Bae a poslední mohykán

Původně jsem dnes na ryby ani nechtěl, venku je příšerně a někde se pařit, ne díky. Nakonec jsem však částečně donucen manželkou a dvěmi smutnými kukadly. Jsou to zhruba tři měsíce co se naše smečka rozrostla o dalšího člena a stejně tak mi přibyl parťák na ryby. Jenže tenhle parťák se musí teprve vše učit a tudíž náš společný rybolov je spíše o hlídání a neustále pozornosti. Tak či tak, tímto si hold projít musíme a vzhledem k tomu, že hodláme jezdit všude spolu, trénink musí začít. Ryby jdou tedy dnes na druhou kolej a novej zabiják jménem Bae jde ven.

Pro dnešní lov si tedy vybírám místo co nejodlehlejší od lidí a vyrážíme. Zmiňovaný zabiják jménem Babyeje fenka Amerického Stafordšírského Teriéra a i přes fakt, že ji ještě není ani pět měsíců už má 19 kg. Není to tedy štěně do kabelky a já musím podřídit celý rybolov i výběr místa ji.

Po necelé hodině dorážíme k vodě, na pro mě již dobře známé místo. Stále se samozřejmě držíme řeky Jihlavy a stále jdeme po místních mohykánech. Místo na které však přijíždíme je spíše o sladění koníčku a našeho mrňouse. Místo je ideální pro parking dodávky až za zády a chytání přímo z ní. Úsek je tu absolutně nádherný, ale moc ryb tu neplave. Rybářský svaz zde vůbec nevysazuje a ani bohužel několik úseků nad. Na druhou stranu je alespoň klid od rybářů a když už tu někdy na někoho narazím tak je to jen blázen jako já co doufá a sní o zapomenuté rybě.

Vybaluji tedy věci a připravuji již tradičně Pacific Tuna a Live System. Dříve jsem tu odchytal množství vycházek a to i přes noc, ale zatím bez úspěchu. Sem tam se splete jelec, ale toť vše, tedy až na minulý rok. Zhruba ve stejnou dobu jsem tu před rokem lovil na feeder když přišla brutální jízda, ryba mi to vzala po proudu a já neměl šanci cokoli udělat. No, třeba někdy dostanu šanci zjistit co to bylo za obludu. 

Každopádně, chytám v jedné menší zatáčce kde koryto spadne z 1,1m hloubky do díry místy až ke třem metrům. Díra je velká zhruba 8 x 8 m a zároveň díky zlomu tvoří obří vracák.

Oba pruty tedy posílám přímo do něj, jen jeden více ke kraji a druhý do plochy. Na oba pruty krmím směs boilies, drcené kukuřice s halibuty a jdeme blbnout.

No, blbnout, já bych možná blbnul ale Bae odmítá opustit pruty a sleduje každé jejich zachvění.  Možná to je tím, že při předchozích vycházkách tyhle klacíky co hlídá, vytahovali ryby a to jí zajímalo ještě více, kdo ví. Každopádně již třetí vycházka a stejný hlídací průběh.

Bohužel si myslím, že dnes bude hlídat marně. Na ryby jsme dorazili po dvanácté hodině a venku začíná řádná výheň. Pruty jsou ve vodě teprve půl hodiny a já již přemýšlím, zda je nesbalím a neuteču. Babe tedy zhruba po hodině vzdává svou stráž a jde prozkoumávat okolí, přesně v té chvílí mi však přichází brutální záběr na levý prut a to tak silný, že se prut poroučí ze signalizátoru i přes uši a drží ho jen zadní rohatinka. Ryba si však ranu nedala a já následně vše stahuji naprázdno. Těžko říci o co šlo, byl to kapr, velký jelec či parma? To už asi nezjistím. 

Prut tedy vracím zpět a zároveň kontroluji i druhou montáž. Nad oba pruty zakrmuji a zároveň je raději fixuji k rohatinkám. Přeci jen, kdyby přišlo něco ostřejšího tak ať nejdu domů bez prutu. Brzdy tu mám celkem na krev neboť chytám jen kousek od spadlého stromu. Ono obecně je toto místo celkem hardcore. Pokud mi zabere kapr a pojede proti proudu, jsem OK. Pokud to vezme k mému břehu, mám problém, všude vodní rostliny a mrak větví. Pokud to však vezme po proudu, projede stromem, jenž má větve až k hladině, hned pod ním spadlý strom plný větví, zatáčka a vysoký rákos. Tady bych neměl šanci, takže na krev.

