Big Carp CUP Kamenice 2019

Sedím doma u krbu a tupě zírám na hořící kus dřeva, jsem totálně vyřízenej. Právě jsem se vrátil z rybářských závodů Big Carp CUP Kamenice, kterých se účastním již druhým rokem. Postupně si v hlavě přehrávám dění z předchozích tří dnů a snažím se to vstřebat.  

Stálo to za to a to do poslední minuty!

Vyrovnaný závod plný zvratů a překvapení, prostě masakr.

Pro samotný příběh se však musíme lehce vrátit v čase.

Je únor 2019 a mě píše kamarád Michal jestli chci jet letos opět na závody v Kamenici. Těchto závodů jsem se účastnil již loni a vzhledem k partě lidí, kteří akci pořádají a závodníkům jenž jsou stálicemi od prvního ročníku, neváhám a potvrzuji.

Parta lidí, která se tu schází a přátelská atmosféra, která na závodech panuje, je na dnešní dobu značně neobvyklá, žádná zášť, hamižnost a jiné věci, kterých je všude kolem nás přebytek.

Tento závod je spíše setkáním několika stejně postižených bláznů, kteří si svůj koníček dokáží užít, pobavit se a k tomu si zdravě zasoutěžit.

Toť důvod proč bez váhání vyrážím znovu a pokud budu opět přizván tak nezaváhám ani na nadcházející ročníky.

Takže zpět z odbočky.

Potvrdil jsem tedy účast a čekal na upřesnění termínu.

Ten byl letos potvrzen na 17.-19.5.2019, oproti loňsku je posunut o dva týdny.

Loňský ročník proběhl 4.-6.5. a odvezl jsem si z něj čtvrté místo. Vzhledem ke zkušenostem, které jsem tam získal, již vím jaké místo bych si chtěl vylosovat a na co si dát pozor.

Jenže ten letošní ročník byl v mnoha ohledech úplně jiný a již od začátku nic nevycházelo jak by si člověk přál, ale k tomu se dostaneme.

Zhruba měsíc před závodem jsem již měl v hlavě taktiku a rozhodl se zkusit i pár nových věcí. Z minulého závodu vím, že je lepší se vyhnou peletám a možná i většímu krmení boiliesem, neboť v nádrži na které se akce pořádá plave sedm nenasytných jeseterů kvůli kterým jsem musel předchozí závod opustit své hotspoty a přestat úplně krmit. Už ani nevím kolik jsem jich chytil a dokonce kolikrát některé opakovaně.

Takže letos jsem naplánoval směs vařeného partiklu a to v poměru 45% vařená pšenice, 45% vařená řepka, 10% vařená kukuřice, polovinu kukuřice jsem ještě nadrtil a přidal hrst fermentovaného tygřího ořechu, který jsem také nadrtil, to vše ještě ochucené chilli.

Vnadění je jasné a teď co nástrahy?

Před rokem se mi celkem osvědčily plovoucí nástrahy a stejně tak jako všude  a vždy “Pacific Tuna”. 

Zásoby jsou již značně omezeny, musím tedy ještě rychle doplnit.

Postupně procházím jeden anglický e-shop za druhým a hledám kde seženu vše co potřebuji najednou.

Potřebuji jak boilie, tak pastu, PVA mix, Glugged Hookbaits, nové plovky a rád bych zkusil ještě nové liquidy. Hodně mě zaujali Hot Chorizo Extract a Amino Blend 365, k tomu potřebuji doplnit materiál na koncové montáže a hlavně vše rychle objednat ať zásilka dorazí včas.

Možná se ptáte proč objednávat CC Moore z Anglie, odpověď je jednoduchá u nás seženete tak 40% jejich produkce a ještě nejspíš nedorazí v originálním balení, ale to tu nechci rozebírat.

Zhruba po týdnu mi doráží mail, že je zásilka již na cestě, super vše klape a ještě stihnu vyzkoušet na výpravě dva týdny před samotným závodem.

Jen kdyby věci šli vždy tak snadno. 

Po pár dnech mi přišel mail, že si přepravci předali zásilku na hranicích a hned druhý den další email, že posílají zásilku z důvodu poškození zpět, to není dobrý.

Obratem kontaktuji dopravce, který mi sděluje, že mi nic nesdělí, že z jejich strany není co řešit, že vyplnili protokol o poškození a zásilku poslali zpět prodejci.

