Celoroční výzva: Ulovit kapra každý měsíc
Je přelom roku a já mám plnou hlavu nápadů na novou sezónu – kam vyrazit, co změnit, kolik času tomuto koníčku věnovat a jak své cíle vůbec uchopit. Velkou inspirací mi v tomto směru byl můj oblíbený anglický kaprař a konzultant firmy FOX, Mark Pitchers, a jeho projekt The Challenge. Doufám, že se nebude zlobit, ale trochu si tento nápad vypůjčím a ušiji si na sebe menší bič.
Rozhodl jsem se pro první projekt vybrat něco dlouhodobějšího, něco, co mě posune dál a nebude úplně snadné. Zároveň jsem chtěl zajistit materiál pro tento web. Můj cíl? Ulovit kapra každý kalendářní měsíc, na boilies a pouze na území České republiky. Myšlenka mě nadchla, tak není na co čekat. Jdeme plánovat první vycházku.
Hledání volné vody a první překážky
No jo, jenže kam na ryby v lednu? Vždy jsem začínal lovit až na jaře a leden jsem nikdy neřešil. K tomu je všechno pod ledem. Výzva je výzva, nějak se s tím poperu. Cíl je jasný, show může začít.
Je první týden roku 2019 a já zaléhávám s virózou. Tak to je super start. Neriskuji a snažím se vyležet. Venku se počasí střídá jako na houpačce – pár dní kolem nuly, pak mrzne až praští. Tohle nebude jednoduché. Ležím v posteli, brouzdám po internetu, prohlížím mapy a pročítám diskuse. Jsem snad jediný blázen, který chce vyrazit na ryby v mrazu? Zřejmě ano. Zkouším se spojit s pár kamarády, ale odpovědi nejsou povzbudivé – všude je led.
Je desátého ledna. Sice ještě nejsem úplně fit, ale nejhorší mám za sebou. Musím jednat. Čas letí a já promarnil už téměř půlku měsíce. Zakládám diskusi na rybářském serveru a zjišťuji, jak to vypadá na jednotlivých revírech. Ani tady ale nenacházím žádné povzbudivé informace.
Aspoň že už mám termín: na kapry vyrážím 19. ledna. Pokud se nic nepovede, zbývá mi ještě jeden víkend jako záložní. Místo však stále nemám.
V týdnu před výpravou objíždím pár lokalit v okolí. Všude jen led. Jediná možnost? Řeka. Když ji ale vidím, přichází další rána – rozvodněná a zakalená voda. „Prostě leden nedám,“ říkám si v duchu a začínám pochybovat.
Ke konci týdne se tok uklidňuje a já se začínám chystat. Najednou další problém. Teploty opět klesají a řeka se postupně pokrývá ledem. Co teď?
Dva dny do výpravy a já stále nevím, kam jet. Zoufalství roste. Den před odjezdem padá rozhodnutí: zkusím to dál od domova. Podle mých informací je tam řeka stále bez ledu. Teploty v noci klesají k -9 °C a přes den se drží kolem nuly.
Přichází ráno 19. ledna, oblékám se a jdu mrknout na teploměr, tak to je zlý, -11 °C, to nemám šanci ani tam. Postupně nanosím věci do auta a vyrážím, u vody chci být za úsvitu. Když projíždím kolem řeky o pár kilometrů níže, než mám v plánu lovit, vidím, že je pod ledem. Teď už svou výpravu beru jen jako výlet a říkám si, že když už tam jedu, tak si alespoň projdu břehy na jaro. Když dorážím na místo, teploměr už ukazuje -13 °C. Ještě za soumraku přicházím k řece a jsem příjemně překvapen, řeka ještě není zamrzlá, sice plavou po povrchu jemné krusty ledu, ale pořád je šance na lov.
Procházím se po břehu a hledám místo, které mě zaujme, tok není nijak zvlášť silný a voda je celkem čistá. Našel jsem pár míst, kde by ryby mohly být, mám před sebou celkem klidnou část, kolem břehu rostliny zasahující do vody a hloubka 1,5 m, v zimě nic moc, ale dle odhadu se tu profil dna moc výrazně lišit nebude. U protějšího břehu je několik překážek a stromů, takže jasná volba. Většinou vždy začínám přípravou prutů a až když jsou pasti položeny, teprve připravuji zázemí, tentokrát jsem rád zaběhlé postupy otočil a rychle stavím brolly, ve kterém se alespoň trochu zahřeji. Návazce i PVA již mám připravené z domu, jde o standardní montáže, které používám takřka celou sezónu, jen háčky jsou trochu menší, a to velikost 8. Ohledně nástrahy jsem měl doma trochu dilema, ale nakonec jsem zůstal u osvědčené klasiky. Na jeden prut šel Pacific Tuna a na druhý Live System, na Pacific Tuna mám bez ohledu na teplotu vody a lokalitu nejvíce ryb, není sice nijak zvlášť selektivní, ale funguje skvěle. Live System se mi naopak osvědčil v chladnější vodě nebo na letargické ryby. Montáže mám v plánu použít jak potáplivé, tak na panáčka, vyzkouším obojí a uvidím. Plovky pro vyvážení mám připravené ve stejné příchuti, ale i ovocné Northern Specials, uvidíme co půjde. Jako směs do PVA použiji PVA mix stejných příchutí a samotné nástrahy zatraktivním pastou a dipem.