Hodinky mi ukazují za pět minut půl třetí a já se peču, Babe už spí pod autem kde má příjemný chládek a já pomalu balím drobně věci. Ve tři to tu zapíchnu a mizím. V tomhle nemůže přijít ani jelec. Zrovna tedy nakládám věci do dodávky když se ozývá můj Delkim a ječí jak pominutý. Rychle se otáčím a vidím jak se můj prut vlní ve svém uložení a ryba bere solidní čáru proti proudu. Rychle přiskakuji a ihned cítím ten brutální tah. Rozhodně je to kapr a určitě ne malý. Odhadovat si netroufám, neboť to co tu je schopen předvést i tříkilový kapřík je až nemyslitelné. Být to na stojáku tak bych řekl, že ryba tak 10 až 15 kg. No, necháme se překvapit. Ryba řádí jak pominutá a ve zlomku je o x metrů jinde, jsem rád, že to vzala proti proudu a ne po něm.

Ještě tato myšlenka ani nevybledla a já lituji, že jsem na to jen pomyslel. Kapr rázem stáčí svůj směr a plnou silou a rychlostí se žene po proudu, projíždí kolem mě a jede dále. Já se vší silou opírám do prutu a cítím, že bruslím na tenkém ledě. Tohle rozhodně nemám šanci vyhrát, prut mám jak luk až k zápěstí a vše je na hraně, musím povolit a nebo je po všem. Pouštím tedy trochu vlasce a je to v pytli. Kapr projíždí stromem po mé pravici, zároveň větvemi padlého stromu a rovnou do rákosu. Tady již není prostor pro kompromisy, opírám se do prutu a přes riziko vyříznutí či utržení montáže kapra zastavuji. Nyní ho musím dostat zpět a to se mu vůbec nelíbí. Netuším jak toto dopadne neboť je můj vlasec křížem krážem všemi překážkami co tu jsou. Po břehu nemám šanci a do vody to přes hloubku rovnou tři metry nejde.

Jdu tedy špičkou prutu dolu a vymotávám vlasec ze stromu těsně nad hladinou, zároveň pomalu přitahuji rybu přes strom ve vodě a jen cítím to nepříjemné drhutí. Kapr sebou mlátí jak blázen v rákosu a dělá tam pěknou paseku. Díky však jeho boji se sám klestí ven. Nyní je již ve starém stromu a já získávám kousek po kousku vlasec zpět. Stále to vše pěkně drhne, ale zároveň stále nevisím. Ani nevíte jak jsem rád za svou šokovku, jenž je tvořena z 15 m 0,50 mm fluorocarbonu. Mít jen vlasec a nebo šňůru tak už si tu nyní nadávám. Kapra pomalu vyvádím i z poslední překážky a je volný. Rychle házím pod nohy podběrák a snažím se rybu navést, ta však ještě několikrát zkouší své štěstí a pár metrů si bere. Má však smůlu, jsem si více než jist, že je chycena poctivě a nedovolím ji tedy už nic. 

Po několika minutách urputného boje je po všem a já koukám na nádherného kapra ve své síťce. Stále netuším váhu, ale celkem mě překvapuje jeho délka. Ten rozhodně nemá ani 70 cm a tudíž ani váha nebude závratná.

Je sice pěkně kulatý, ale i tak. Pořizuji tedy pár rychlých snímku svým mobilem, dnes jsem opravdu nevěřil na rybu a fotoaparát i kamera jsou pěkně doma. Takže mobil, z batohu provizorní stativ a jdeme na to. 

Rybářský pes samozřejmě asistuje a stejně tak i u vážení kde jde váha lehce přes pět kilo. Tahle ryba je vážně super a já tedy zvyšuji svou odchytávanou váhu na této řece. Stále to sice není to co bych si přál, ale na místní podmínky už je to opravdický obr. Když jsem u těch podmínek, tak ještě větší radost mi dělá tento úsek. Ryba tu bude již nějakou dobu a jak jsem zmínil, zde se ryby nedávají, takže je to jak výhra. Takový malý jackpot.

Na počátku těchto mých lovů jsem si slíbil jednu malou drobnost. Řekl jsem si, že vždy když se mi poštěstí a chytnu rybu přes 5 kg, tak ji do detailu nafotím a dám ji jméno. Tento kapřík není nijak výrazný svou stavbou a podobně, má však něco co mě praštilo do očí již v podběráku. Kolem očí má velmi výrazné až doběla zářící kresby. Seznamte se tedy s „Měsíčníkem“.

Třeba se mi ještě někdy poštěstí a potkáme se i na nějaké lepší váze. Jen doufám, že nepotká někoho kdo raději řízky.

Rybářsko venčící výprava tedy dopadla nad očekávání a já mám již druhou rybu přes 5 kg, jen ironie, že s odstupem tak sedmi let.

Za carpblogger.cz

Michal Jakoubek

Sledujte nás na sociálních sítích