Čekám tedy pár dní a nic, kontaktuji tedy prodejce, který je náramně překvapen a vůbec mi nevěří.

Zasílám tedy email od přepravce a čekám, pár dní nic a pak reakce, že až dorazí zásilka zpět tak začnou řešit. Super, co teď? Týden do závodu a já nemám na co chytat. Rychle tedy objednávám z českého shopu co je tu skladem, takže jen boilie, naštěstí Glugged Hookbaits, plovky a Hot Chorizo, o ostatním si můžu nechat jen zdát.

Jen tak pro doplnění, tento článek píši více jak měsíc po objednávce a stále nemám ani peníze, ani zboží a obchod mi tvrdí, že o poškozené zásilce stále neví a bere ji jako doručenou.

Jak jsem již zmínil, zbývá týden do závodů a aby nebylo problémů málo, začínám se cítit nějak divně a rychle se to horší. Navštěvuji tedy lékaře a odcházím s antibiotiky, opět musím podotknou, super!

Snažím se tedy co nejvíce šetřit a do pátečního startu dát do kupy.

Během toho odpočinku a dávání do kupy, připravuji on-line přenos na webu a zároveň lehce upravuji funkcionality webu, alespoň je na to čas. 

Možná se teď někdo pozastavil nad on-line přenosem.

Jedná se spíše o přenos formou chatu a beru to jako pilotní projekt pro nadcházející události a akce, pokud někoho zajímá jak vše probíhalo tak na odkazu ZDE. Psaná forma je v pohodě, ještě musím nějak promyslet přidávání fotografií a provázání se sociálními sítěmi.

Pokud má někdo z vás zkušenosti a nevadí mu se o ně podělit, budu rád za pomoc, můžete do komentáře pod článek a nebo na email, předem děkuji.

Zpět k průběhu.

Máme tu středu, dva dny do závodu, namáčím partikl na zítřejší přípravu a jedu vyzvednou nástrahy, které mi dorazily. 

Čtvrtek tedy trávím vařením návnady a balením, cítím se celkem fajn a přemýšlím jestli jsem jen neměl chvilku počkat než do sebe cpát antibiotika, ale to už je teď jedno.

Přichází pátek.

Nosím věci do auta a postupně ho plním, při této zátěži cítím, že nejsem vůbec ready, začínám mít z průběhu lehce obavy, počasí není nic moc a pokud se chci umístit, budu muset celkem makat.

Jedna věc kterou jsem opomněl, jedná se o 48 hodinový závod týmů a já jezdím sám.

Důvod je jednoduchý, malá voda a pouze dva pruty.

Na místo dorážím 45 min před losováním, postupně se se všemi přivítám a vzhledem k tomu, že všichni přijeli dříve jdeme rovnou na los.

Losování probíhá dle pořadí přihlášení do soutěže, mám číslo osm, jsem nervozní jak blázen.

Přesně vím co chci 9, 10, 1, 2 a nebo možná ještě 11, jsou to TOP fleky a věřím, že by mě bedna neminula. Dostávám se tedy k losu, chvilka napětí a vytáhl jsem si č.4, sakra, opět už po sto padesáté, sakra.

Tohle není dobrej flek, ale co teď, jdu se přichystat na start, který začne v 17 hod.

Stavím brolly a připravuji vše potřebné, celou dobu pozoruji vodu, nikde nic.

Fouká a je zima, mám před sebou jen pár metrů široký úsek a k druhému břehu cca 90 m, prakticky nejdelší flek na házení.

Profil dna od břehu postupně klesá do koryta, které má kolem dvou metrů a zvedá se zpět pod stromy na druhé straně.

Moje startovací taktika sází na Chod Rig a žlutou NS1+, druhý prut Glugged Hookbaits Pacific Tuna v pastě a s malým PVA, které plním peletkami stejné příchutě.

Chod Rig letí k protějšímu břehu pod stromy a druhý do koryta tak 3/4 délky od břehu.

Původní záměr vnadění, byl vždy tak tři malé rakety partiklu přímo k nástraze, ale podmínky mi to nedovolují, fouká jako blázen a já místo bodového přesného krmení krmím snad půl sektoru. 

Závod je rozjetý něco přes hodinu a už mám zprávu, že z protější strany z mělčiny přišla první ryba, moc mě to nepřekvapilo, jsou to top fleky a vždy se tam daří.