Jdeme na věc, jeden prut posílám do koryta a druhý k protějšímu břehu pod pařezy starých stromů. Již od začátku jsem věděl, že celá výprava bude spíše o jednom náhodném záběru, jestli vůbec. Samotné nahazování je celkem zajímavé, vzhledem k množství ledu, který plave po hladině, si připadám jako ve videohře z devadesátých let. Vždy když nahodím, tak musím následně vlasec promotávat tak centimetrovými mezerami mezi krustami ledu. Před každým náhozem nebo vytahováním prutu musím prut ponořit do vody, neboť mi komplet zamrzají očka. Postupně před očima zamrzající řeka mi komplikuje situaci i s umístěním prutu. Pruty směrem k nebi a minimální délka vlasce v proudu je nesmyslné řešení kvůli plovoucímu ledu, a špičky u břehu do vody znamenají každých pár minut rozbít led a vysekat vlasec. Je to celkem zábava, kdyby tohle někdo viděl, tak se potrhá smíchy.
Pruty jsou tedy ve vodě a já začínám vařit vodu na čaj, venku se probouzí den a já zažívám bez ohledu na teplotu jeden z nejkrásnějších východů slunce. Vše hraje barvami, z řeky stoupá pára a slunce pomalu zalévá krajinu zlatavou barvou. Je to dokonalý pohled, nedokážu se vynadívat, vnímám to neuvěřitelné ticho a všechnu tu krásu kolem nás.
Ze zasněného pohledu mě však vytrhává zvuk, který jsem rozhodně nečekal, a už vůbec ne půl hodiny po náhozu. Bobbin mi poskakuje u prutu a signalizátor popípává. Zvedám prut a nic, na druhé straně je jen prázdný háček, mám smíšené pocity a nevím, co si myslet. Když ztratíte rybu na jaře nebo v létě, zamrzí to, ale není to žádná tragédie. Když ztratím rybu v tomto období, je také možné, že jsem právě promarnil ten jediný osudový záběr. Měním nástrahu za novou, přidávám balíček z PVA a posílám montáž zpět. Prut je ve vodě zhruba 15 minut a situace se opakuje, pomalý trhaný záběr a prut prázdný. Přestávám si věřit, kompletně předělávám oba návazce a ještě více zjemňuji. Šňůrka 20 lb, Wide Gape velikosti 8 bez dalších serepetiček, poloviční broček jen pro jemné přetočení. Když získávám jistotu, že tohle je ta pravá chytlavá past, letí oba pruty do vody. Nástrahy jsou ještě jemnější, v první části lovu jsem použil zhruba 14 mm nástrahy, nyní jsem tak na polovině.
Po chvíli se situace opět opakuje, nechávám však prut ležet a čekám, co se bude dít, pokud to vezme, poznám to. Poťukávání pokračuje a s pauzami trvá tak 15 minut, když úplně ustane, kontroluji montáže a posílám je zpět. Už teď vím, že tentokrát to nevyjde, za chvilku se začne stmívat a já začnu pomalu balit. Na jednu stranu jsem trochu zklamaný, ale na druhou cítím neskutečné štěstí. Bez ohledu na to, zda jsem něco chytil nebo ne, byl to neuvěřitelně nádherný den, den, který jsem mohl strávit u vody a u činnosti, kterou mám opravdu rád.
Hodně lidí se honí za množstvím úlovků nebo jejich velikostí, taky jsem takový byl, ale posledních pár let již tento koníček vnímám úplně jinak. Nehoním se už za rekordy, netahám s sebou mraky blbostí pro svůj komfort. Užívám si pobyt v přírodě a nasávám ji plnými doušky, a ryby? Ryby nesoudím podle velikosti, ale podle okolností. Kolikrát i menší ryba může být mnohem krásnější než ta obří. Například můj nejhezčí kapr vůbec měl pouze 10 kg a ironicky největší kapr byl nevýrazný vybledlý šupináč, na kterého si už skoro ani nevzpomenu.
Výprava je tedy u konce a já už myslím na další, přece jen mám ještě více než týden na ulovení lednového kapra, o tom však až příště.
