plný záběrů, ryb a jiných akcí. Věřím, že většina z vás již zjistila, že o tom rybařina opravdu není, nebo alespoň ne rybařina, kterou žiji já. 

A jaké, že jsou ty dva cíle o nichž jsem mluvil na začátku? První již znáte, krásný do oranžova zbarvený šupináč přes 10 kg. Druhý méně troufalý cíl je prostě kapr na sněhu, v tomto čase je každá ryba cenná a jak jsem již zmínil mnohokrát, nejde o velikost, ale o příběh.

Zátiší jako stvořené pro fotografii s rybou

Samozřejmě stejně jako vždy budu rád za vaše postřehy a názory. Pokud se vám mé příspěvky líbí pošlete je dále, sdílejte na sociálních sítích, prostě vše co vás napadne a já se zatím budu těšit u dalšího článku.

Za carpblogger.cz

Michal Jakoubek

Sledujte nás na sociálních sítích