Pořád sedím a pozoruji vodu, nejen svůj sektor, ale celou plochu, nikde ani náznak kapří přítomnosti, nikde ani ťuk.

Blíží se devátá hodina večerní, nikde žádná akce, trochu dokrmuji a připravuji další montáže, na večer plánuji nechat Pacific Tuna a přidám malý kousek plovky a na druhý jsem si připravil Equinox 15 mm v liquidu Hot Chorizo. Fouká teď trochu méně a daří se mi pruty umístit na svá místa, Pacific Tuna šel 65 m od břehu a Equinox s Chorizem 40 m, na začátek koryta. Vzdálenosti nestřílím od boku, kvůli přesnému krmení a držení opakovatelnosti používám Distance Stick a klipuji vlasec.

Je jedenáct večer, na naší straně nádrže ani ťuk, neviděl jsem ani neslyšel jedinou rybu, na druhé straně je hlášen další kapr.

Jdu se prospat, zítra se do toho obuju.

Usínám chvilku před půlnocí, ale ne na dlouho, ani ne po půl hodině mě budí pomalá jízda.

Soupeř si bere nekompromisně metr po metru, jedná se o těžkou rybu.

Tahám ji od jedné hranice sektoru k druhé a souboj je opravdu silový, silový s hořkým koncem, po 15 minutách podebírám jesetera, nevím jak je velký a těžký, ale sotva ho nesu na podložku a ta je mu taky malá.

Souboj to nebyl špatný, ale tahle ryba mi body nedá a celkově tyhle ještěrky nemám rád.

Ráno se budím kolem šesté a ihned měním nástrahy a posílám včetně krmení zpět. Dle informací které se ke mě dostávají jsou na břehu již čtyři ryby, aktivita je tentokrát opravdu slabá.

Udělám si něco k snědku a jdu makat. Na rybách již několik let snídám to samé a vždy se na to těším už z domu “míchaná vejce na slanině” prostě luxus, k tomu samozřejmě silná Arabica.

Po snídaní se rozhoduji pro změnu lovných míst a úpravu montáží. Zkracuji návazce na 15 cm a zmenšuji háčky, veškeré blbosti navíc jdou pryč a zůstává jednoduchá klasická montáž ze ztužené šňůrky. Na jednu jsem použil Fox Camotex Stiff a háček Curve Shank, nad druhou Fox Coretex Matt a můj oblíbený Wide Gape Straight. Jednu montáž posouvám na 90 m a druhou na 75-80 m, ve zkratce, jedna letí ani ne metr pod břeh a druhá kousek od.

Stále fouká a nahazování ani krmení není zrovna easy, několik kolegů se chodí koukat jak je možný, že dokážu poslat montáže tak daleko. Hned vysvětlím, vždy a všude chytám pouze na pruty o délce 10 ft a těch 90 m s PVA je celkem na krev, ale už to mám asi za těch pár let v ruce.

Je po 14 hod, na břeh se již podívalo šest kaprů a body už mají čtyři týmy.

Na naší straně místo 1 a 2, jak vidíte, TOP fleky jsou jasný.

Celé odpoledne se již nic neděje, všichni zkouší co se dá, ale ryby nespolupracují.

Za mnou přišla na návštěvu manželka a dělala mi příjemnou společnost skoro celé odpoledne, dává mi podporu, kterou si snad ani nezasloužím a věří ve mě možná víc než já sám.

K večeru by se měl uklidnit vítr a zůstat teplota 9-10°C, pokud to vyjde, mohlo by se to zlomit.

Začíná se stmívat a nebe hraje barvami, když se otočím na druhou stranu všimnu si plného měsíce, že by byl dnes úplněk? Opravdu ano, když to probíráme s ostatními tak jsou reakce povětšinou negativní, moc lidí nemá dobré zkušenosti s lovem za úplňku, já však věřím, že tohle je ta změna, která měla přijít.

Den se pomalu mění v noc a mé předpovědi se začínají plnit, na několika místech se začínají ukazovat ryby, hlavně na středu nádrže v zakázané zóně a také na konci sektoru č.2, postupně i v sektoru č.3 a v mém přímo u břehu nad montážemi. Záběr však nepřichází a nepřichází, měním nástrahy, dokrmuji a jdu spát. Dá se říci, že prakticky ve stejný čas jako včera opět přichází jízda.

Ryba letí přes brzdu jak střelená a jde rovnou k hladině až ji rozrazí, “opět jeseter”, jsem znechucený a zklamaný. Když však rybu přitáhnu do světla čelovky, srdce se mi rozbuší, je to kapr. Podebírám rybu a volám rozhodčího, po zvážení a odečtení tašky se fotografuji s kapříkem 6,95 kg.

Žádný velikán, ale mám z něj opravdu radost a to nejen kvůli bodům. Kapřík přišel na jednu kuličku Equinox s Hot Chorizem a háček seděl dokonale, mám vážně radost. Ulehám zpět do spacáku, ale jsem moc rozrušený a nemůžu usnout, usínám až k ránu a snad za dvě hodiny už vstávám. Ráno zjišťuji, že moje noční i když malá ryba mě poslala na 3.místo. Hned ráno mě však kluci z jedničky posílají na příčku č.4. Ryby se vůbec nechytají, jestli to bude takto pokračovat tak jedu domu zase s bramborovou medailí.

Tak to tedy ne, začínám řádně makat, rozjíždím opět místo krmením a daří se mi krásně bodově. Montáže letí zpět na svá místa a na obou je Equinox s Hot Chorizo, na jednom je singl kulička na dno a na druhém ořezaná kostička ze žluté NS1+.

Z ničeho nic se všude začínají tahat kapři, skoro každý tým se teď dostal alespoň na jednu rybu a já se propadám někam ani nevím kam, tak tohle je špatný.

Náhle mi jednou pípne příposlech a mlčí, koukám na prut a lehce se začíná chvět špička.

Zvedám prut a hned poznávám kapra, ale taky cítím, že je to nějaký dorostenec. Ryba jde z vody celkem rychle, váha se zatavuje na 4,58 kg a vzal si nástrahu s plovkou. 

Je 11 hod a do konce již zbývá pouze šest, začíná se tu šíleně míchat pořadí, už ani nevím kdo co má a jaké jsou průběžné výsledky, měl bych být asi čtvrtý. 

Na nějakou dobu se vše uklidňuje, je jedna hodina a do konce zbývají čtyři hodiny.

Náhle mi opět popípne levý prut a nic, znova pípne a nic, náhle lehce popadne bobin, ale to už držím prut v ruce a cítím silný rozvážný tah.

Ryba se mi drží u dna a pomalu mi ujíždí do vedlejšího sektoru, postupně se dostává až na místo č.2.

Souboj je opravdu napínavý a ryba má stále mnoho sil. Konečně je tak 10 m od břehu, je to šupík kolem 15 kg, nejen, že mě tahle ryba posune na první příčku, ale ještě je to největší ryba závodu, teď jsem teprve pořádně nervozní.

To co se odehrálo dále snad ani nechci psát.

Sešlo se hned několik věcí, které změnili vše.

Ryba mi zajela až do sektoru číslo dvě, nevzal jsem si svůj dlouhý podběrák, slečna z vedlejšího týmu se mi rozhodla rybu podebrat a to já si nikdy nenechávám. Vzala tedy podběrák co ležel v sektoru, ten měl sotva dva metry a bohužel zaváhala v podebrání. V tu chvíli vyskočila montáž z kapří tlamy a mě se zhroutil celý svět, zničený jsem šel zpět na své místo a proklínal se. 

Neuplynulo ani 30 min a přechytali mě další dva týmy, už nemůže být hůř. 

Z místa č.8 se ulovila ryba kolem 22 kg, pro číslo osm je to třetí ryba, osmička bere první místo a ještě rybu závodu.

Na jednu stranu jsem zničený ze ztráty mé ryby, na druhou stranu jsem rád za úspěch osmičky.

Na tomto místě sedí právě kamarád Michal se kterým jsem se na závodech domlouval a se kterým i mimo závady jezdím na takřka všechny rybářské výpravy.

Michal maká od první minuty, hlavně maká několikanásobně víc než ostatní týmy.

Několikrát změnil taktiku a i během noci bylo slyšet, že nespí a krmí. Jestli to někomu přeji tak jemu, tento úspěch je zasloužený a vydřený.

Jsou dvě odpoledne a mě opět dorazila podpora v podobě manželky, udělali jsem si spolu oběd a žena mě stále ujišťuje, že to ještě přijde, že se to otočí. Na to už jsem moc skeptický, rybí aktivita utichla u pruty opět všude mlčí. Točím teď montáže po hodině a doufám, krátká doba mezi výměnou montáží je cílená, všechny ryb přišli jak mě tak Michalovi do hodiny po náhozu. Ryby se zřejmě ještě moc nekrmí a jen občas zobnou atraktivní sousto. Aktivita úplně utichá a já naposledy přehazuji v 15 hod.

Pruty jsou teď ve vodě už jen z povinnosti, cítím hořkost osobní prohry.

V 16 hod začínám balit a v 16:30 už jsou na břehu pouze pruty a podběrák. 

Zbývá 20 min do konce a já jsem snad sedmý nebo kolikátý.

Náhle mi však opět jednou pípne levý prut, je 18 min do konce, pár vteřin nic a znovu, tohle už znám, ihned zvedám prut a netuším co se děje!

Špička je ohnutá, ale na druhé straně žádný pohyb, zřejmě visím, zkusím se do prutu opřít a montáž uvolnit, náhle se vlasec lehce uvolní a něco popotáhnu tak o metr.

Nejspíš větev, znovu zaberu a znovu popotáhnu, najednou se však břemeno začíná pozvolna pohybovat, jede opravdu pomalu a drží se dna. Jede nekompromisně a nedá mi ani kousek vlasce, za každý metr, který si vezmu vracím rybě hned dva. Začínají se ozývat názory, že jde asi o sumce, sám tomu začínám věřit.

Konečně se mi podaří rybu dostat na dohled, je to kapr, zhruba stejná ryba jako ta o kterou jsem přišel. Celý se klepu v návalu adrenalinu, všichni stojí kolem a jsou napnuti stejně jako já. Do konce je zbývá 9 min. Na chvilku mám pocit, že i ptáci přestali zpívat, atmosféra se dá krájet. Jestli tuhle rybu dám, tak pěkně zamíchám celým pořadím a to přímo v závěru. Tentokrát se použije můj podběrák a rybu mi podebere má žena, která již má s mým stylem praxi. 

Jsem úplně v pr…., celý se klepu a nervy mám na dranc. 

Tak takovýto závěr jsem nečekal, nejspíš ani nikdo další.

Pořád se nedokážu uklidnit, radost je neskutečná.

Kuriózní je i samotné vážení a zajištění ryby, nikdo nečekal rybu takhle ve finále a všichni už mají uklizené podložky, samozřejmě včetně mě. Kluci/rozhodčí to vyřešili dokonale, každý drží jednu část vážícího saku a ryba se k zemi ani nepřiblíží.

Šupík má krásných 13,98 kg, ale bojoval jak 20 kg.

Rozvážná, klidná a silná ryba, nádhera.

Na focení jsem tedy musel do vody.

Vzhledem k hloubce ke kolenům mám z focením lehce problémy, musím udržet rybu a ještě suchý zadek a to vše bez vyrovnaného těžiště.

Rybu jsem samozřejmě nakonec udržel, to druhé ne.🤷🏻‍♂️

Závod je tedy u konce a jestli dobře počítám, tak jsem opět čtvrtý.

Dobaluji pruty a jdeme s manželkou na vyhlášení.

Dle očekávaní první místo obsazuje Michal s místem č.8, na druhém místě je Milan a Pavel z místa č.2 a k mému velkému překvapení jsem třetí na bedně já.

Za celou dobu co jsem jezdil po různých závodech jsem nezažil tolik zvratů, klacků pod nohama a překvapení jako na tomto závodě a během chystání se na něj, ale musím říci, že mě vážně bavil. Ryb se nachytalo opravdu málo, ale zato to bylo opravdu napínavé a to až do samotného konce.

Dokonce i teď když den po závodech píšu tento článek mi zase buší srdce jak o závod.

Zažil jsem momenty, které jen tak nezmizí a budu si je pamatovat už napořád.

Tohle je v krátkosti příběh z Big Carp CUP Kamenice 2019 a já se bude těšit u nějakého dalšího rybářského dobrodružství.

Pokud se vám článek líbil a nebo naopak k němu máte nějaké připomínky, budu rád za vaše reakce níže do komentáře. 

Za případné sdílení, například na sociální síti předem děkuji.

Za carpblogger.cz

Michal Jakoubek

Sledujte nás na sociálních sítích